Gooka 2: Záhada Janatrisu - recenze

Když jsem zhruba před sedmi lety hrál českou adventuru Gooka, byl jsem z ní jedním slovem nadšen. Byl jsem naprosto okouzlen malebnými ručně malovanými lokacemi, velmi příjemným dabingem a hlavně atmosférou světa, ve kterém se příběh odehrával. Ačkoliv hra rozhodně svou obtížností nepatřila mezi žádná ořezávátka, a místy byla svými opravdu tuhými hádankami a slepými uličkami spíše frustrující (a někdy docela časté nahlížení do návodu taky moc nepřidalo), já se nenechal odradit, a pokud si dobře vzpomínám, dohrál jsem Gooku jedním dechem. Možná obtížnost byla tím hlavním důvodem, proč Gooka u spousty hráčů vyvolal pocit, že hra je tak někde napůl cesty k vynikající adventuře. Ovšem pro mě je první díl natolik velkým pojmem, že nebýt Posla Smrti, dodnes by se na mém osobním žebříčku českých adventur přetahoval s Poslem bohů o první příčku. Proto není divu, že jsem se na pokračování těšil více než kdy jindy a při vkládání herního CD do mechaniky mi zářila očička jako malému klukovi, který pod vánočním stromkem rozbaluje dárek za dárkem a těší se, až mezi nimi najde ten svůj vysněný. Bedlivě jsem sledoval každičké informace o vývoji a je nutno přiznat, že jako pravověrný adventurista jsem měl jisté výhrady k přechodu do třetí dimenze a k implementaci akčních prvků. Je pravda, že na 3D svět si u adventur pomalu a jistě zvykám a beru ho jako nutnost technologického pokroku, ohledně stále častěji přibývajícím akčním vložkám mám výhrady neustále (a pokud o hře vím, že něco takového bude obsahovat, přistupuji k ní už od počátku s notnou dávkou opatrnosti). Ale navzdory tomu všemu jsem se rozhodl, že na počest vynikajícího prvního dílu udělám výjimku a oprostím se od jakýchkoli předsudků. Takto "očištěn" jsem spouštěl hru a dovolil autorům, aby ukázali svou invenci a nechali mě hry vtáhnout jako "nezasvěceného" hráče. [b]Janatris, zem kouzelná[/b] Příběh druhého Gooky je znova motivován knižní předlohou (nyní se jedná o dílo Gooka a Yorimar), která pochází z pera Vlada Ríšy alias Richarda D. Evanse. Opět nás zavádí na velmi zvláštní planetu Janatris. Zvláštní je tím, že cestovat po ní znamená zažít opravdu nečekaná a neobvyklá dobrodružství. Janatris je světem, který je nejen obýván nejrůznějšími bytostmi a národy lidí, ale zejména putování napříč planetou je jako cesta časem. Na jedné straně se rozpínají středověké vesnice a města, nekonečné lesy a mořské pobřeží, na straně druhé pak neuvěřitelný technický pokrok v podobě pevnosti obývané "robolidmi", jenž je prošpikovaná různorodými stroji a vynálezy. Zkrátka učebnicový fantasy svět. Jedním z míst na Janatrisu je i kraj Bavendský s hlavním městem Parenti. A právě tady se ze svých cest vrací náš hrdina Gooka. Od posledního dobrodružství uplynulo deset let, a tak není divu, že se změnil k nepoznání. Z naivního mladíka se stal nejen o deset let starší muž, ale také vážený soudce a v neposlední řadě otec. Gooka se oženil a jeho vyvolenou není nikdo jiný než princezna Lidra, se kterou se potkal tenkrát před deseti lety při pátrání po těch, kteří stáli za smrtí jeho otce. Návrat do domoviny je však pro Gooku noční můrou. Namísto tepla rodinného krbu a milující manželky jej čeká pohled zkázy. Svůj dům nalezl vypálen, manželka bojuje v místním klášteře o holý