Half-Life 2: The Orange Box - recenze

Ještě nyní si naprosto přesně pamatuji, jak dlouho všichni konzolisté očekávali předělávku na naprosto revoluční Half-Life 2 z počítače na Playstation 2 nebo X-Box. Léta spekulací nakonec ukázalo, že přeci jen se konverze udělá – ovšem pouze na Microsoftskou bedničku. PS2 opět ostrouhalo díky jejímu horšímu hardware oproti konkurenci. Každý, kdo si chtěl zahrát tento magnum opus, musel chtě nechtě zadržet dech, zaťat svaly a koupit si PC (konverze na X-Box se zase nepovedla tak dobře, jak původně měla), popřípadě si zajít k někomu, kdo měl mašinu v té době nadprůměrně vybavenou. Já osobně udělal obojí, respektive prvně vyzkoušel u známého a tak mě to nadchlo, že jsem prostě musel mít doma počítač s Half-Lifem 2. Inu, po dohrání mi bylo zcela jasné, proč je kolem toho takový povyk, proč člověk při hraní nejí, nepije, nespí, nekončí dokud neuvidí finální titulky.

Právě toto spolu se mnou prožívaly mraky hráčů z celého světa, modlící se každodenně za další pokračování. Vznikala spousta neoficiálního fór, na nichž se objevovalo více či méně pravdivé spekulace, až konečně tiskoví mluvčí z Valve definitivně oznámili blížící se data disk, nazvaný Episode 1. Ten v žádném směru nedokázal naplnit míru očekávání, jeho krátkost či osekanost zklamaly jak kritiky, tak i hráče. Na to, že se čekalo šíleně dlouho, se Valve s Episode 1 vůbec nepředvedlo. Uběhlo více jak půl roku bez jediné zprávy, náhle vývojáři někdy začátkem ledna 2007 oznámili plány o vydání balíčku pěti her pod názvem The Orange Box. Ovšem nikoli jen na počítače, ale i na next-gen konzole Playstation 3 a X-Box 360. Konkrétně je v něm původní Half-Life 2, data disky Episode 1, novinkový Episode 2, Portal a Team Fortress 2.

Na ohlášení konverze pro konzole jsem čekal více jak tři roky a teď je to skutečně tady. Od ledna do listopadu byla časová propast hodně velká, přesto to uteklo jako voda. I když už nevěřím recenzím z časopisů nebo webů, musím přiznat, že valná většina z nich v hodnocení nebyla daleko od pravdy – respektive od mého subjektivního názoru. Sice jsem čekal o trochu lepší propracovanost, co se týká grafiky či životnosti, přesto mě The Orange Box velmi chytnul. Ale pěkně po pořádku. S lítostí oznamuji, že i přes veškeré snahy, se mi vůbec nepodařilo se připojit na službu Live kvůli dementnímu modemu a jejímu nastavení (u mého známého se jde připojit okamžitě). Tudíž očekávaný Team Fortress 2 se mi s obrovským smutkem holt nespustil, čím se mohla doba trvanlivost celého The Orange Boxu zvednou klidně o polovinu. Nevadí, Half-Life 2 s data disky zabere spoustu času…ale vezmu to všechno pěkně po pořádku.

Vítejte v City 17

Po prvních chvílích, kdy k vám ve formě intra promlouvá stále záhadná osoba, zvaná G-Man, v kvalitním obleku a držící kufřík, se ocitáte ve vlaku – tentokrát ovšem v City 17. Jakmile Dr. Freeman vystupuje z vlaku, máte před sebou za prvé vynikající grafiku (k té ale později), ale hlavně předlouhou cestu, jak pomoci rebelům od tyranie i násilí ze strany současných vůdců měst. Valná většina postav, ať už ze strany utlačovaných povstalců nebo hitlerských diktátorů je také známa z prvního dílu. Naštěstí zde není kladem velký důraz na příběh, proto si hru může užít i ten, kdo nehrál Half-Life 1 či jeho data disky. Každopádně to neznamená, že zde zápletka vůbec není. Právě naopak, ale její postupné rozuzlení je pomalejší než sprintující sto šedesáti kilová Američanka běžící do MCDonald´s chytit další kalorie. Ty nejlepší střípky se dozvídáte samozřejmě úplně až na konci, aby se pak mohlo zase vydělávat v podobě data disků. Teď jsou dva, na půl roku či rok máme třetí a vůbec bych se nebál hádat ohlášení dalších.

