James Bond: Quantum Of Solace - recenze

O Jamesi Bondovi už každý z nás určitě slyšel. Akční hrdina s nebývalým štěstím vyhnout se každé ráně, bravurní řidič a ideální gentleman, který dostane každou, na kterou se jen podívá. Sám dokáže vyřídit desítky protivníků s využitím nejmodernějších technologií a udělátek, kterými ho zásobuje jeho pracovní tým. Každoročně se světové automobilky hádají, v jakém autě tento rok bude Bond jezdit. Tato mánie trvá už dost dlouho a ani filmaři ani producenti se svého sypajícího oslíka nechtějí vzdát. Poslední dva roky došlo opět ke změnám představitele hlavního hrdiny a Pierce Brosnana nahradil Daniel Craig. Pravdou ovšem je, že poslední dva díly se netěšily takové oblibě, jako tituly předcházející. Ne že by snad Daniel Craig svou úlohu nezvládal, ale samotný děj a zpracování poněkud ztratilo ten správný šmrnc. Nicméně James Bond je stále aktuální téma, čehož si jsou tvůrci vědomi, a také proto se rozhodli svěřit svůj námět do rukou studia Treyarch. 

Že je vám to jméno povědomé? Jakpak by ne. Treyarch jsou právě ti vývojáři, kteří mají na svědomí poslední díl Call Of Duty, což je ve hře opravdu silně poznat. James Bond: Quantum Of Solace běží na Call Of Duty 4 enginu, který je ovšem defakto vylepšený původní engine. Nicméně tento engine se dá velmi hezky použít. COD4 bylo nejlepším titulem série, na který množství lidí nedá dopustit. Treyarch však pracoval na dílu následujícím, jenž se už tolik nepovedl. Právě poslední Bond dost silně trpí CODčkovým syndromem. Tím mám na mysli, že víc než na napínavé akční scény, ve kterých použijete své hodinky se zabudovaným detonátorem, se můžeme těšit na lineární střílečku s množství poměrně tupých nepřátel okořeněné nějakou tou postřehovou pasáží.

Když jsem nový Quantum Of Solace spustil, jevilo se mi to jako docela zajímavá hra. Úvodní video nás přenese ještě do příběhu Casino Royale, a to k poslední scéně filmu. Postupně se dostáváme do první konfliktní situace a učíme se používat zbraně a krýt se. Krycí systém je zde základním principem hry, se svým hrdinou se jednoduše přikrčíte za nějakou překážku nebo jen vykukujete zpoza zdi a čekáte, než váš protivník bude muset přebít, abyste ho mohli pohodlně sejmout. Střílet můžete také naslepo nebo skrz mušku v podřepu. Pravda je, že když jste schovaní za bariérou, není vás téměř možné trefit, což působí docela absurdně, ale tak to u bondovek bývá. Mezi jednotlivými úkryty se rychle přesouváte, abyste zmátli protivníka a získali poziční výhodu. Padouši však také nejsou z nejhloupějších a snaží se vás obejít či překvapit zezadu. Tato iluze vám však dlouho nezůstane, neboť časem vám dojde, že tyto manévry nepocházejí z mozku umělé inteligence, nýbrž jsou předem naskriptovány. Znamená to tedy, že se tak postavičky chovají vždy, když se dostanete do určitého místa na mapě, což byla záležitost často vytýkaná Call Of Duty. Dalším poděděným COD genem jsou striktně nadefinované koridory, ve kterých se můžete pohybovat. Neexistuje zde žádná alternativní cesta či odbočka. Zkrátka buď budete poslouchat nebo hru nedohrajete. Toto negativum je zcela evidentní například v takových prostorách, jako jsou střechy, na kterých párkrát honíte nějakého toho zlosyna. Ze střechy nelze spadnout a seskočit můžete jen v předem vyhrazených místech, kdy se vám kamera přepne do filmového módu, ve němž si můžete prohlédnout předtočené video svého skoku.

Čas od času narazíte na nějakou postřehovou atrakci jako například souboje na blízku, kdy se však pouze trefujete kursorem na konkrétní místo na protivníkově těle v nastaveném čase, což není to, co bychom od Bonda předpokládali. Dále natrefíte na nějaké ty zamčené dveře nebo trezor, které musíte otevřít mačkáním příslušných šipek v určitém pořadí. Naproti tomu vás čekají nekonečné přestřelky COD stylu, vrhání granátů, míření se zatajeným dechem a odstřelování hasičských přístrojů či výbušných lahví. Nic víc vás vlastně nepotká.

Spíše než o taktickou střílečku se jedná o arkádu, ve které si s precizností pohybu a střílení nemusíte dělat starosti. Co se mi moc nelíbilo, bylo suchopádné zpracování efektů zranění, kdy postava po zabití jednoduše spadne bez kapky krve na zem. Mise spočívají povětšinou v přímé akci, či naopak nenápadném plížení s vyhýbáním se průmyslovým kamerám, které kontrolují okolí budov. K nepříteli se můžete přikrást zezadu a zneškodnit ho rychle a potichu, ne vždy se vám to však povede, a tak se nakonec tichošlápská stealth kampaň změní v nerovný boj na život a na smrt, kdy James je ten, kdo mívá převahu. Když se vám stane, že už máte na kahánku, začne vám obrazovka šednout a kolem dokola se zužuje kruh, jaký známe z filmových titulků. Avšak i  z této fáze se dá ještě vycouvat. V případě smrti se na obrazovce objeví rady, podobně jako tomu je u COD. Přímo bondovský styl to tedy moc není. Vypadá to spíše, jakoby vývojáři zapomněli, že teď už nezuří světová válka a že je třeba milovníkům Jamese Bonda dát možnost si za svého hrdinu zahrát a vyzkoušet si, jaké to je dát si vodku a martiny („protřepat, nemíchat“). Zatím to budí dojem, jakoby autoři vyměnili nacisty za mafiány, poněkud změnili pohled a z dostupných prostředků poskládali lokace, i když ty jsou ztvárněny opravdu hezky. Škoda jen, že se po nich nemůžete proběhnout.

Příběh posledního filmu je prostříháván pasážemi z Casino Royale. To však dělá v hlavní linii spíše zmatek, než aby to hráči připomnělo události minulého dílu. Navíc nepůsobí příliš celistvě a mise na sebe přímo nenavazují. Také vám hra neprozradí zdaleka všechno, takže když budete chtít Quantum Of Solace opravdu rozumět, bylo by vhodné zajít se nejdříve podívat na filmovou předlohu.

Hra ubíhá velmi rychle a všechny akce mají moc příjemný spád, ale takový zážitek jako od Modern Warfare nečekejte. Ani se nenadějete a je konec. Grafika je docela povedená a hardwarové nároky optimalizované, jako tomu bylo u COD4. Interaktivita prostředí se celkem povedla a některé efekty jako třeba kouř vám skutečně znepříjemní nejednu situaci. Přesto nám tady něco chybí, něco nového, něco, co by nám dalo najevo, že opravdu máme v rukou herní adaptaci Jamese Bonda. Když se to vezme kolem a kolem, jde o nadprůměrnou arkádovou střílečku, která nezklame ani jednoho fanouška žánru, ovšem také nám nenabídne nic exkluzivního, kvůli čemu by nám měla spadnout čelist.