Jak X - recenze

Vývojářské studio Naghty Dog je známo svým smyslem pro tvorbu velmi kvalitních her. Vzpomeňte třeba na roztomilého Crashe Bandicoota, který bývá často označován maskotem samotné PlayStation. Po třech plnohodnotných dílech, kdy Crash zažíval bláznivé dobrodružství v rozličných prostředích, cestoval v čase a de facto pokaždé zachránil svět před krutým Dr. Cortexem šíleným poskakováním a rozbíjením krabic, se vývojáři rozhodli zavítat do trochu odlišného žánru, jakým byly arkádové závody. Crash a celá jeho parta složená z hlavních postav a bossů předchozích dílu se posadila za volant malých motokár a s pomocí arzenálu všelijakých zákeřných zbraní a vylepšení se dala do bláznivého závodění. I tento poslední titul pro PSone ze studií Naughty Dog se nesl ve víceméně roztomilém duchu. Změna přišla s příchodem PlayStation 2. Tým Naughty Dog práva na Crashe Bandicoota prodal, čímž ho (snad i nechtěně) odsoudil k roli hlavního představitele dětských béčkových her a postupnému zapomnění, a začal pracovat na tajemném „Projectu X“, z něhož se posléze vyklubali dnes již všeobecně známí Jak & Daxter (Tvor ne nepodobný nějaké „odrůdě“ elfa a roztomilé zvířátko ne nepodobné nějaké „odrůdě“ lasičky). *img1* Celá historie se opakuje. Naughty Dog vydal celkem tři díly Jak & Dexter ve stylu klasické skákačky, v nichž se Jak postupně vyvíjel z malého děcka až na zkušeného veterána, kterému nejsou neznámy temné síly a v některých situacích se je dokonce ani nebojí použít, ale stejně jako v případě oblíbeného oranžového vačnatce se posléze uchyluje k tvorbě závodní hry. Tak se na svět dostal titul Jak X. Ovšem tentokrát narozdíl od Crash Team Racing narazíte ve hře na mnohem zajímavější přibližovadla a zastřílíte si z mnohem poutavějších a ničivějších zbraní. Závodění se celkově zrychlilo (Jak X vzdáleně připomíná jakousi kombinaci adrenalinových Firebugs a futuristického Wip3out.), prostředí se zatraktivnilo a zážitek ze hry je tak zcela výjimečný. Celé dobrodružství začíná tím, že Jak, Dexter a celá jejich parta jsou při hostině otráveni zemřelým otcem jedné z postav (Mírně složitá zápletka na jednoduché pochopení...). Není čas na vysvětlování, jed pomalu působí a jedinou možností, jak se vyhnout jisté smrti je vyhrát místní závodnickou ligu a tím získat i tolik potřebný protijed. Průvodcem (mimochodem velice populárního) turnaje je uhlazený a namyšlený (mimochodem velice populární) blonďák jménem G. T. Blitz, který spolu z dřívějších dílu známým Peckerem (jakýsi kříženec šimpanze a australského papuška) moderuje celou show. Rázem zjistíte, že atmosféra závodů není ani zdaleka tak přátelská, jak se skrze televizní obrazovky snaží vypadat, a že nepřátelská nevraživost nepanuje pouze mezi jednotlivými závodníky, ale prakticky nemáte komu věřit. Mezi příjemné funkce hry patří možnost si všechny videosekvence zpětně přehrát, a tak si připomenout celý příběh. *img2* Ovšem hlavní náplní Jak X je závodění! Po závodních okruzích a arénách se můžete prohánět v desítkách stylových vozidel, které si můžete bez jakýchkoliv větších problémů přikrášlit (vyměnit blatníky či přední nárazník, přestříkat na růžovoučkou barvičku...) a/nebo potřebně vytunit k obrazu svému. Za obnos nastřádaný za vyhrané závody si můžete vylepšit vše výkonem motoru počínaje, silou