Killzone - recenze

Jak jste asi poznali, Killzone je válečná hra. I když je z budoucnosti, tak si máte možnost všimnout, že má mnoho společného s naší dobou a nebo aspoň s 20. stoletím. Taky je zde válka a také blázni, kteří chtějí ovládnout svět, velice to připomíná nacistickou dobu 2. světové války. Příběh je perfektně promyšlen a zasazen do 11 misí v několika lokacích. Ocitáte se ve válce, nájezdnické síly z Helghanu obešly obranné systémy Vecty a teď vedou hrůzostrašnou bitvu se silami ISA. Helghastská vojska, která neberou ohledy na civilisty, zahájila nevybíravé řádění. Zjevným úmyslem je co nejrychleji ovládnout scénu za použití hrubé síly. Ještě není známo, proč síť strategické obrany SD nedokázala zabránit helghastské flotile v průniku do vzdušného prostoru Vectanu. Helghhastská armáda je však ohromná a velmi dobře připravená mašinérie. Divize ISA jsou už mnohanásobně přečísleny a uvízly v přestřelkách s množstvím dobře ozbrojených nepřátelských vojsk. Byly povolány posily ze Země, ale zatím, když strategická obrana stále ještě nefunguje, vkládají lidé z Vecta naději do našich spoluobčanů v ozbrojených silách ISA a jedním z nich jste na začátku hry i vy. Procházíte různými lokacemi, ve kterých na začátku postupně naberete tříčlenný tým. Ten se skládá ze hbité Luger, těžkotonážního Rica, a tajného Hakha. Vy sami začínáte za Templara na frontě a poté už pokračujete dále do dalších misí. Dobré je, že v průběhu hry si můžete měnit hráče. Já například jsem rád chodil za Luger, ale poslední mise s ní nešla hrát ani na easy, takže jsem musel zvolit Rica. Někdo si řekne, že hru na easy musí projít jak nic. Třeba jako jiné hry, i když pro celkem chabou umělou inteligenci, ale právě že to tak vůbec není. Inteligenci vynahradí silné zbraně s mnoha sekundárními vylepšenímy a to je potom teprve sranda když přebíjíte a utíkáte před helghanem, abyste nedostali pár broků do hlavy. Co se grafiky týče je na tom hra velice dobře s designem zbraní a postav, i prostředí není špatné akorát je hra pro omezený přístup na některá místa velice lineární, ale to nemění nic na kvalitě toho ostatního. Myslím si, že si v této hře dali tvůrci záležet zejména na zbraních. Vynikající design spolu s technikou zbraní a špetkou originality dobře promíchaný s fyzikou dává zbraním velice realistický nádech. Dobře jsou provedena i videa ve hře, která se prolínají celou hrou a dávají hráči nesmírnou touhu pokračovat dál. Myslím, že vrcholem hry je intro, které je samo o sobě jako film. Naprosto vynikající herecký výkon velitele nepřítele, který jakoby i vás chtěl dostat na svou stranu. A pak skvělé válečné scény které nakonec navážou na první misi. Zkrátka intro zhlédnu u Killzone pokaždé celé a věřte mi, že to dělám jen u zlomku her. Hudba je také velice dobrá, a taky aby ne když je nahraná Pražským filharmonickým orchestrem, jehož název se v poslední době stává synonymem pro herní hudbu. Pokud máte dobrou repro soustavu jako já věřte mi, že pokud trochu zesílíte a usednete si ke své PS2 a začnete hrát Killzone tak si budete připadat jako v opravdové válce, o které jsme jako malí kluci ve školce jen snili. Killzone vás bude určitě hodně, ale opravdu hodně bavit a rádi ho bude hrát znovu a znovu. Perfektní příběh a dobrá videa jsou dobrým motivačním nástrojem, stejně tak skvělá atmosféra hry zavánějící originalitou nebo skvělý design zbraní, vozidel a ostatních věcí či vcelku jednoduché ovládání, automatické ukládání hry a další příjemné návykové faktory.