Hidden & Dangerous 2: Party - Report - ostatní

Celé to mělo začít v sedm hodin, proto jsem se snažil být na místě ještě o něco dřív, no později jsem pochopil, že někdy méně znamená více. Příchodem okolo tři čtvrtě na osm bych totiž nic nezkazil. Tím, že jsem přišel na čas, jsem akorát půl hodiny stál frontu na šatnu, za poslechu klasického rock ´n rollu, který se pravda dokonale hodil k tématu hry, ale většině zúčastněných se moc nelíbil, mě nevyjímaje. Skupina se doopravdy snažila, ale rozpumpovat publikum prostě nešlo. Ke konci mi jich bylo až líto. Proto myslím, že se jim moc ulevilo, když přišli čtyři muži v kostýmech vojáků a oznámili, že začíná oficiální prohlášení :). Záměrně neříkám tisková konference, protože tisk neměl žádné otázky. I tady ovšem byly jisté potíže, protože jeden ze zástupců generálního štábu (všechno bylo převedeno do vojenských termínů, takže generální štáb je v podstatě vedení firem, které se na hře podílely, čili Petr Vochozka a další) nemohl přijít a tak byly zmatky s přejmenováním. Poté se dostavil i průvodce večerem Pavel Kožíšek, tomu se hned na začátku podařilo zaperlit a splést si Petra Vochozku s někým zcela jiným, jehož jméno mi záhadně vypadlo. Po tomto následovala ona tiskovka, při níž jsem byl svědkem poněkud choulostivé situace, když hned vedle mě postával hlavní designer celé hry a u baru se nahlas bavili tři pánové o tom, jak moc by chtěli tak jednoduchou práci, kde v podstatě za nic dostane člověk těžké peníze, chvílemi jsem se doopravdy bál o jejich zdraví. Poté už bez chyby představil elitní jednotku, ve složení Bára Štěpánová, Petra Voláková, Petr Martinák a Martin Zounar. Jakožto elitní tým měli projít čtřmi misemi, které se odehrávaly ve čtyřech ze dvaceti tří lokací, které jsou ve hře. Pro každou lokaci bylo také Petrou Volákovou, jakožto expertem na počasí, vylosováno roční období. Než se ale pustili do první mise, ještě stihli pokřtít hru (z davu se ozývalo, že je to podvod, protože křtili jen jedno CD a to ještě ne v herním obalu). Pak už se jen soutěžilo, každé osobnosti byla přidělena barva (s ní i firma za kterou soutěžili), od toho se také odvíjely možnosti výhry pro účastněné civilisty (každý příchozí obdržel pásku přes ruku jiné barvy a vítězný tým poté dostával doutník na osobu), rozdělení bylo následující, Štěpánová dostala červenou (LYNX), Voláková zelenou (AMD), Zounar modrou (Cenega, podle jeho výsledků soudím, že dostal moudrou i od armády ČR) a Martinák žlutou (Illusion). Nejzajímavějš byla asi první mise, do malého nafukovacího bazénku plného písku byly zahrabány nabarvené ping-pongové míčky (čtyři od každé barvy), které představovaly miny, každý hráč měl za úkol najít všechny (později sníženo na tři) míčky své barvy. Disciplína se trošku zvrtla, protože vojáci nepochopili, že mají hledat jen svou barvu a tak mezi sebou míčky měnili. Nakonec vyhrál Martin Zounar a já se už už těšil na doutníček. Pak následovalo půvabné vystoupení ještě půvabnější břišní tanečnice. Následoval ho malý raut a pro všechny do půlky plný ešus guláše, který údajně navařil sám pan Zounar. No pak zbývaly jen tři disciplíny, které se mi slily v jednu, což naznačuje hodně o tom, jak vzrušující byly. První z nich byl přelet dam v papírovém letadle a doručení jakýchsi depeší na místo určení, pánové jim v tom měli pomocí granátů ze zmuchlaného papíru zabránit, ale dámy si daly depeše do kalhot a tím ztráceli muži veškeré šance (přeci jen se dvakrát trefili Báře Štěpánové do jejího vítězného úsměvu). Poté následovalo získávání depeše od zajatého vojáka, při tom ekcelovala opět Bára Štěpánová, když tak dlouho nedokázala pochopit co má dělat, až ji voják depeši vydal. Poslední akcí za nejvíc bodů bylo vylezení na nejvyšší horu Ruska. V této disciplíně vyhrál Martinák nejdříve losování pomocí zápalek a poté dokázal i vylézt na tyč, představující onu horu. Tím zajistil týmu Illusionu vítězství a doutníky. Projevoval proto také náležitou radost. Konečné pořadí tedy bylo následující 1. Petr Martinák (Illusion) 2. Bára Štěpánová (LYNX) 3. Petra Voláková (AMD) 4. Martin Zounar (Cenega). Po oficiálním skončení soutěže jsem se i s fotografem odebral směrem domov. Když jsme odcházeli ze šatny, která už opět nestíhala, celým podnikem byl citít závan vítězných doutníků.