turba konče. Krom toho během hry také shromažďujete speciální bonusové body (podobně jako nyní my v Mostě za každou jízdu autobusem :)), jež můžete následně vyměnit za novou káru, anténu, dalšího řidiče a speciální cheaty. Jízda bývá mnohdy divoká a může se zdát, že zkrocení všech tlačítek na DualShocku trvá poměrně dlouho. Opak je pravdou, pomocí praktického silničního tutorialu se dozvíte vše, co budete v příštích závodech potřebovat, včetně detailního rozboru použití tlačítka X a analogové páčky. Samotné závody pak probíhají v několika kategoriích. První z nich je klasický Circuit Race, starý známý, ničím zvláštní. O něco zajímavější je pak Turbo Dash, kdy jde prakticky o to, abyste pouštěli tlačítko pro turbo pouze ve výjimečných případech a užili si naplno zběsilé jízdy. V dalším módu, výstižně nazvaném Death Race, nejde o nic jiného než nutnost zneškodnit během časově limitované jízdy co nejvíc protivníku. Pro získání zlaté medaile budete muset mnohdy odrovnat i několik stovek aut během několika mála minut. Ještě o kousek ničivější je pak Rush Hour. V tomto režimu jedete v protisměru a stejně jako v minulém módu máte za úkol zničit co nejvíce aut, tentokrát ovšem bez pomoci zbraní, ale „pouhými“ přímými nárazy. Poslední z módů odehrávajících se na okruhu je Freeze Rally. Zde je vidět, jak se autoři nechali inspirovat třetím dílem Crashe Bandicoota, kdy bylo nutné ve speciálním režimu projít určitou lokaci v co nejkratším čase za pomocí sbírání „vteřin“, které na krátkou dobu zastavovaly časomíru. Zde to funguje úplně stejně, ovšem v závodním kokpitu od vás celá záležitost vyžaduje mnohem více soustředění a pozornosti. Příjemným zpestřením hry jsou utkání v aréně. Ať už jde o klasický Deathmatch, Capture The Flag, anebo netradiční Arthefact Race (krvavá honička za artefakty) či Sport Hunt (zajímavý soutěžní lov na divou futuristicko-prahistorickou zvěř), budete se určitě skvěle bavit... *img3* Jak X standardně podporuje možnost hry ve formátu 16:9, což dozajista ocení majitelé širokoúhlých obrazovek (sám jsem měl možnost hrát Jak X na 42 palců rozměrné plazmové obrazovce a musím říct, že zážitek je tak minimálně dvojnásobný). Krom toho je hra osazena příjemnou a svižnou grafikou (kolísání frame-rate je spíše výjimkou), a i když jsou textury mírné „rozplizlé“ a efekty výbuchů poněkud chudé, při běžné rychlosti, jakou budete ve hře jezdit, si toho ani nevšimnete (ostatně z vysoké rychlosti plyne i výhoda v podobě nenáročnosti na grafické detaily u her tohoto typu...). Příjemný zážitek ještě více umocňuje dynamický soundtrack a průměrné, avšak u arkádového závodění plně dostačující, ozvučení. Naughty dog se vydal správnou cestou. Zbytečné protahování příběhu dalším plošinovkovým dílem by sérii spíše uškodilo. Jaka X sice podpírá pouze slabý příběh bez jakékoliv duchaplnější zápletky, avšak hře to očividně nevadí. Já sám jsem náročný hráč a ne každá hra mě chytne na více než pár hodin. U Jaka X jsem se však bavil rovnou několik dní, jakmile se zdálo, že se hra překlápí do stereotypu, najednou vám nějaký vtipálek z druhého týmu vyřadí z provozu celý arzenál a vy si teprve uvědomíte, jak je závodění bez všech zbraní a utilit složité. Zkrátka máte-li rádi adrenalin a rychle pohybující se předměty, sáhněte v pultu po titulu Jak X!