Limp Bizkit: Results May Vary - ostatní

Nu-metaloví Limp Bizkit poslední dobou trochu ztráceli dech a především zaostávali za konkurenčními Linkin Park (tyhle dvě kapely si můžou říkat co chtějí, ale jsou hodně podobné…). To se ovšem jejich novým počinem razantně mění. Jejich nové album, Results May Vary, totiž přináší do jejich hudby novou šťávu, nový pohled na věc a také někdy i překvapující aranžmá skladeb (kvalit Také o Look Around sice většinou nedosahují, ale i tak je laťka velmi vysoko). První Re-Entry je klasika LB, na začátku je intro, mimochodem opět pěkně trapný a k ničemu, pak však přijde minutový šok v podobě pěkně svižného nu-metalového nářezu. Řekl bych, že právě tohle je největší roztpčení, které mě potkalo při poslechu alba, že první song není delší, opravdu škoda. Album je rozdělené do takových malých skupinek tvrdých a lehčícm skladeb, právě zmiňovaná první skladba patří do té první skupinky těch opravdu dobrých a kvalitních „háceček“, kam patří i velmi dobrá Eat You Alive, která zaujme především netradičním pojetím zpěvu a zajímavou vloženou pomalou pasáží zhruba ke konci písničky. Nebude se zřejmě líbit každému, ovšem pokud si ji poslechnete několikrát, možná, že pochopíte její kouzlo. Gimme Me The Mic je zase na druhou stranu úplně klasickou hárdcórovkou. Je naprosto předvídatelná, přesně a pravidelně rozčleněná a navíc obsahuje i mnoho nu-metalových klišé (už jen ten název, ovšem každé druhé slove v refrénu je fucking, popřípadě ještě „neobvyklejší“ mother fucker). I přesto nejde o žádný béčko, který by nestálo za poslech, naopak, tak nějak vás vtáhne a vy možná zjistíte, že poctivé HC vlastně není k zahození. Underneath The Gun jsem asi nepochopil. Příšerně a zbytečně dlouhý rozjezd, za kterým navíc přijde taková nemastná neslaná skladba, kterou ani nevím, kam zařadit. Opravdu se jim moc nepovedla. To pátá skladba s názvem Down Another Day je jedna z nejlepších na celé kompozici. Opravdová oddychovka, která pracuje se silnými echovanými kytarami (jak je u Limp Bizkit zvykem), citelnou basou a samozřejmě zpěvu. Ačkoliv je po dlouhý čas mírně jednotvárná, rozhodně to není na škodu, až ke konci dojde k malému zvratu v podobě malé rozdejchávačky, ovšem konec je zase typicky „romantický“, tenhle song je fakt v pohodě. Almost Over je něco mezi první a druhou skupinou skladeb na albu. Počátek ve stylu předchozí nahrávky, ovšem refrén již trošku přitvrdí a… přichází dilema. Proti sloce nenamítám vůbec nic. Pomalá kytarka, úderné bicí, pohodový, ba přímo výborný zpěv. Jenže ten refrén, rychlý je, úderný taky… ale něco mu rozhodně chybí. Přechod z první do druhé pasáže nestojí za nic a zvuk refrénu je celkově takový nevýrazný a dost sráží kvalitu skladby dolů, velmi rozporuplný kousek. Build a Bridge, další typický zástupce „pohodovek“, navíc velmi dobrý zástupce. Skladba trochu připomíná kytarovky, ona to také do určité chvíle pěkná kytarovka je, ale refrén, zřejmě v návaznosti na předchozí počin, jde opět do tvrda, tady ale bez zbytečných chyb a s lehkostí, s jakou LB znám. Objeví se zde i zdařilý dvojhlas a další zdařilá rozdejchávačka. Možná přechod k akustickému zvuku kytary není šťastný, to naštěstí trvá jen pár desítek vteřin, takže to nestihne zkazit celkový dojem ze skladby. Red Light – Green Light, to je skladba, kterou jsem od LB čekal. Pokus o jakýsi