Kaan: Barbarské ostří - recenze

Kaan: Barbarské ostří patří do skupiny her zaměřených především na mladší hráče. Nutno podotknout, že akčních plošinovek v dnešní době není příliš, proto Kaan působí jako oáza v herní poušti tohoto žánru. Pojďme se mu podívat na zoubek. Příběh se odehrává v říši Asaquan. Na zemi útočí vojska čaroděje Tothuma Spieta ze Sirkonie, a tak za nedlouho nemá královna Xithanna čemu vládnout. Na konci rozhodující bitvy o hlavní město se objevuje mladý barbar Kaan. Zachrání královně život, ale město padne. Ze země prchá zrádce a s sebou bere Talisman naděje, klenot, který chrání Asaquan. Kaan se pouští do jeho stopování ve snaze získat klenot zpět. Jak jsem již v úvodu naznačil, v případě Kaana se jedná o směs akce a plošinovky. Boj je totiž neodmyslitelnou součástí herního systému. Během svého putování narazí mladý barbar na spousty nepřátel, které musí zlikvidovat. Přitom na každého z nich zabírá něco jiného. Ať je to již série základních úderů, nebo nějaké efektivní kombo. K odklízení nepřátel z cesty má Kaan k dispozici několik zbraní a štítů, které se v mnohém liší jedna od druhé. Sbírka zbraní se rozšiřuje úměrně vašemu postupu hrou. Začínáte s jedním mečem a štítem a postupně nacházíte další arzenál, ať už je to vrhací sekyra, nebo zrcadlový štít. Další možností, jak barbarovi přilepšit, je boj v Soubojové aréně. Zde musíte skosit hordy nepřátel bez možnosti doplnění zdraví. Když uspějete, získáte část zbroje, která Kaana znatelně posílí. Avšak do arény nemáte přístup jen tak zadarmo, musíte splnit alespoň dva body ze seznamu kritérií pro vstup. Jde například o počet provedených komb nebo čas, za který jste dokončili kolo. Nic snadného to není, tím si můžete být jisti. Herní svět je v Barbarském ostří většinou jednotvárný. Levely se vzhledem vzájemně moc neliší, ale za to v nich postupem přibývají různé pasti a nepřátelé, což hru náležitě zpestřuje. Můžete se těšit z hopsání po různých plošinách, ať statických nebo pohyblivých, rozbíjení všelijakých předmětů a sbíraní arénních bonusů. Kaan v tomto ohledu nabízí mnohé z koncepce dvourozměrných hopsaček, v čemž, podle mého soudu, spočívá jisté kouzlo, ale i tak by hře prospěla špetka novátorských nápadů. Kaan bohužel trpí velkou chybou. Nelze ukládat pozice během hry, ale až na konci kola. To však není ta vada na kráse. K dispozici jsou checkpointy, kterých je v každém aktu po málu a jsou celkem daleko od sebe. Nestává se zřídka, že od posledního checkpointu urazíte pěkný kus cesty, na jejímž konci čeká smrt. Objevíte se na záchranném bodu, běžíte přes celou lokaci a znovu smrt. To se opakuje tak dlouho, dokud nemáte štěstí. Je to velmi depresivní, proto svému dítku místo nového gamepadu dejte ovladač starý, protože se klidně může stát, že ho v návalu vzteku seznámí se stěnou svého pokojíku. Dalšími nešvary mohu pokračovat. Například kamera zde velmi často zůstává v takovém úhlu, který znemožňuje jakýkoliv výhled na místo, kam hodláte skočit. Dá se sice srovnat příslušnou klávesou na klávesnici, nicméně když hrajete na gamepadu, nutnost použití klávesnice vám dokáže ovládání znepříjemnit. Mise se časem stávají velmi monotónní. Jde vlastně jen o jedno a to samé. Jít přeskákat k cíli a cestou pozabíjet, pokud možno, všechny nepřátele. Hra tedy začne celkem brzy nudit. Pro mnohé hráče jsou alfou i omegou každé hry moderní technologie, a tak Kaan nezůstává pozadu. Hra nabízí rozlišení až 1280*1024 a 3D kabát Kaanovi opravdu sluší. Zvuková stránka není (co do kvality) špatná, nicméně zvuků by neškodilo o něco víc. Trochu mě zaráží, že ani jedna z herních postav není nadabována. Inu, někde se šetřit musí. Sečteno a podtrženo, Kaan nedisponuje ničím jakkoli inovativním, drží se zaběhnutých principů a ne vždy se mu to vyplácí. Hra se brzy stává nudnou. Přispívá k tomu obtížnost a fakt, že mise jsou téměř jedna jako druhá. Radím tedy všem, pokud se vám nebo vašim ratolestem líbí plošinovky, zkuste raději některého z Raymanů. Autor: LINK(mailto:Kadlec_Petr@seznam.cz;Petr Kadlec)