Lord of the Rings: Battle for Middle Earth - recenze

Pán Prstenů nemá obdoby. Povedená knižní série, neskutečně podrobně zfilmovaný příběh v kinech a skvělé hr... hrací karty. Bohužel, ale je to tak. Kdo měl tu smůlu a do ruky se mu dostala „pecka“ (pomalu se jí zadusíte) LOTR: Fellowship of the Ring, zcela jistě ví, o čem mluvím. Podobně na tom byli i hráči tupé akční výmazárny s honosným (a nesmyslným) přízviskem Return of the King a z těchto dvou faktů nám vyplývá jednoduchá skutečnost – na PC jsme se ještě s dobrou hrou ze světa Pána Prstenů nesetkali. A proto přichází Bitva o Středozem – hra, která by měla zvrátit nepříznivou bilanci zmiňovaných her, a hned na začátku vám mohu prozradit, že se jí to povedlo více než dobře. Proto se pohodlně usaďte, zaběhněte pro něco hodně nezdravého a poslouchejte tento předlouhý příběh plný utrpení, lásky, hrdinných činů a velké slávy několika národů. [b]Bojujte o Středozem[/b] I přesto, že nepředpokládám, že by zde byl mezi námi někdo tak nevzdělaný, že by neznal příběh Společenstva Prstenu až dokonce ještě s uměleckou scénkou, raději se uchýlím k pár větám pro zopakování celého příběhu. Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže. Přesně tuhle větu jsme mohli najít postupně v knížce/filmu Společenstvo Prstenu, Dvě věže a nakonec i v úžasném Návratu krále. První díl vypráví a skutí devatenácti mocných prstenů a jednom tajném, s neomezenou mocí. Ten se nesmí znovu dostat do ruky Sauronovi, který by s jeho pomocí zničil celou Středozem. Proto se vydává „Společenstvo Prstenu“ v čele s hobitem Frodo na strastiplnou cestu do srdce Mordoru – do samotné Hory Osudu, kde je jedině možné prsten zničit, protože zde byl i ukován. Two Towers pojednávají o zoufalé obraně lidí proti sílícímu Sauronovi (Helm’s Deep) a o pokračování cesty dvou hobitů, na kterých závisí osudy celých národů. Vyvrcholením je poté Return of the King, kde se setkáme s honosnými bitvy, zoufalými příběhy beznaděje a nakonec si vydobijeme slavné vítězství u samotné Černé Brány. Ale to bylo jen k filmu… [b]Úžasná strategie[/b] Hned na začátek (neříkal jsem to už?) vám prozradím jednu věc, která se do krabičky TOP SECRET určitě nikdy nedostane. Pán Prstenů: Boj o Středozem je strategie. Tedy přesněji skvělá strategie, míchající všechny kladné věci z dosavadních titulů, přidávající špetku svých vlastních nápadů, nezapomenutelnou atmosféru LOTRovského světa a honosné okamžiky z filmu. Proto, i přestože není v ničem některak průlomový, musím se přiznat, že jsem se u této strategie bavil jako u žádné jiné, a to myslím doslova. Výpravy se samotným společenstvem střídané známými bitvy z filmové a knižní předlohy, okořeněné výpravami Rohanu/Gondoru/Mordoru mimo hlavní příběhovou linku totiž dávají celek, u kterého se nelze nebavit. A to jsme stále na začátku… [b]Postavte vojsko a vyhrajte bitvy![/b] Než si probereme jednotlivé strany barikády (rozumějte kampaně), technickou stránku věci, hrdiny a další věci, které bude tato monstrózní recenze obsahovat, chtěl bych vám něco málo prozradit o způsobu vystavění základny a následném boji. Pokud jste zvyklí z jiných strategií postavit si základnu, kde se vám zachce, začněte si převykat na trochu jiný způsob. Zde nám totiž autoři nechali vždy jen pouze pár parcel na budovy. Ty vám jsou předkládány podle toho, jak chtějí autoři, a tak ze začátku budete mít k dispozici pouze pár základních farem a zbrojíren, zatímco později nejrůznější obléhací stroje i bonusy. Budovy jednotlivých národů se samozřejmě liší svým druhem i cenou, jak jsme již dlouho zvyklí. Řekněme tedy, že máme nyní vystavěnou základnu a vyzbrojené (a vybalancované – velice důležité) vojsko. Pojďme se tedy podívat, jak bude vypadat samotný boj. V něm hraje důležitou roli typ a