Hitman 3: Contracts - recenze

Hitman. 47. Slovo a číslo. Pro některé znamená mnoho. Někomu nic neříká. Pro mě zůstane navždy číslo 47 spjato s holohlavou hlavou, co má na zátylku vytetován čárový kód. To je on. Bájný, chladnokrevný, s hlasem krutého zabijáka. Někteří lidé nevěří, že existuje. Ale my víme. A již potřetí bude lítat krev od jeho kulek na našem monitoru! Ano, již potřetí se nám dostává do rukou nájemný vrah a jako vždy ho bude navádět Diana z Agentury (nikdy nezapomenu na ten líbezný hlas: "Hello Forty-Seven, Diana here..."). Už však nebude stále v kontaktu přes sluchátka a mikrofon, jako tomu bylo v druhém díle. Tím, bohužel, odpadají krásné chvíle, kdy jste mohli s okem v zaměřovačí poslouchat, který z těch pěti generálů je vlastně ten, kterého máte zabít. Ale naštěstí to má i malou výhodou. Až půjdete do Budapeště na "návštěvu" zubaře, tak se zasmějete nad vzkazem od Diany (něco ve smyslu "čeká Vás malé překvapení v obchodě s květinami"). Kdo by nečekal, že v květinářství bude v dárkovém balíčku čekat puška Spas, že? O čem to tedy bude? Celý děj Hitmana: Contracts je poněkud podivný. Veškeré mise jsou ve vzpomínkách hlavní postavy (vždy mu začátek připomene nějaká drobnost ze současnosti - například uspávací injekce, příjezd policejních vozů a další lahůdky...) a zvláště ta první překvapí. Přeci jen, ne každý den člověk prchá z blázince, který je plný jeho mrtvol... Nezasvěcence napadne otázka: Jaká je náplň jednotlivých misí? Zde musím podotknout, se moc originality nenachází. Ale taky nikdo nemůže chtít, aby hra na nájemného zabijáka nebylo o vraždění... V každé misi je člověk (někdy i více - jojo, čínská mafie je nevyzpytatelná...), kterého za úkol máte zabít. Většinou jsou zde pak i nějaké další úkoly (zachránit vězně, ukrást chemickou bombu, nebo i zneškodnit laboratoř ukrytou ponorku). Co mě však zaráží je fakt, že nikde není nutností postupovat potichu, nenápadně a čistě. Ovšem, hra by se měla hrát (a pro řádný požitek to doporučuji) stealth stylem, ale pokud prvnímu strážci podříznete hrdlo a jeho samopalem postřílíte zbytek, nebo nedej bože vyvraždíte celou zásahovou jednotku SWAT, tak by zde nějaké postihy být měly - přeci jen, ne každý klient si objednává jatka (i když druhá mise se na jatkách odehrává...). Ale tím by se asi stala hra pro mnohé nehratelná. A když už se dáme na tu správnou stranu (nebo spíše tu správnější, v každém případě se musí vraždit, tudíž pokud uctíváte Bibli i ve hrách, tak zde to moc nepůjde...), tak nás čeká odměna. Jaká? No přeci bonusová zbraň! Toto známe již z minulého dílu, bohužel však můžeme tyto zbraně použít až po celkovém dohrání hry. A to se na ně ani nemůžeme okem podívat! To pak může být pro člověka k ničemu - pokud nerozumíte zbraním, tak budete vědět jen, že jste byly čímsi odměněni. U některých misí to je velmi jednoduché, ale některé úkoly je takřka nemožné dohrát bez jediného odhalení. Nyní se dostáváme k designu jednotlivých úrovní. Co mě zaráží, je špatné počasí - když už zrovna nepší, nesněží, nebo není nějaká děsivá mlha, tak je temná noc. Cožpak se nedá vraždit i za bílého dne (ne, nejsem psychopat, děkuji za optání)? Hned v první misi druhého dílu jsme byly svědky, že ano... Nebýt stálých přeháněk, určitě by mise vypadaly i celkem hezky, ale takhle je to velmi jednotvárné. Ale objeví se i velmi pěkné kousky. Například již zmíněná mise v Budapešti je velmi pěkná, hotel je