V Episode One máte jediný hlavní cíl – utéct dříve, než bouchne katedrála. Popravdě jsem skutečně čekal alespoň nějaké nové nastínění zápletky, nic nového na mě nečekalo. Těsně před zabitím hlavního bosse druhého dílu se ukázalo, že je ovládán někým jiným, tedy děj akorát zopakoval tyto události a následně skončil. Inu, obecně po všech frontách se z Episode One stalo jedno obří zklamání. Možná také proto vývojáře z Valve trklo do hlavy (nebo od hráčů do oficiálních fór) udělat důstojný data disk, obsahující opět mraky dobré hratelnosti, menší náročnost na HDR u počítačů a konzolí bez znatelného zhoršení kvality grafiky, jednoznačně alespoň nějakou dobu hraní, či postup v příběhu. Ostatně toto také tiskoví mluvčí slíbili, tudíž se napjatě i poměrně netrpělivě čekalo, jestli danému slovu dostojí. Episode Two se tedy dočkala těchto inovací, ostudu v žádném případě neudělala. Zápletka se znatelně posunula, každopádně zase skončila v tom úplně nejlepším, což bude obsahovat Episode Three.

Dr. Freeman je hrdina

Jeden z hlavních důvodů, proč jsem (a nejen já) dohrál Half-Life 2 osmkrát spočívá v precizně zpracované hratelnosti. Za tu dobu, co hraji videohry na mě udělalo podobný dojem snad jen Syphon Filter 2, Grand Theft Auto: Vice City, Metal Gear Solid 1 či Resident Evil 3. Tohle jsou hry, které člověk může hrát stále dokola a nikdy si nepoložit otázku, proč vlastně sedí u stejné videohry týdny, měsíce. U Half-Life 2 to platí dvojnásobně – může za to skvělé střídání akce s dialogy mezi postavami, jenž vás posunou do další části úrovně, dvě ovladatelná vozidla v podobě buginy, která vás vyzbrojí samopalem s nekonečnou municí a vznášedlem, jemuž přibude kulomet po projití jisté části levelu. I když nepočítám s tím, že přestřelky mohou být za polovinou celé hry pomalu nudné, Valve se vytáhlo s drtičem fyziky – tzv. Gravity Gun. Prostředí je vytvořené přesně pro manipulací s ním, kolem sebe proto máte spoustu předmětů jako těžké háky, sudy s hořlavinou, nebo kola od cirkulárky pro pěkné mrzačení zombíků a dalších zmutovaných kreatur.

Stačí prostě danou věc přitáhnout na Gravity Gun, buď k někomu přijít nebo to na něj z dálky hodit. Dále s ní není problém si zatarasit cestu přes zabarikádované místnosti krabicemi, skříněmi apod. Aby toho nebylo málo, ke konci Half-Life 2 a v jedné část Episode One Gravity Gun „zmutuje", konkrétně zesílí na takovou úroveň, že se s ní dá přitahovat či odhazovat vojáky v katedrále tak snadno jako utopené mouchy v polívce. To samé platí i o těžkých předmětech, které se v tom levelu nachází. Výborně to nahradilo klasické, legendární páčidlo, jež si teď berou namísto Gravity Gun jen zarytí fanoušci z pocitu nostalgie. Dokonce i fyzika dopravních prostředků je na rozdíl od současných her (Halo 3 a další) znatelně reálnější, což opět podtrhuje celkový dojem z hraní. Navíc díky naprosto otevřeným úrovním není problém zkoumat prostředí, v němž se dá klidně narazit na opuštěné baráky. Takových to akcí se dá provádět nespočetně, je to zábavné a prodlužuje to celkovou životnost.

