LocoRoco 2 - recenze

Druhý díl úspěšné hry LocoRoco je spíše pokračováním, než dalším dílem. Žádný posun v grafice nečekejte. Hra je stále ve svém 2D světě a přibylo hlavně plno nových věcí. Příběh je prostý. Armáda Moja napadne planetu zlou písní, která ze živých věcí vysává život. Vy tedy musíte zasáhnout a svět od nich zbavit. LocoRoco ovšem nikdy nebylo o příběhu, jako spíše o neskutečně chytlavé hratelnosti.

Princip tu zůstal stejný a tak svého kulatého hrdinu kutálíte po světě nakláněním roviny pomocí tlačítek L a R. Pro výskok použijete kombinaci těchto tlačítek. Když někam nemůžete prolézt, zmáčknete tlačítko O a LocoRoco se v mžiku rozpadne na jednotlivé kuličky, které jste cestou posbírali. Vaše části jsou vlastně tím nejdůležitějším co byste měli sbírat. Jedná se o červené plody na zelených výhoncích nebo malé výrůstky, na kterých teprve vyrostou. Tyto plody jsou tentokrát ještě lépe poschovávané a tak se vám málokdy stane, abyste jich posbírali všech 20. Když jich najdete 15, tak to bude velký úspěch. Plody se těžko hledají, ale je to později velká motivace k opětovnému hraní! Díky pojídání těchto dobrot LocoRoco neustále narůstá, až se z něm stane úplný tlusťoch.

Co je tedy nového? Zlých a hodných nepřátel je o něco více a rozšiřují tak skvěle svět LocaRoca. Budete si muset dávat pozor na zlé včely, bombardéry BuiBui, želvy a další. Noví přátelé jsou například chodící houby - trampolína, nosorožci a žirafy houpající ocasy - lano, ptáci a ryby, kteří vás po jejich záchraně vytáhnou na jinak nedostupná místa. Novým prvkem jsou i výhonky rostlin, po kterých můžete skákat a velmi hezké pampeliškové chmýří, jenž vás vynese vysoko do oblak.

Stejně jako v předchozím díle i zde jsou ukrytí přátelé MuiMui, kteří vám dají nějaký nový předmět do domečku, který pro ně budujete. Ten můžete neustále rozšiřovat a doplňovat novými předměty, které najdete. Kromě spousty nových přátel i nepřátel tu mají premiéru i úplně nové mechanismy. Jeden z nejzábavnějších je ten, kdy si vlezete do nějakého velkého předmětu a rozkutálíte se v něm. Za jeho pomoci si tak probouráte cestu vpřed i přes skály a ostatní překážky. Také tu jsou nejrůznější otáčecí mechanismy využívající například lepivých ploch nebo trampolín.

Tlačítky L a R nyní vybíráte v hlavním menu levely a šipkami pak jejich části, do kterých se chcete vydat. Svět je plochý a tak jím můžete otáčet jako kohoutkem. Kam se máte vydat poznáte podle dění na dané části planety. Většinou se tam v tu chvíli odehrává pěkný šrumec. Úrovně jsou teď více provázané a cestujete spíše do všech stran, než jen na pravou stranu. Hledání skrytých odboček je tedy klíčové. Občas vám do cesty přijdou i logické rébusy, které nejsou nijak náročné, ale zato celkem povedené. Většinou jde o to využít rozpuštění kuliček a spustit tak třeba nějaký mechanismus.

Další vítanou novinkou jsou prostředí. Při prvním spuštění hry vás sice uvítají téměř totožná, ale to se rychle změní. Jsou tu skvělé levely disponující naprosto odlišnou fyzikou, takže se LocoRoco nekutálí, ale odráží jako tenisový míček a nebo se potápí pod vodou. Jsou tudíž i levely, ve kterých převažuje voda a také její elektrizující část, kde nemůže být LocoRoco vcelku. Musíte ho proto občas seskupit, aby se vám Loca nerozprchla do všech stran.