život a jeho syn Yorimar byl unesen neznámo kam a neznámo kým. Na Gookových bedrech leží nelehký úkol. Najít lék pro svou ženu a hlavně svého pětiletého syna. Od posledního Gookova dobrodružství uplynulo v reálu nemálo let. Není se proto čemu divit, že druhý díl přináší dávku změn. A že to jsou skutečně pořádné změny, je patrné již od první minuty hry. Pokud byste srovnali původní hru s pokračováním, pak byste našli jen pramálo společného. Ono kromě pár postav a herního světa vlastně nic. Gooka 2 je jiný. Autoři se rozhodli překopat celý herní systém, a to od základu. Nezbyl kámen na kameni. Za své vzal point-and-click systém i klasické adventuření. Gooka 2 tak přichází se stylem tzv. RPG adventury, kde se setkáte nejen s nezbytnými logickými hádankami a úkoly, ale také s vývojem postavy a bojem. Toto žánrové obohacení sice nemusí potěšit každého příznivce prvního Gooky, ale naštěstí je poměr herních složek v současné době více než přijatelný (zhruba 3:1 ve prospěch té adventurní). Ruku na srdce, mohlo to dopadnout mnohem hůře. Naštěstí se tak jen potvrdila slova tvůrců, kteří tvrdili, že Gooka 2 je ve svém základu pořád plnohodnotnou adventurou s prvky RPG a ne opačně. [b]Adventura vs. RPG[/b] Je sice pravdou, že Gooka 2 je pořád z velké části adventurou, ovšem faktem zůstává, že ze světa RPG leccos odkoukal. Tak předně je to systém plnění úkolů. Respektive ono se tomu již ani úkoly neříká, ale hezky po vzoru her na hrdiny stojí před Gookou řada nelehkých questů. A není to jen změna názvu, ale také odlišný přístup k nim. Questy se totiž ještě větví na menší subquesty (povětšinou se jedná o přinesení něčeho někomu). Jejich plnění je nepovinné, ale poctivému plniteli přinášejí vždy nějaký ten příjemný bonus. Jelikož místy se počet questů trochu kupí, jejich zadání vždy najdete v Gookově "poznámkovníku", takže se nemusíte bát, že byste nějaký nedopatřením opomněli. Nejvíce se asi žánrová směs promítla na zjednodušení adventurních principů. Stejně tak jsou zjednodušeny i RPG prvky. Mezi nejdůležitější hodnoty patří síla těla, síla mysli a životy (zdraví). Po každém úspěšném souboji vám tyto hodnoty narůstají, vše se ovšem rozděluje automaticky, takže vy směr vývoje postavy ovlivnit nemůžete. Jediné, co je možno přímo ovlivnit, je učení se nových kouzel. V určitých částech hry je možnost naučit se novému kouzlu, které si už zcela svobodně vyberete z nabídky. Z RPG světa se do hry promítla ještě jedna záležitost. Tou je možnost nakupování a prodávání zboží. Pokud se ovšem děsíte podobného "obohacení", mohu vás uklidnit. Obchod je jen jakýmsi přídavkem navíc a dohrát hru lze i bez něj. Změna konceptu hry a přechod do 3D jdou ruku v ruce se změnou způsobu hraní. Jelikož je Gooka 2 již plně třídimenzionální, je potřeba si zvyknout na poněkud odlišné ovládání. K pohybu vám budou plně stačit směrové šipky, klávesa pro běh a myš. Kamera povětšinu času sleduje hlavní postavu z third-person pohledu, tedy zezadu, přičemž v místech, kde není tolik prostoru, přepne se kamera do předem definovaného místa, odkud se snaží zabírat co možná nejvíce z celé scény. Kamera sice občas dělá psí kusy, ale v rámci systému hry, kdy boj neprobíhá v reálném čase, se to dá překousnout. Sbírání předmětů je velmi jednoduché. Pokud přejdete kolem nějakého