Kung Fu Rider - recenze

Dostat se do problému s mafií holt není žádna legrace. Přesvědčit se o tom mohli i hrdinové Toby a Karin, kteří se po jedné fušce zapletli s nesprávnými lidmi. O co vlastně šlo, není tak důležité, ale jak z toho ven, to je otázka mnohem prekérnější. Odpověď na ní se vám pokusí dát tvůrci hry Kung Fu Rider.

Podobně, jako několik dalších her, i u tohoto titulu jde o ovládání dění na obrazovce prostřednictvím ovladače Move. Koncept hry zní slibně, vyberete si kteroukoliv se dvou postav, sednete na stoličku, vysavač nebo prakticky cokoliv, co není určeno na ježdění, ale má kolečka a spustíte se dolů z kopce. Následně se musíte vyhnout všemu, co vám muže ublížit, rozkopat každého, kdo se vám postaví do cesty a přitom sbírat hromadu peněz. Bohužel, není to tak zábavné, jak by se mohlo zdát. Ovládání toho obsahuje hodně a tak pokud se rozhodnete používat všechno, co postavy dovedou, budete mít nemalé problémy. Hra je dosti dynamická, musíte se rychle hýbat směrem dolů, abyste stihli nekompromisní časový limit. To ale nestačí, pokud se nebudete vyhýbat překážkám a pokud nebude bojovat s příslušníky mafie, nemusíte do svého cíle dojet vůbec. A co víc, hra se hraje na skóre, takže dostat se do cíle bez peněz, je jen velmi malý úspěch. Na úvod se musíte popasovat s tutoriálem, kde jste obeznámení s ježděním, skákáním, slide-ováním po zábradlí, bojem, speciálními pohyby a prostě se vším, co hra obsahuje. Je toho však příliš moc a tak já jsem byl rád, že jsem si osvojil alespoň nějaké základy, s kterými jsem byl schopen dojít na místo určení.

Zpočátku jsem se vcelku bavil, koncept je vskutku originální, ale to je tak asi všechno. Při vyšší rychlosti je obtížné vybrat zákruty, sbírat peníze, nebo jednoduše řečeno efektivně se vyhnout překážkám. Animace nasednutí na stoličku, nebo jiný pohyblivý objekt, se nemění a hlášky při nasedáni taky ne. Po prvé se nad nimi pousmějete, po páté už budete hledat na ovladači od televize tlačítko mute. Levely se celkem brzy začnou opakovat, drobátko se budou měnit jenom překážky. Po hodině hraní budete mít celkem dost, dostaví se frustrace s nedobře zvládnutého ovládání, s nekompromisní obtížnosti a s nedostatku nápadů, kterými hra časem začne dosti trpět. Někdy se vám podaří otevřít volný pohyb po prostředí, ve kterém jste už jezdili, a vaší úlohou bude sesbírat všechny skryté hvězdy. Za ně si pak budete schopni otevřít další „dopravní“ prostředky, každý s jinými atributy. Hratelné postavy jsou sice dvě, rozdíl mezi nimi je však jenom v hlase, v pohlaví a ve jméně, tedy je úplně jedno, za koho budete hrát.

Zajímavostí je možnost vidět se, jak se při hraní tváříte. Po dohrání každé úrovně vám hra ukáže momenty, kde vás vyfotila bez vašeho vědomí a je celkem zábavné vidět, jak jste reagovali na některé situace ve hře. Na dobrý pocit z hraní to však přirozeně nestačí. Trofejí je celkem dost, ale jich získání předpokládá dlouhodobé hraní. Po tom, co jsem viděl, můžu jenom vyslovit obdiv tomu, kdo se co i jenom pokusí získat ve hře platinovou trofej, protože frustrace časem přinese se sebou i nudu a jelikož se náplň hry nemění, zábava je opravdu jenom na chvíli. Kung Fu Rider je zajímavým nápadem, který se bohužel dobře nehraje a člověka během pár minut přestane bavit. Jestli hledáte dobré využití pro váš ovladač Move, radši vsaďte radši na Sport Champions, Heavy Rain Move Edition nebo Eyepet.