Kelly Slaters Pro Surfer - recenze

Bylo nebylo, jednoho krásného slunného dne spatřila světlo PC světa hra, kterou dnes již můžeme s klidným svědomím označit za legendární – Tony Hawk’s Pro Skater. Mohli jste si si vybrat jednoho z osobností světového, nebo tedy spíše amerického skateboardingového nebe, jemuž dominoval samozřejmě mistr Tony Hawk, dostali jste do ruky, resp. pod nohy prkno a parádní a zábavná jízda mohla začít. Na výběr bylo několik „arén“, ve kterých jste mohli prokázat svoje jezdecké umění. Právě v tom spočívalo největší kouzlo hry – pomocí několika tlačítek, stisknutých společně s kurzorovými šipkami, jste prováděli nejrůznější triky, od jednoduchých, po extra složité (některé, přiznejme si, poněkud nereálné), od čehož se také odvíjelo bodové ohodnocení jednotlivých kousků. Úkolem bylo získat těchto bodů v časovém limitu co nejvíce, abyste dostali medaili a postoupili do dalšího kola. A tak stále dál a dál. Až do úplného zblbnutí. Samozřejmě, že tato hra slavila obrovský úspěch a tak se zanedlouhou objevilo pokračování. A pak další. A nakonec ještě jedno. Taktéž i jiní se snažili konkurovat těmto titulům a tak vydávali své kopie, bohužel povětšinou kvality nevalné. Ale nezůstalo jen u skateboardu a tak se brzo objevil velmi zábavný titul Matt Hoffman’s Pro BMX, ve kterém, jak již název napovídá, jste usedli za řidítka kola a předváděli se všude možně. No a nakonec jsme se dočkali i surfingu. Takže konečně přestanu tlachat o všem možném a vrhnu se přímo na nový titul, Kelly Slater’s Pro Surfer. Jak jsme již napsal, v této hře se postavíte na prkno a vydáte se zdolávat ty největší vlny na světě. Herní princip je naprosto stejný, jako u všech her tohoto typu – na začátek máte pouze několik zpřístupněných arén (v tomto případě dvě) a další se vám otevřou teprve poté, co v těchto dvou prvních arénách úspěšně splníte požadované úkoly. Většinou jde o nahrání určitého počtu bodů, ale i tak si můžete vylepšovat svůj image díky nepoviným úkolům rozmanitého ražení. Můžete například udělat nějaký extra vypečený kousek, díky kterému vás budou fotografové milovat, nebo třeba ohodit hloupé windsurfisty. Příložitostí k vyřádění je opravdu mnoho, samozřejmě jako v každém extrémním sportu, i zde jsou všechny triky pečlivě pojmenovány, takže o tail chucky, různé graby a jiné vylomeniny nebude nouze. Měli bychom si něco říct také o audiovizuálním zpracování, abychom měli přehled kompletní. Zmiňovat audio stránku je tak trochu zbytečné, jelikož nijak nevybočuje z nastoleného průměru, zvuky jsou obstojné, moře, potažmo zpěněné vlny docela pěkně šumí, hudba také ujde. Ale to je tak všechno. To grafická stránka je na tom o něco lépe. Hladina moře je poměrně pěkně zpracovaná, taktéž vlny (včetně pěněného a zalomujícího efektu) jsou hezké. Výrobci tvrdí, že vln je nekonečné množství a tak se vám nikdy nestane, že byste jednu a tutéž vlnu sjížděli víckrát, než jednou. No, jelikož nejsem zarytý surfař (což je pravděpodobně velmi malé procentu čechů), tak možná nedokážu vycítit jemné změny vlnění (jako by to přes monitor počítače bylo vůbec možné), ale přišlo mi, že se vlny až nezdravě brzo začínají opakovat. Samozřejmě, že se neopakují ve stejném sledu jako předtím, ale rozhodně to pocítíte. Co se týče modelu samotného surfaře, ten dopadl celkem dobře. Hýbe se obstojně, i když i on se občas nevyhne nějaké té pozoruhodnosti, kterou by obyčejný člověk z masa a hlavně z kostí nezvládl ani po hodině atletiky. Textury jsou pěkné, dobře zvolené, hladina vypadá jako hladina, člobrda na prkně má také svůdně opálenou pleť. Pouze ten pád do vody nebyl vyřešen zrovna ideálně. Je čas říct si, jak se to všechno vlastně hraje. No, hned poté, co si poprvé stoupnete na virtuální prkno, vás zaskočí celkem dost vysoká obtížnost ovládaní. Věřte, nebo ne, ale udržet se na surfu je, narozdíl od kolegů z jiných odvětví (Tony a Matt), velmi zapeklitá záležitost. Autoři si to zřejmě uvědomují a tak abyste netrávili většinu herního času pod vodou, připravili pro vás výukový tutoriál (namluvený samotným Kelly Slaterem), ve kterém se prkno načíte jakž takž ovládat a základní jednoduché triky vám také vrzo přejdou do krve. Rozhodně tedy doporučuji tutoriál absolvovat, jinak byste velmi brzo hru přestali mít rádi, nebo snad dokonce ... no prostě by vás nebavila tak dlouho, abyste mohli ocenit její kvality. I když je tu druhý zádrhel, který na předchozí informaci navazuje. Tím zádrhelem je poměrně krátká životnost titulu. Nemyslím tím, že je hra krátká, to vůbec ne (celkem na vás číhá 30 levelů, které se odehrávají na 15 plážích kolem světa – Kalifornie, Havaj, Austrálie, ... - včetně pár výstředností, jako například Bermudy a tím pádem i specifický vzhled tamnějšího prostředí), nejvíce totiž hra trpí monotónností. Ono zdolávat jednu vlnu za druhou je ze začátku celkem zábavné, ale tato zábavnost spolu s odehranou dobou rapidně klesá a nepomohou jí ani zmíněné vychytávky, ani to, že časem narážíte na stále větší a větší vlny = vyšší bodové hodnocení, či že jste schopní předvádět stále dokonalejší, nebezpečnější a fantastičtější triky. Zkrátka prvotní jásot nad skvěle zpracovaným tématem začně po několika hodinách pomalu, vlastně bohužel docela rychle, ztrácet své kouzlo. Je to škoda, přitom tato hra nepostrádá dobrý nápad, naopak obsahuje vše, co bychom si tak od sportovní hry tohoto zaměření mohli přát, jenže nám tato splněná přání předhazuje stále dokola. Co naplat, že si můžete vybrat z 9 skutečných světoznámých surfařů (včetně Kellyho Slatera a jediné ženy ve hře, Lisy Andersenové), tuto hru pravděpodobně po dohrání, jestli se k tomu vůbec dopracujete, už nespustíte. Možná se ještě chvíli pobavíte u split-screenu, ale to je asi tak všechno. Škoda. Tak snad příště.