Premiéru zde také má sněhově bílý level, který je úplně odlišný od dosud známých úrovní. Není ani trochu podobný ledovému levelu a je tak dalším originálem v tomto světě. Jeho povrch je měkký a při doskoku se do něj snadno zaboříte. Všude okolo práší bílý sníh a občas jeho nadýchané okraje skrývají i tajné chodby. Musíte si dát pozor na vánici, která vás může sebrat, odnést kousek zpět a rozprášit na jednotlivé kuličky. Další povedeným levelem je ten, v němž váš přítel MuiMui osedlá letadýlko, vás zavěsí na jeho záď a vydá se vstříc nepřátelům ve stejných prostředcích. LocoRoco vzadu sbírá plody zatímco MuiMui střílí do útočících nepřátel. Jde o velmi zábavnou záležitost, se kterou se později setkáte ještě jednou, když dostanete za úkol ochraňovat domeček MuiMui za pomoci kanonu.

Každý level je originál a proto má každý svůj barevný styl. Stejně tak se s levely mění i hudební doprovod, který je možná trochu infantilní, ale hře dodává naprosto jedinečnou atmosféru. Vybrat si můžete rovněž ze sedmi barevných LocoRoco, která také trochu změní hudební styl. Objevují se i překážky, které vyžadují určité množství LocoRoco, abyste se dostali do skrytých částí. Tam je většinou ukrytý MuiMui a LocaRoca tak musí zpívat, aby s překážkou pohnula. Tentokrát do hry ovšem zapojí i vás jako bubeníka. Je to příjemné zpestření, které tomu v předchozím díle možná i chybělo. V podstatě všechny nové věci, které do hry autoři přidali ihned přijmete za zcela přirozené. Do hry se prostě hodí a hned vám připadnou jako nezbytná součást hry.

Kromě běžných spojovacích videí je tu také více originálních videosekvencí zachycujících LocaRoca i v jejich běžném životě. Musím říct, že jsou často i poměrně vtipné a nijak nenarušují příběhovou linii.

Ve hře je tedy celkem 25 nových úrovní a šest nových mini her. Jsou tu závody s názvem Loco Race, Chuppa Chuppa – minihra známá z prvního dílu, Loco Stamp – lepení nálepek na správná místa podle jejich siluet, BuiBui Bwooooon – v podstatě celý level s letadlem popsaný výše, Nyokki NyoNyokki – zatloukání vylézajících žížal a můj nejoblíbenější Loco Rider. MuiMui osedlá LocoRoco a protivníci ve stejné sestavě se s vámi přetlačují. Na krajích jsou ostny, které vám při dotyku uberou počet LocoRoco a buď je chytnete zpět nebo je chytne soupeř. Je to v podstatě taková přetlačovaná pouze se skákáním, ale nadmíru zábavná. Náročnost se pak stupňuje množstvím soupeřů na hrací ploše.

Nově jsou tu i jedineční bossi mnohonásobně větší než Loco samotné. Nemluvě o posledním souboji, který je v podstatě jedním levelem. Více nebudu prozrazovat a nechám to jako překvapení v případě, že se rozhodnete si tuto úžasnou hru pořídit a dostat se až na konec. Jedinou chybu této hry jsem objevil při videosekvencích s červeným LocoRoco, které je několikrát jakoby bez polygonů a jeho okraje nejsou hladké ale hranaté. Nevím jestli to není jen chyba jednoho kusu hry nebo hardwaru, ale trochu to kazí dojem z jinak pěkných animací.

Návykovost této hry je opravdu velká a spolu s výbornou znovuhratelností a minihrami se stává jednou z nejtrvanlivějších her na PSP. Japonští vývojáři zkrátka dobré zábavné hry umí a LocoRoco 2 se jim skutečně povedlo. Troufám si tvrdit, že před sebou máme nový fenomén, který se pomalu ale jistě stává moderním Super Mariem!!!