interaktivního předmětu, Gooka na něj nasměruje svůj pohled a navíc zazní lehké cinknutí. Pak už jen stačí předmět vzít, popřípadě na něj použít předmět jiný (to stejné platí i o NPC postavách). K dispozici je klasický inventář a předměty lze vybírat i pomocí scrollovacího kolečka. Bohužel s tím souvisí jeden nedostatek. Ne vždy se totiž pomocí kolečka dostanete ke všem předmětům, které vlastníte, takže občas stejně musíte až do inventáře. [b]Silné paže, silná mysl[/b] Nedílnou součástí hry jsou i souboje. Ty patří k zajímavým zpestřením hry a navíc jedině v nich se projeví smysl RPG prvků. Nelze se jim vyhnout a jen přes ně se dostanete dále. Před i během hry si můžete v menu zvolit ze tří nabízených možností (jednoduché souboje/lehké hádanky, těžké souboje/lehké hádanky a těžké souboje/těžké hádanky). Nad absencí kombinace lehkých bojů a těžkých hádanek nemá smysl bádat, logické vysvětlení bude nejspíš hodně hluboko. Boje jsou kolové a předem definované. Nemůžete tak bojovat kdy chcete, ale na druhé straně vás zase nemůže jen tak náhodně někdo překvapit. Díky tahovému stylu se souboje nemění v klikací orgie, ale naopak více nutí k taktičtějšímu přístupu. Během tahu můžete provést vždy jen jeden úkon. Například posílit sílu těla na úkor síly mysli (případně naopak), zaútočit zbraní vybraným druhem útoku, vykouzlit obranné či útočné kouzlo, vypít kouzelný či léčivý lektvar apod. Postavy jsou po dobu celého boje "přišpendlení" na jednom místě, takže odpadá taktizování v podobě dobrého postavení. Pokud vy nebo soupeř útočí, zkrátka a dobře jen vyskočí ze svého postavení a provede útočný úkon. V závislosti na jeho schopnostech a vašich vlastnostech pak závisí počet odebraných životů. Naštěstí způsob boje není předem dán, takže i když umřete díky silnému kouzlu, není nikde dáno, že jej příště soupeř znova použije. Navíc jsou boje velmi dobře vyvážené, takže ani na největší obtížnost nejsou nikterak frustrující a naopak ani na nejlehčí nijak trapně jednoduché. Povětšinu času budete bojovat sami, ale v několika málo případech pomohou Gookovi i jiné NPC postavy. Boj ve skupině probíhá úplně stejně, jen ovládáte více postav. Každá postava má svůj vlastní tah, takže vaše úderná síla je logicky o to větší, čím více postav na vaší straně bojuje. Trochu zvláštně pak působí fakt, že i když během boje umře nějaká NPC postava, tak po jeho skončení (v případě výhry) je zdravá jako rybička. [b]Bohatý herní svět a volnost[/b] Janatris je zemí s velmi rozmanitými oblastmi. Ve hře jich pár navštívíte a právě díky jejich různorodosti se nebudete nudit. Z počátečního města Parentis se přesunete na širý oceán, kouknete se na ostrov obývaný domorodci, zavítáte do královského Avaralu nebo do technologicky vyspělé pevnosti Mogghul-Raa. Kromě domorodého kmene poznáte nebezpečné Marin-Daniny či Chorijky (spousta ženských pohromadě a s averzí proti mužům). Stejně jako v prvním dílu je herní svět poměrně bohatý a nestane se, že by nějak výrazně upadal do stereotypu. Původní záměr autorů byl v přesouvání se mezi lokacemi pomocí mapy. To vzalo za své a tvůrci se rozhodli hráči nabídnout větší volnost. Snaha je skutečně místy patrná, ve výsledku se však jedná o volnost relativní. Například hned v první části hry, oblasti okolo města Parentis, je to asi patrné nejvíce. