Lord of the Rings: War of the Ring - ostatní

Ne, vážně ne… skutečně nemám nejmenší zájem číst nejslavnější trilogii na světě, i kdyby měla na každé druhé stránce rozkládací obrázek Pytlíka nebo jakousi vystřihovánku, neboť by to pořád bylo nesnesitelně tlusté čtivo, až by se japonští reprezentanti sumo studem za plenky schovávali, jací by vůči tomu byli houžvičkové. Natož moje sousedka, která by do invalidního vozíku svůj byt dobrovolně neopustila. Stejně tak nehodlám dřepět dvanáct hodinek před obrazovkou, abych viděl devět set osmdesát šest tisíc tři sta padesát dva a půl mláticích se skřetů, kteří, jak je film dlouhý, kolem zubaře neproběhli. Jediné, co bych z toho měl, by bezesporu byly hemeroidy, okamžiky perných chvil pokaždé, když by se občas potkaly se zácpou, křeče v celé dolní polovině pokřiveného těla a invalidní důchod. Prostě se mě tahle vlna nijak nedotkla a nezajímá mě to ani v nejmenším. Za což jsem na jednu stranu vděčný, na stranu druhou, žaludečním potížím se zřejmě nevyhnu, neboť pan Tolkien je povinná četba k maturitě. Měl se učit třeba malovat nebo tak. Možná je to právě kvůli tomu, že se tahle věc ututlat nepodařila. Naopak, nejvíce fan-klubů a nejrůznějších reklamních věciček měli Pokémoni… hned po Pánu prstenů. Takže člověka vůbec nepřekvapí, když vidí svého spoluobčana, který se potutelně usmívá, nenápadně se plíží ulicemi a s náladou lehce melancholickou a tikem v levém oku čeká, odkud na něj Legolas nebo havěť jemu podobná vystrčí třeba… ucho. Lidi psychicky na dně, každou chvilku někdo na zhroucení a blázince přestávají pomalu, ale jistě kapacitně stíhat s každým podobným šokem, prudce směřovaným na naši intelektuálně kapitalistickou společnost, komunisticky zaměřených důchodců ovšem nevyjímaje. Kolik jste viděli filmů, parodií a hlavně her na tyhle věci??? Počítat jsem se nikdy nenaučil, ale ne jedné ruce bych to určitě nedal. Prostě, když se ke mně dostala strategie WOTR, dřímal ve mně neposedný skeptik a já jen čekal, za jak dlouho po instalaci vyskočí a začne zase zmateně křičet něco o tom, proč autoři neprodávají hamburgery nebo radši nekrmí zvířátka v kanadské ZOO, třeba grizzlyho a příbuzné. Sami sebou. Zatím se ale nic takového nedělo. Nejde o věc zhola nejhorší, je to zvláštní mix mezi strategií a RPG, jako by z oka vypadl Warcraftu III. Na úvod vás přivítá obdobně stylizované menu a celé je to takové podobné. V pozadí se křiví temná věž, pod ní se hádá armáda skřetů a celé divadélko je podkresleno hudbou, ze které máte husí kůži. Podobností s evidentní předlohou je více. Ovládáte nějakého bosáčka a plníte questy dějem zadané. Optimistické jest, že úkolů máte většinou více než jen někam naběhnout a vyrubat vše, co se jen křivě podívá. Zvolíte si stranu, špatňáky, nebo to naivní dobro a snažíte se dosáhnout svých zvrácených cílů v obou případech. Misí za dobro je zde jedenáct, za chudáka zlo o jednu méně. Nebo si prostě navolíte bitku a řežete počítač do aleluja, popřípadě do nejbližšího výpadku proudu. Neměl bych vcelku nic proti, agresivitě se meze nekladou. Co se týče hratelnosti jako takové, těžko říct. Vydrží v postatě chvilku. Ne že by misí a úkolů bylo málo, ale všichni to znáte. Postavíte základnu, namakáte jednotky a hurá hromadný útok na nic netušícího soupeře. Dějem vás provádí hrdinové vámi zvoleného týmu, což se zdálo jako zajímavý nápad. Napřed vede Gimli bandu trpaslíků proti skřetům, pak musí Legolas spasit svůj les a nakonec v čele s Aragornem sejmete všechno špatné z povrchu středozemského. Záporňáci mají za šéfa temného jezdce, a někde dokonce samotného Sarumana, takže nabídka celkem lákavá. Pozitivní je i systém tzv. Fate bodů, které slouží jako odměny nebo takové bodíky za vámi splněné úkoly a questy. Díky nim můžete vyvolávat kouzla, jako je oslepení protivníků, ostny zraňující vše okolo a třeba strom nebo Balrog válčící po vašem boku. To už musíte mít našetřeno. Hudba se mi líbila, grafika místy vázla, ale kde ne. Požitek ze hry se relativně dostavil, což je hlavní. Jenže zároveň s požitkem se dostavil i můj kamarád, který je naneštěstí pro výrobce těchto věcí znalý a pomohl mi poplivat jim fasádu. Po nepříjemném mučení, kdy jsem byl připoután k ledově chladné ocelové židli, chladné jako smrt sama (bývalé elektrické křeslo), na hlavu mi stékala majonéza, prsty u nohou, obalené medem mi olizoval pes, jsem uznal, že v určitých věcech měl můj expert pravdu. V podstatě je to standard. Tenhle LOTR se zas tak nesnažil nabídnout člověku něco, co jinde nenajde. Máte dvě základní suroviny, které můžete těžit, něco jako jídlo a železo a z toho si chystáte armádu, budovy a jejich upgrade. Extrémně svazující je ale fakt, že váš populační limit je tak trochu omezen na sto, z čehož musí někdo pracovat, takže vaše armáda má potom jednotek maximálně čtyřicet. Když vidíte slavné scény z filmu, kde se opalují statisíce bojovníků, přijdou vám tyhle bitvy jako srázek na chmelu. Liquid Entertaiment také jaksi pozapomněli, k čemu asi slouží hradby. Vám přijde normální, stavět zvenku zdobené schody na ochoz? Proč to skřetům neulehčit. Ti naběhnou, vylezou si na vás a sežerou, na co přijdou. Třeba červený koberec bychom jim mohli srolovat z těch schodů. A nabídnout sklenku vína. Na uvítanou. K umělé inteligenci. Protivník asi nepočítá s vaší velkolepou invazí a tak si postaví dvě věže na cestu, ze které podle něj přijedete a hned vedle svoji hlídkující armádu, která, kdo by to byl řekl, bude stát jak přikovaná, pokud pevnost obejdete a nedorazíte přímo k ní, takže bez sebemenších potíží zlikvidujete převážnou část tábora. To samé bohužel platí pro vaši obranu. Ta by občas potřebovala popostrčit elektrickými šoky. Umělá inteligence se vlastně moc nevyvedla. No, každý není Einstein. Také mě zaráželo, že hra dělaná podle filmu s ním má společný akorát část názvu a jména postav, nemluvě o těch vymyšlených. Najednou vám celek nabere úplně jiný rozměr. Kdyby byly hlavním postavám ty věci zmateně se pohybující po monitoru aspoň TROŠKU fakt trošičku podobné, dalo by se to zkousnout. Bohužel. Ani vlastní máma by je tam nepoznala. Dabing je hodně mizerný, jak obsahově, tak provedením. Dialogy jsou často nesmyslné a zbytečně dlouhé. Ti se nám ale vybarvili… chlapíci. A vypadalo to na seriózní lidi. V dnešní době ani Frodo nemůže věřit každému. Kdyby to viděl, obracel by se, no tak, kde asi tak může… třeba na Bahamách, přesněji na pláži… na lehátku… no nechme toho. Hned si uvědomuji pár dalších nedostatků. Při další obtížnosti je to nesnesitelně nelehké z obou stran. A vleče se to. Máte jen jeden skutečný domov, a když vytěžíte ony dvě suroviny, prostě smůla. A že jich moc není. A už si rozhodně neužijete toho trochu pomalejšího upgradování vašeho vojska a věcí okolo. Stejně někdo přijde a půlku vám vyseká. Kdokoliv. Vždycky aspoň půlku vyseká. Na závěr vás potěší zhruba dvousekundová „animace“, kdy se okolí věže změní z černé na bílou a zlo je definitivně poraženo. Plivání bylo dost, zase tam byla snaha o cokoliv v každém levelu a děj se hrotil docela přirozeně, až na to, že se autoři ani neobtěžovali dodržovat jakoukoliv dějovou osnovu podle své předlohy, třeba že trpaslíci a elfové spolu nikdy před tím nebojovali proti společnému nepříteli a mnoho dalšího. Když vám nedochází, že to je jako k filmu, dá se to zkousnout. Není to neúnosný zázrak pod sluncem, ale na dlouhou chvilku to možná stačí. Občas je to fajn, občas se člověk nudí, vlastně se jedná o klasický stereotyp inspirovaný masovým šílenstvím. Otázkou jen zůstává, kolik takových her ještě přijde…