Guitar Hero: Greatest Hits - recenze

Na internetu lze dnes najít obrovské množství komentářů prakticky čehokoliv. Takže si na své přijdou milovníci her, sportu, Paroubka a nevím čeho ještě. Samozřejmě si podobně užijí také odpůrci výše zmíněných komodit. Podobně i hudební hry mají velké množství nadšených obdivovatelů a stejně tak i množství těch, kterých brnkání na kytaru či mlácení do bubnů připadá jako naprostá ztráta času. Dlužno podotknout, že ti většinou tento typ her vůbec nehráli. A protože patřím k nadšeným propagátorům hudebních her, budu se vám opět snažit nabídnout nejnovější porci hudebního nášupu. Tentokrát nečekejte opulentní menu, ale spíše zákusek nebo možná předkrm. Záleží na tom, z jakého úhlu se na věc díváte.

Série Guitar Hero je s námi už od roku 2005, kdy se objevil její první díl. Vyšel pouze na Playstation 2 a na většině herních serverů sklidil zasloužený úspěch (třeba IGN nebo Gamespot). Druhý díl se již objevuje na konzoli XBOX360, žel bohu jsem se k němu zatím nedostal, neboť je to hodně podpultové zboží a špatně se shání. Třetí díl už jsem si zahrál a strávil jsem u něj spousty báječných chvil (píseň Magic Woman od Santany stála za všechny peníze). Následoval nepříliš povedený datadisk s kapelou Aerosmith, který dojel na odfláklý výběr písniček. O Vánocích pak vyšel díl čtvrtý, který po vzoru hudební hry Rock Band přinesl možnost zahrát si také na bubny, případně si také zazpívat. Značka GH začíná vydělávat velký ranec peněz, a proto na sebe další díly nenechají příliš dlouho čekat. Nedávno vyšel datadisk s kapelou Metallica (recenze ZDE) a teď jsme se dočkali výběru největších hitů. Co nám vlastně nabízí?

Výběr hitů je sestaven celkem z pěti titulů – Guitar Hero, Guitar Hero 2, Guitar Hero 3: Legends of Rock, Guitar Hero Aerosmith a Guitar Hero Encore: Rocks the 80s. Celkem na vás čeká 48 písniček, které naštěstí někdo pečlivě vybíral, takže na vás ve většině případů opravdu čekají ty největší hity. Výhodou pochopitelně je (alespoň pro mne), že jsem většinu dřívějších dílů nehrál, takže je pro mě většina písní nových. A samozřejmě se vyplácí zahrát si i ty známé (třeba ze třetího dílu), protože nově můžete použít také bubny nebo mikrofony. V této recenzi už nebudu příliš popisovat ovládání hry, protože se od minulých dílů prakticky nic nezměnilo. Doufejme, že tvůrci neusnou na vavřínech a nějaké ty změny si připraví pro chystaný pátý díl.

Pro hudební hry je veledůležitý kvalitní soundtrack. Jestliže se hra jmenuje Greatest Hits, neměl by to být závažný problém. Co si tedy pro nás tvůrci připravili? Z prvního dílu na nás číhají skvělé pecky typu Bark at the Moon od Ozzy Osbourna nebo výborná Killer Queen od kapely, jejíž jméno se objevuje v názvu této písničky. Druhý díl, který měl jeden z nejlepších výběrů, nasazuje opravdu těžký kalibr. Stačí jmenovat Nirvanu (Heart-Shaped Box), Kansas (Carry On Wayward Son) nebo Foo Fighters (Money Wrench). Kapitolou o sobě pak Free Bird od americké kapely Lynyrd Skynyrd, který má pekelné sólo na kytaru. Pokud tuhle písničku zahrajete na vyšší obtížnost, klobouk dolů, hru rozhodně zvládáte na jedničku. Z třetího dílu, který započal vítězné tažení moderními konzolemi, byly dle mého názoru vybrány poněkud okrajovější písničky. Jistě, není špatné zahrát si třeba Through the Fire a Flames je lahůdka a peklo zároveň. Jinak ale celkem nuda, kde je třeba Santana nebo Welcome to the Jungle od Gunzíků. Výběr 80 let je vhodný především pro vyznavače metalu a obecně tvrdé muziky. Já tento styl moc nemusím, nicméně jedna věc mě potěšila hodně – I Wanna Rock od Twisted Sister. Trocha nostalgie, protože tahle písnička se objevila ve Vice City. Z datače od Aerosmith se ve hře objevuje pouze jeden song – Back in the Saddle.

Překvapivě nelze dodatečně koupené písničky v rámci této série využít v recenzované hře. Ono upřímně není o co stát, protože písniček se stahování stejně moc není a kvalita je také na pováženou. V této oblasti vede rozhodně série Rock Band o několik světelných let. Podobně jako ve čtvrtém dílu si můžete tvořit vlastní písničky, ale jejich kvalita se s písničkami ve hře nemůže rovnat a po hodině zkoušení jsme proto editor vypnul, abych se k němu už nikdy nevrátil. Hudební skladatel ze mě asi nebude.

Byl jsem poměrně nepříjemně zaskočen vysokou obtížností této hry. Přece jen hudební hry hraji už nějaký ten pátek a mohu směle tvrdit, že v nich mám nahráno stovky hodin. Tahle hra je ale jiné kafe a pro dohrání kariéry jsem občas musel sáhnout po nižší obtížnosti. Některé písničky jsou opravdu peklo, a to i na obtížnost normal. Je vidět, že dříve tyto hry nebyly rozhodně klasický mainstream, protože s vyšším pořadovým číslem jednotlivých dílů nám obtížnost rozhodně klesá. Na druhé straně má ale náročnější provedení své klady. Po dohrání obtížného kousku máte totiž v sobě mnohem větší pocit zadostiučinění. Prostě jste to dokázali a obdivné pohledy vašich kamarádů mohou být také odměnou. Ajchy jsou ve stylu ostatních hudebních her, takže si budete muset rezervovat spoustu času. A to nemluvím o tom, když přijdou vaši kamarádi a vy rozjedete celou kapelu. To je prostě paráda.