Icy Tower - recenze

Tuto hru jsem viděl poprvé u kamaráda - vysvětlil mi ovládání (tři klávesy) a já se hned pustil do skákání. Hra nemá v podstatě žádný příběh. Jde o jedno - skákat, skákat a zase pro změnu skákat. Nejdříve si říkám - takovou blbost mě nechává hrát? To je cokoliv jiného lepší. Ale najednou zjišťuju, že to není tak špatné. Spíš naopak - je to skvělé! Vaším úkolem je vyskákat co nejvýše - je tu nekonečně pater. Nevím kam sem se tehdy přesně dostal, ale vím jedno, stovku jsem nepokořil. Když jsem se dozvěděl, že jeho kamarád udělal 300, nevěřil jsem. Až nyní jsem zjistil, že světový rekord drží jakýsi ital - přes 2000 pater! Ale co... Třeba se to jednou povede. Nejdříve budete skákat tak, jak Vám to přijde nejlepší. Hezky po jednom, jen tak, jakoby Vám neběžel čas. Ono to ani jinak snad ani nejde. Nebo... Počkat! Teď jsem vyskočil tři patra! Ale jak? To je ten problém. Začne se Vám stávat, že vyskočíte občas více, ale někomu bude trvat déle, někomu chvíli, než přijde jak na to. Mně se to podařilo celkem rychle - dotyčný kamarád mi pak tvrdil, že skáču jako hopík :). A tak tu jsou i velké skoky. A nejlepší věcí jsou komba - spojení více skoků! V levé části obrazovky je určitý ukazatel. Tan zobrazuje, jak byl dotyčný skok vysoký. Dále tu je určitá čára, která zobrazuje čas, kolik máte ještě do dodělání komba - tedy dalšího skoku vysokého 2 a víc pater. Rekord ve světě je něco přes 300. Zábavné je, že se někteří nedostanou tak vysoko ani bez komba :). A k tomu Vám běží čas - vždy po minutě se rychlost pohybu obrazovky nahoru zvýší. Takže se vyplatí skákat co nejrychleji :). Bohužel má Icy Tower příšernou grafiku. Tedy, při hraní to vlastně ani tolik nevadí, ale občas když jsem příliš přiblížil zrak ke svému devatenáctipalcovému monitoru, viděl jsem až příliš zřetelně pixely. Ale to se dá freewareové hře odpustit. Ke grafice jistě patří, že se po 100 uskákaných patrech změní textura země - změn je celkem deset, po tisícovce se opakují od začátku. Výbornou věcí je volba charakteru - v základní dodávce jsou tři - jeden typický skejťák, pak jakýsi černoch a cosi neviditelného. u každého je skvělá hudba a ti dva první mají charakteristické zvuky - to se prostě musí slyšet! A pokud Vám toto nestačí, můžete si stáhnout nové - je jich mnoho. Od obligátního Sonica nebo Worma přes Kennyho za Southparku po různé roboty a další havěť. Každý má svou hudbu, zvuky, občas i barevnost menu (u Ďábla je menu rudější, Sonic Vám zase zamodří písmo). Ale strašnou věcí je použitý font - text se ještě jakžtakž přečíst dá, ale čísla jsou velmi podivná - nejvíce se zaměňuje 1 a 7. Jak jsem již zmínil, jsou známy určité rekordy. Ale jak se jim dá věřit? Jednoduše. Hra podporuje ukládání replayů. Takže se můžete kakarádům pochlubit se svými skvostnými komby, nebo jim ukázat své krásné pády. Takže pokud nevěříte, že se dá zdolat 2000 pater, podívejte se na stránky tvůrců. Replay tam je ke stažení. Jak je již z recenze jasné, hra mě nadchla. Doporučuji ji každému, kdo má rád dobrou zábavu. Přestože má mizernou grafiku a celý koncept je jednoduchý, pár hodin ji určitě věnujete. Co říci na závěr? Stáhněte si!