umístění vaší armády. Je jasné, že Rohanská jízda projede obyčejnými skřety jako máslem, lukostřelci a kopiníci zase pořádně pocuchají život koním, obrům a podobné havěti (trochu přerostlé). Více o jednotlivých jednotkách se dozvíte o pár řádků níže v rozdělení kampaní. [b]Staňte se hrdinou![/b] Pokud si pamatujete na „staré dobré časy“, kdy přišla revoluční strategie Warcraft 3, jistě jste také nezapomněli, čím hráče a kritiku uchvátil asi nejvíce. Ano, byli to právě hrdinové, objevující se v nadpisu tohoto odstavce. V dnešní době se prostě strategie bez RPG prvků nemůže prosadit, čehož je jasným důkazem i LOTR: BfME. Kdo by také nechtěl vládnout obrovskou silou kouzelnické hůlky Gandalfa, vystřelovat s Legolasem obrům oči nebo půlit skřety s Gimliho sekerou. Tyto speciální jednotky samozřejmě nejsou v každé misi (v některých jsou ale naopak pouze oni), ale kde jsou, je minimálně dvakrát tolik zábavy a je zajímavé sledovat, jak dokáží bez problémů zvrátit vývoj celé bitvy. Nesmím také zapomenout na vývoj těchto hrdinů, který se odvíjí od vašeho postupu hrou, a schopnosti jsou našim hrdinům předkládány postupně během misí, jak chtějí autoři. Mimo tyto schopnosti zmiňovaných hrdinů se ve hře ještě setkáme s „bočními“ kouzly, které si zpřístupňujete rozdáváním bodů, které předtím získáme za boje nebo dokončené mise. Pokud mám dát příklad, tak za světlou stranu musím popsat některá pasivní kouzla zlepšující vaše hrdiny, vyvolání Rohanské jízdy, elfských lukostřelců, obrovským orlů a také konečně neporazitelné armádě nemrtvých, ta je však na scéně pouze jistou dobu a pak se vracejí zpátky od temnot. Za Mordor budete mít zase k dispozici Sauronovo oko děsící protivníky, různé bonusy pro vaše jednotky, kácení stromů a pálení půdy a nebo skvělé závěrečné kouzlo – vyvolání mocného pekelného Balroga z dolů v Morii. Všechny tyto kouzla se vám sami dobíjí a je tedy možné je využít i několikrát za misi. [b]Mordor / Isangard[/b] Poté, co jsme si probrali většinu obecných faktů okolo BfME, nevidím důvod se nyní nezaměřit na dvě jednotlivé kampaně. Začnu těmi „špatnými“, tedy Mordorem a Železným pásem. Temná kampaň je jednoznačně obtížnější. Převážně je to však dáno faktem, že s vedením Sarumana dobýváte Gondorské/Rohanské základny či celé hrady. Je tedy nutné použít taktiku (převážně v pozdějších fázích hry) složitější než zběsilé posílání vašich jednotek na protivníkovu armádu. Nutnost využít nejrůznější balistiku jako beranidlo, žebříky, katapulty nebo miny však mají také za příčinu rapidní zvednutí hratelnosti a především variabilnosti misí. I přes tuto skutečnost se později u stále stejných úkolů typu „Znič všechny nepřátelské základny“ začínáte nudit, což je snad ještě větší měrou obsaženo ve světlé kampani. Pokud si tedy nyní říkáte, že je sice hezké mít skvělou graficky provedenou strategii se spoustou zajímavostí, ale pokud hra nebaví je vám to stejně na nic. To bych ale hře převelice křivdil, tak vše uvedu na pravou míru. Co totiž drží hratelnost nad vodou asi nejvíce, jsou mise odehrávající se ve známém prostředí - ať už z knížky nebo filmu, – které jsou úzce provázány s hlavní dějovou linkou. V těchto chvílích se tedy setkáváme se spoustou známých pevností, hradů a převážně jednotek a hrdinů. Pokud bych měl mluvit více jmenovitě nemůžu nezmínit začínající Isilgard, skvělé dobývání monstrózní pevnosti rohanského krále Theodóna nebo misi plně načichlou vůni mocných hrdinů – známé rozvaliny na kopečku, kde se snaží Frodo a Sam utéct na loďce. S některými místy se setkáme jak ve vedení Gondoru, tak i Mordoru (zmiňovaný kopeček), jiné zase jen v temné kampani a naopak. Nesmím také rozhodně zapomenout vyzdvihnout skvělé navržení celých kampaní, které obsahují opravdu vše, co má mít správný příběh – známá místa a osobnosti, střídané odpočinkovými misemi, vyhrocujícími se do nepředstavitelných zvratů a překvapení plných krve. Tak se nám to líbí… [b]Gondor / Rohan[/b] Ocitli sa vo tme. Ich oči si pomali zvykli na šero, ked niekto zažal svetlo. Ohromene sa poobzerali okolo seba. Spoločenstvo bolo uveznené v baniach Morie. V tomto momente bezradnosti sa ich dotkne myška božia a oni sa nechajú unášať osudom -teda vami. Po krátkej prechádzke sa dostanete k prvým bojom. Ak dokážete vhodne využiť vlastnosti hrdinov, pochopíte, prečo sa vaši priatelia hru tak vychvaľujú. Každý z členov Spoločenstva dokáže dokonale ovládať svoju zbraň. Preto v prípade, ked ich budete pozorne sledovať, stane sa táto hra pastvou pre vaše oči. Dôležitosť, správne načasovanie a využitie vlastností a kúzel spoznáte už na začiatku, keď sa na vás v Balinovej hrobke vyhrnie zo 150 goblinov a malá hŕstka trolov. U niektorých odvážlivejších jedincov na väčiej obtiažnosti môže nastať častejšia návštevnosť pomocných lekárov. Avšak z tejto kríze vás dostanú len Legolas, majster luku (niečo ako sniper), Aragorn svojími lekárskymi sklonmi, Boromir trúbením, ktoré ohúry každého, Gimli so svojou silnou sekyrkou, Gandalf s kúzelním vlohami a štyria hobiti Frodo, Sam, Pipin a Merry, ktorý vedia v príhodnej chvíli zmiznúť, aby prenechali umenie boja skúsenejším. Armáda vstúpila do obliehanej krajiny. Už zdiaľky bolo cítiť zápach Mordorčanov. Veliťeľov kôň sa vzopol. Bude to tuhý boj. Mnohým z vás už pravdepodobne došlo, že v hre sa nebude bojovať len za vybranú deviatku. A máte pravdu, je to tak. Konkrétne Rohan a... dobre, venujme sa teraz radšej Rohanu. Väčšina fanatikov Tolkienovho sveta pozná, že tento národ sa vyznačuje svojov schopnosťou jazdy na koňoch, čo sa značne prejavuje aj v hre. Aj väčšiu armádu dokážu pod svojími kopytami roznies za niekoľko sekúnd. Jedinou účinejšiou zbraňov sú na nich kopijníci. Ja osobne považujem Rohan za najsilnejšiu armádu, nebyť absencie obliehnacích zbraní, ktoré v kampani nehrajú až takú dôležitú rolu, ale pri multiplayeri a skrimashi to môžte pocítiť. Pod ruky sa vám môžu dostať elfský lukostrelci, ktorý sú výtanou pomocou v situáciah, keď môže protivník aj niekoľko krát prevyšovať veľkosť jazdcov. Výtanov pomocou sú ako aj v predchádzajúcom prípad hrdinovia. Najužitočnejšie kúzla pozostávajú z "čarovných kopijí", ktorými obplíva Eowyn a Eomer. Ďalším hrdinom a uzatvorenie rodokmeňa prichádza v podobe Theodena ,otca predchádzajúcich 2 osôb.Všetci hrinovia obplívajú Veliteľskou pasivnou vlastnosťou, ktorá zvyšuje vlastnosti okolitých jednotiek. Ak však máte polorozbitú armádu u Rohančanov, môžte si ju vyregenerovať pri budove v tvar fontány, samozrejme len vo chvíľach, keď na vás neútočia. Vojsko sa postavilo na hradby. Pred ich očami sa vynárali obrazy. Niekoľko tisícová armáda sa pokúšala dobiť ich mesto. Medzi vojakmi nastal zmätok. Najslávnejšiu bitku takmer všetkých národov nepozná len málokto. Bitka o Minas Tirith sa fanúšikom fantasy vryla hlboko do sŕdc a presne túto bitku budete najviac prežívať. Na pomoc k začiatku si zoberiete pešiakov a hlavne lukostrelcov. Vhod padnú aj obliehacie zbrane, ktoré sa dajú vystavať ako na hradbách, tak aj samostatne. Po niekoľkých minútach príprav na obliehanie príde nepriateľ. Ani najväčšia sústredenosť by vás nepripravila na to, čo sa stane. Prvá vlna, aj keď je členitá, sa dá ešte ľahko zvládnuť. Keď však prídu olifanti (také tie veľké slony), budete mať problémy nielen s jednotkami, ale aj s hradbami mesta. Avšak keď sa podarí prestať toto a zlikvidovať všetok odpor, budete si gratulovať a na nejdenej tvári sa zjaví hrdý úsmev. Po príchode pred Čiernu Bránu sme sa postavili do kruhu. Nepriatelia nás pomali obkľúčili... Po neskutočne vlečúcivh sa