rap nebo něco takového, který (tradičně) dopadl katastrofálně. Nevim, jak bych tohle popsal. Rap se doplňuje s procítěným zpěvem, bubny jsou šíleně zbasené a zbytku si ani nevšimnete. Nestojí to za nic… The Only One značí začátek druhé skupinky hácéček (skupinka o dvou členech). Není příliš zdařilá, sází opět na jistou novinku, kytary ustoupí do pozadí a zvuk se soustředí především na soulad bicích a zpěvu, ovšem nezní dobře, na rozdíl od refrénu, který již nechá kytary vyznít. Ono to nezní špatně, ale song je typickým příkladem toho, kdy se novinky neosvědčí. Nevadí, ocenil bych i pokus. Další skladbou je Let Me Down, tvrdší, nicméně stále pohodovka, která v žádném případě neurazí, nenabízí však nic, co by mě posadilo do židle. Lonely World se mi hodně líbí. Opět zechované kytary, opět typický LB-zpěv, opět typické LB-bicí a basa. Jenže je to dokonale poskládané a dokonale sehrané. Všechno sedí do nejmenšího detailu a navíc z toho sálá určitá atmosféra smutku, která vás možná pohltí, řekl bych, že je to další favorit. Phenomenon, už název napovídá, že to nebude žádná romantika, nájezd je přímo perfektní, jenže, potom přijde pro mě nepochopitelné zbrždění tempa a docela otravná pasáž, kterou ani nevím, jak bych popsal. Divnej zpěv, bicí, pár samplů… a přitom ten nájezd je tak dobrej :-/ …Creamer (Radio Is Dead) je název skladby, která je stavbou velmi podobná písničce Lonely World. Je ale jiná, opět z ní sice sála nádech melancholie, ovšem je taková mírně svižnější a víc jednodušší, velmi dobře se poslouchá. Nesmí nám chybět kousek, kterej začíná bicími. Head For The Barricade je zástupce právě této skupiny. Kdyby jen se to otravné pomalé tempo nedrželo téměř po celou skladbu. Zhruba 2 a půl minuty trvá jedna velká nuda, ovšem pak přijde něco, co bych od LB v životě nečekal. Totální punkový bicí, prostě pasáž dokonalýho nářezu. Celou tuhle skladbu jsem neodsoudil jen díky této jednoduché, avšak trefné části. LB mě opravdu dostali… Předposlední položkou menu je skladba, kterou netřeba představovat. Rádiem totálně provařená a přitom dokonalá Behind Blue Eyes. Kdekdo ji odsuzuje s tím, že je pro měkkoty a ženský, ovšem podle mě je to dokonalá balada. Snadno zapamatovatelný a zpívaný text, lehoučká kytara, navíc dlouho bez bicích, a jeden z nejlepších zpěvů, který jsem kdy od LB slyšel. No one knows what it’s like To be the bad man To be the sad man Behind Blue Eyes Dokonce i když do hry vstoupí bicí, neztrácí skladba na své vznešenosti. Ovšem po krátké pauze zhruba 4 a půl minuty po začátku bych skladbu doporučil ustřihnout. Ten konec se mi prostě nějak nezdá… škoda, jinak jasně nejlepší baladka na albu. Poslední Drown je už spíše jen takový melancholický výlev než hotovou skladbou, skoro outro, řekl bych. Ovšem na outro (které měli LB vždy odporné) je to opravdu kvalitka. Trochu Deftonovský zvuk a navíc výborná kompozice. Člověk by až brečel… Zvuk nového alba je celkově opravdu skvělý. Měl jsem možnost ho poslouchat na obyčejném rádiu i soustavě 5+1 se subwooferem. Rozdíl kvality je jasný, ovšem na obou dosahoval zvuk Results May Vary výborných výsledků ve srovnáním s ostatními alby jiných interpretů. Opravdu, ten poslech stojí za to. Poznáte skvěle namíchané album, poznáte Limp Bizkit z trochu jiné strany a i přes jisté mouchy si poslechnete kvalitní kolekci. S chutí do toho.