Killzone: Liberation - recenze

Když jsem se poprvé dozvěděl o vývoji hry Killzone: Liberation, zamrazilo mě v zádech. Bál jsem se totiž, že po rozporuplném prvním díle se dočkám pouze jakési jednohubky, která mě má nalákat na Killzone 2. Chorobná nedůvěřivost se mě držela až do chvíle, kdy jsem měl tu čest okusit demo, jenž mě mírně obměkčilo, a tak trochu navnadilo na plnou hru. A ačkoliv jsem si to nechtěl přiznat, v duchu jsem odpočítával dny do vydání a nepokrytě se na hru těšil. No a netrvalo to zas tak dlouho a krabička s diskem se mi dostala do ruky. Hru jsem prošel popředu i pozadu, a tak je tedy na mě, abych vám své dojmy předal. [b]Temná strana[/b] Od událostí, které se odehrály v původním Killzone, uběhlo hodně vody. Velení nepřátelských vojsk se ujal zlý generál Metrac, kterému se podařilo zmobilizovat roztroušené síly Helghastu a vytvořit z nich novou hrozbu. To znamená, že náš oblíbený kapitán Templar a jeho Bratrstvo kočičí pracky má zase o zábavu postaráno. Jste totiž znovu nasazeni do akce a vaším primárníma úkolem bude působit nepříteli co největší ztráty. Nebudu tu zabíhat do detailů, abych vás snad nedej bože nepřipravil o nějaký nečekaný zvrat (jenž se ale ve hře nenachází). Od toho se možná také odvíjí jeden z nejzásadnějších neduhů této hry. I přesto, že na vás čekají vcelku rozličné úkoly, všechno se nějak zvrhne v pouhé procházení koridorů a zabíjení nepřátel. Stereotyp a monotónnost se tedy dostaví nepříjemně brzo a celou situaci ještě zhoršuje poněkud nevyvážená obtížnost. Stačí je chvilková neopatrnost a vracíte se na začátek mise, v lepším případě k nejbližšímu checkpointu, což je nesmírně frustrující a vězte, že nejednou jsem měl chuť mrštit svým PSP o zeď. [b]Světlá strana[/b] Abych se ale odvrátil od temné stránky hry, povím vám něco o technickém zpracování. Je vidět, že páni z Guerrilla Games se už nějaký ten pátek v branži pohybují a hra tak zní a hlavně vypadá neskutečně líbivě. Grafika se může pochlubit velmi solidním frameratem a pohlcující atmosférou. Nemluvě o tom, že přechod do ptačí perspektivy kapesnímu Killzone nesmírně prospěl. Všechno je totiž o poznání přehlednější a hlavně šité na míru ovládacím prvkům PSPčka. Obvykle zavrhovaný analogový stick je do hry zakomponován naprosto skvěle a ovládání je tak nesmírně intuitivní. Ještě je třeba zmínit se o multiplayeru, na kterém si vývojáři rovněž dali opravdu záležet. Do hry se může zapojit až šest hráčů a z vlastní zkušenosti vám prozradím, že se jedná o neskutečně dynamickou a hlavně chytlavou záležitost. Rovněž mě potěšilo, že se na internetu začali objevovat nové stahovatelné mapy, které by hru pro více hráčů mohli zase pořádně nastartovat. [b]Malá Strana[/b] Killzone: Liberation je opravdu zvláštní hra. Je nesmírně rozporuplná a přitom návyková. Budete ji milovat a zároveň nenávidět, budete ji proklínat a zároveň uctívat. Zkrátka a dobře, tahle hra vám nabídne přímo královskou porci herní zábavy. Singleplayer sice má své drobné vady v podobě nevyvážené obtížnosti a jisté dávky stereotypu, to ovšem nic nemění na tom, že hra nabízí několika hodinové válečné dobrodružství, doprovázené bezchybným multiplayerem. Ve výsledku tu tedy máme hru, která sice díru do země neudělá, ale zato skvěle pobaví. Doufejme, že do příště vývojáři vyladí ty drobné chyby a naservírují nám skvělou hru.