minútach tuhých bojov sa to skončilo. Vyhrali sme. Povstante, ľudia Stredozeme. Tieň sa pominul. Ste slobodný. [b]Technické zpracování[/b] Jsou hry, které dosahují svou hratelností nebeských výšin, avšak dosti procentuálních bodíků ztrácí v audiovizuální stránce. Pak tu máme hráči nepříliš oblíbenou skupinku her se špičkovým zpracováním avšak zábavou na bodě mrazu (stačí vzpomenout na Dooma 3 nebo MoH: Pacific Assault). Konečně třetí a poslední pomyslnou „třídou“ jsou hry dosahující v obou těchto základních směrech špičkových výsledků, avšak těchto titulů je bohužel jako šafránu. Těm hbitějším z vás již asi došlo, že Pán Prstenů: Bitva o Středozem se zařadí právě do třetí skupiny, což s velkým potěším přijmeme. Grafická stránka hry je na svůj žánr strategie velice nadprůměrná, což z části zajišťuje skvěle vypadající (avšak méně použitelný) zoom. Při něm vidíte na svých jednotkách každičký kousek jejich oblečení a převážně na hrdiny je moc příjemný pohled. Pokud jsem mluvil o grafice jako nadprůměrné, zvuky a převážně muzika dosahují dokonce ještě vyšších kvalit než vizuální stránka. Ať už jde o hlášky hrdinů, řev skřetů, válečný pokřik elfů nebo Gandalfovo vyvolávání kouzla – to vše je po zvukové stránce opravdu excelentní, což ještě podtrhávají známé a trefně vybrané melodie z filmu Pána Prstenů. [b]Skvrny na Gandalfově bílém plášti[/b] Žádná hra není zcela bez chyby a LOTR: BfME bohužel není výjimkou. Nejde o žádné tragické nedostatky, spíše nepříjemnosti, které v ostatní celkové dokonalosti hry vystupují na povrch. První věcí je umělá inteligence jednotek. Ta je vcelku na velice slušné úrovni, avšak jsou momenty, kdy se jednotky nepříjemně zaseknou a odmítají se hnout dál, což můžu mít za následek i prohranou bitvu. Také se mě stalo, že létající Nazgulové jednoduše přeletěli Gondor a pak si asi zašli „na sváču“ do rohu obrazovky kde se vznášeli ve vzduchu, zatímco jsem do nich s klidem pouštěl houfy šípů. Další problém se netýká bugů ve hře ani nepovedených pokusů. Jde čistě o můj pocit, který se někomu může zdát pravdivý, někomu ne. Jistě všichni víte, v jaké početní převaze byla temná strana oproti lidem. Ta je zde dobře zachovaná a vybalancovaná silnějšími jednotkami na světlé straně. Kde je tedy problém? Dvěma slovy - v populačním limitě. Ten je zde oproti jiným strategiím sice vyhnaný dost vysoko, ale podle mého názoru ne dost, aby se mohli odehrávat opravdu monumentální bitvy stejně jako ve filmu. Lidé ze začátku mají přibližně 200 míst, později možná něco přes 300 (získáváte bonusy) a na druhé straně ze začátku asi 300, ke konci až 500 kousků není opravdu mnoho. Jeden „pluk“ (asi 5-10 jednotek – záleží na síle) totiž klidně zabírá i 20-30 těchto populačních míst. Třetí a poslední problém se týká technického zpracování. Jak jsem již řekl – grafika je špičková a zvuky jí jen sekundují. Co se autorům ale už tolik nepovedlo, jsou animace, které by si rozhodně zasloužily více pixelů a hlavně více pozornosti od animátorů. Jako ledová sprška taky působí krátká a trochu odfláknutá animace po dohrání hry. Člověk by řekl, že si zaslouží víc, když právě odvrátil zkázu celé Středozemi… [b]Zahrát, podívat se a nebo si raději přečíst?[/b] Jednoznačně všechny tři možnosti jsou správné. Kdo ještě celou trilogii neviděl, měl by si dozajista nařezat na holou a stejná muka by měli prodělat i nepoctivý čtenáři. A jak je to tedy vypadá nakonec s hrou? Pán Prstenů: Bitva o Středozem je jednoznačně nejlepší strategií z Tolkienova světa, s jakou jsme se mohli setkat, pro někoho i nejlepší hra podle filmové předlohy a pro mnohé z nás i jedna z nejlepších strategií několika posledních let, porážející i největší titány tohoto žánru. Je potřeba dodávat něco víc? [b]Autoři:[/b] Lukáš Bryksa a Zuzana Ferková