KAFE A CIGÁRA - recenze

Škodí nikotin a kofein? Tato otázka, alespoň pro návštěvníka kina, může zůstat nezodpovězena. Z plátna totiž nikomu neublíží. Jeden z hlavních představitelů amerického nezávislého filmu se představuje ve svém zatím posledním snímku, jenž je slepencem 11 povídek, v nichž hlavní roli hraje káva, cigarety, ale především střety dvou a více osob nad výše uvedenými proprietami. Celovečerní podobu však Jarmuschův snímek dostal teprve vloni, když dotočil k pěti již vzniklým fragmentům dalších šest. Ten nejstarší, úvodní, spatřil světlo světa již v roce 1986 a má podobu jakési grotesky. Co také jiného říci k příběhu, kde Benigni pije jedno kafe a druhým a pak z nervozity odchází místo svého přísedícího k zubaři. Celé dílo působí jako pestrobarevná mozaika lidských vztahů se vším, co k lidské povaze patří. Závist v podobě zprvu opovrhovaného Alfreda Moliny Stevem Cogganem, bratrskou lásku s nenávistí, kdy se bratr a sestra dokáží pohádat do krve kvůli prkotině, nebo disharmonickým vztahem v rodině, kde světoznámá herečka se setkává se svojí sestřenicí, která je švorcová jako naše „rudá“ Jiřina. Jednotlivé příběhy nemají propojení. Jsou to uzavřené příběhy, až na jednu výjimku, kdy RZA a GZA za podpory Billa Murrey reflektují na starší kousek s Tomem Waitsem a Iggy Popem. Jarmusch si dokonce dovolí i filozofovat a jeho závěrečná povídka poukazuje na to, co je na konci každého lidského života. Celek, ale zejména jednotlivé části stojí a padají na hercích. I když je první povídka kulantně řečeno bez šťávy, koukatelnou jí drží Roberto Benigni, který disponuje třesotem v rukou jako feťák bez dávky a legračním italským akcentem. Též úchylně teoretizující Steve Buscemi coby líný číšník je zajímavý a zábavný. Zvláště se ale vyjímají tři dvojice a to Molina versus Coogan a jejich genealogická výprava do jejich minulosti, bravurně zvládnutá dvojrole Cate Blanchett coby známé herečky a nuzácké sestřenice, ale hlavně Bill Murray v roli Billa Murraye, jenž si léčí své psýchy pitím kafe a pinglováním, toho času u stolku hiphoperů RZA a GZA. Díky tomu, že jsou povídky natáčeny v čase, je patrný Jarmuschův vývoj a to nejen jako scénáristy (úvodní povídky scénář skoro nemají), ale taktéž jeho práce se staromilsky černobílou kamerou, ale hlavně jako režiséra. Jeho styl se formuje příběh od příběhu. U těch posledních už máte pocit, že se díváte na sekvenci z libovolného mainstreamového filmu. Jelikož zde toho obrazem Jarmusch moc nenavypráví, je na dialozích, aby vás udržely v sedadle kina. Mají určitou podobnost s těmi Quentina T., nejsou však tak krvavé a vykazují známky jistého naředění. Z toho nám poté vyjde směs od intelektuálního tlachání až po naivní hádky připomínající malé chlapce hrající si na pískovišti a hádající se o to, kdo má lepší bábovičku a většího tatínka. Film je doplněn patřičnou hudební kulisou, která kopíruje prostředí a vytváří pohodovou atmosféru toho kterého prostoru, kde se káva pije. Apropo, když už jsem u kávy, v několika případech jí nenaleznete, nahradil i méně škodlivý čaj, ale zajímavější je to, že persóny odcházející z kaváren platí jen málokdy. A kdo že by měl jít na tento film? Rozhodně ať si na něj jde kdo chce, ale akci, erotiku, nebo třeskutou srandu zde nezažijete. Jistě se však několikrát kvalitně zasmějete určitým situacím, které vám zcela jistě připomenou váš vlastní životní zážitek ne nepodobný tomu Jarmuschovo smyšlenému. Tento snímek můžete uzřít v rámci kompletní přehlídky filmů Jima Jarmusche, který probíhá v těchto dnech v kině Aero, konkrétně Kafe a cigára si můžete vychutnat 7. a 8.12. vždy od 20.30 hodin. [b]KAFE A CIGÁRA[/b] (Coffee and cigarettes) [b]premiéra v ČR:[/b] 6.1.2005 USA 2003, 96 min [b]Režie:[/b] Jim Jarmusch [b]Scénář:[/b] Jim Jarmusch [b]Hrají:[/b] Roberto Benigni, Cate Blanchett, Bill Murray, Steve Buscemi, Iggy Pop, Tom Waits, Alfred Molina, RZA, GZA, Steve Coogan