celkem hezký... Zvláště v pozdějších částech hry se člověk začne nudit - Rotterdam vypadá úplně stejně jako čínské čtvrti, jediné rozdíly jsou díky dešti okem nepostřehnutelné. K tomu, aby se dali mise plnit tichým způsobem, potřebuje vhodné náčiní. Například uspávací injekce je v některých misí k nezaplacení. Možnost převléci se do oblečení jiného člověka je snad již nutností pro hru tohoto stylu. Velmi zábavnou věcí je možnost dívat se skrz klíčovou dírku - úhel pohledu je sice velmi velký, ale tato funkce je velmi zábavná a užitečná (za zmínku jistě stojí, že se hra nedá uložit, pokud se zrovna díváte - máte zkusit najít nějáké bezpečnější místo :]). Páčení zámků a prolézání otevřených oken je také velmi důležité. K čemu by byla hra bez pořádné AI (inteligence protivníků). A ta je zde relativně kvalitní. I když občas se objeví nějaký výpadek, většinou je vše v pořádku. Nepřátelé se díví, že jste nějáký neznámy, ale pokud se dostatečně rychle a nenápadně vzdálíte, zapomenou. Ale jakmile se začnou divit a vy začnete zdrhat, ihned jim dojde pravda a začnou střílet. Ale nechápu, proč jsou tak hluší. Pokud vlezete do místnosti oknem a uvidí Vás bodyguard, tak začne střílet, ale pokud se zrovna dívá jiným směrem, můžete metat kozelce a nevšimne si. Samozřejmě je důležitý i zbrojní arzenál. Ten je dostatečně velký - od různých kuchyňských nožů, sekáčků, kulečníkových tág a mé oblíbené struny (velmi populární u vrahů čínské populace - ale to už zabočuju jinam...), přes různé pistole jako pětačtyřícítka s tlumičem, Glock a třeba zlatý Desert Eagle až po takové lahůdky jako útočné pušky M4A1 a kalašnikov AK-47, nebo třeba jen sniperka v elegantním kufříku ve stylu Hitmana (s krásným logem na obalu - kdyby distributor začal sériovou výrobu, jistě by se našla spousta lidí co by si takový krásný kufřík koupila). Zkrátka ať jste radši v bezpečném krytu za zaměřovačem, nebo se spíše přikláníte k souboji nožem, vyberete si. Pokud se Vám však nezdá ani jedna z těchto zbraní vhodná, můžete si zvolit jed - ve většině misí se nějaký najde a ten pak stačí dát oběti do whyskey a máte po práci... Když už máme zbrojní arzenál a popis všech map, určitě stojí za zmínku úžasná možnost postupů - i tichým stylem má mise spoustu možností - buď si balkónkem přeskočíte k cíli a zaškrtíte ho, nebo se převlečete za poslíčka a přinesete oběti čistý ručník... Kdo mohl tušit, že bude za chvíli od krve? Grafika hry je vcelku povedená. Postavy vypadají relativně realisticky, mapy jsou pěkně stvárněné, ale co mi připadá poněkud divné, jsou auta. Vypadají příliš nerealisticky, kresleně, komiksově. Zvláště pak policejní vozy mi připomínají jedno autíčko na baterie, co jsem míval v dobách svého raného mládí, které když se pustilo, tak jezdilo a krásně houkalo... Musím přiznat, že hra mě nadchla. Ne snad pro její dokonalost, ne pro její revolučnost či snad originalitu - tyto aspekty hra splňuje jen sporadicky. Je to 47. Je to téměř kult. Alespoň pro mne. Nevím kolik lidí se mnou sdílí toto nadšení, ale bude jich jistě víc. Takže přestože má hra své chyby - v podstatě nepřináší nic nového, tak ji doporučuji. Ať už zastáváte multiplayerové řežby v Counter-Striku nebo Quakeovi 3, nebo raději jezdíte pro rekordy v Need For Speed, stejně přijde čas, kdy Vás někdo naštve a budete ho chtít vidět umírat. A od toho tady je. 47. Fan stránky: LINK(http://www.gamestar.cz/hitman;www.gamestar.cz/hitman)