Přejdu k přestřelkám. Za prvé zde chválím vývojáře za hodně dobrou umělou inteligenci vašich nepřátel, zvláště pak vojáků. Přijde mi srovnatelná třeba s F.E.A.R.em, takže pokud jste ho hráli, dokážete si určitě udělat přesný obrázek sami. Když vás zpozorují, ihned se schovají, zavolají posily, nebo se snaží o obklíčení ze všech možných stran. Umělá inteligence hraje jednu z těch nejvýznamnějších rolí při přestřelkách – pokud je vymakaná, zvyšuje se kvalita samotného hraní o několik stupňů výše. V opačném případě působí přestřelky šíleně jednotvárně, bez jiskry. škála zbraní od pistole, magnumu, samopalů, kuše, přes brokovnice, konče granáty či laserem naváděným raketometem i dostatek munice na velká jatka pro mě splňuje kritéria, abych si u hratelnosti nemusel dělat naprosto žádné vrásky. Ano, Episode One se vůbec nepovedla díky již zmíněné osekané zápletce, nevložení ani jednoho ovladatelného vozidla či děsivě krátké herní doby. Ovšem klasický Half-Life 2 a Episode Two všechno vynahrazují.

Ahoj, pane polygone

Popravdě jsem čekal od konverze alespoň stejně kvalitní grafiku jakou měla původní počítačová verze. Inu, nejen, že je zcela vynikající, dokonce vývojáři z Valve udělali daleko lepší efekty například ohně, díky čemuž mi vypadli oči z důlků. Překvapivě ani v klasické Half-Life 2 nedochází k nějak viditelnému snížení Frame Rate, takže se dá hra vychutnat bez otravných záseků při každé příležitosti. Rozlišení si na mé HD Ready již nepamatuji, ale měl jsem možnost ji prvně zkusit na moji staré 55 palcové televizi, poté na HD Ready, kterou již používám a musím opravdu přiznat, že rozdíl je to opravdu razantní. Grafické efekty nejsou na klasické televizi vůbec dobré, proto moc nedoporučuji ji na ni hrát, ostatně jako každou jinou hru na X-Boxu 360 (tahle konzole je přímo dělaná na HD Ready či HDTV). Ti, jež vlastní již jednu z těchto televizí vyjmenovaných v závorce, si užijí naprosto fantastických odlesků slunce od vlhké země a jiných podobných lahůdek.

U Episode One se grafické ztvárnění razantně zlepšilo (ono to jde ještě víc?) o detailněji vykreslené tváře, zvýšení Anti-aliasingu, čili odlesků světla od země, stěn atd. Tím se logicky také zvětšila náročnost, což znamená znatelné snížení Frame Rateu při přestřelkách. Zde to vývojáři z Valve skutečně nevyvážili, buď již neměli čas nebo se na to vykašlali. Obecně je Episode One nejslabší z The Orange Box a sekání tomu moc neprospívá. Každopádně když jsem spouštěl druhý, zatím poslední vydaný data disk Half-Life 2, brali mě obavy, zda-li se Frame Rate nebude chovat stejně, jako v předešlém Ep.1. Naštěstí se tak nestalo, sekání je minimální jak v původním Half-Life 2, přitom grafika je stejně skvělá jako v Episode One. Od výbuchů jednotlivých domů od Strikerů v posledních minutách hry (konkrétně patnácti i více), přes vynikajíce vykreslenou jeskyni až po například fenomenálních odlesků řeky.

Dárek na Vánoce

Za pár chvil máme na krku Vánoce, spousta her se v těchto chvílích dostává do prodejen a jen málo z nich za to stojí hrát, případně koupit. U The Orange Box mohu s klidným vědomím napsat, že díky hodně dobře odvedené práci Valve, ať už na grafice, hratelnosti či příběhu je v současné předvánoční honičce právě tato oranžová krabička jedním z hlavních důvodů pro koupi X-Boxu 360, ne jako tomu je u Halo 3, jenž mě nehorázně zklamala. Nejlepší střílečka roku pro Microsoftskou konzoli se jisto jistě nestane, ale nejprodávanější titul roku 2007 určitě ano, když RockStar Games posunulo vydání Grand Theft Auta 4. Sečteno, podtrhnuto, vedle Jericha Cliva Barkera, jenž jsem před několika hodinami dohrál, je The Orange Box jasným kandidátem kvalitního hraní pro tyto Vánoce. Navíc si připočtěte vynikající Portal či Team Fortress 2 a máte úplně vystaráno.

Hru na recenziu zapožičal Gamehouse, http://www.gamehouse.cz/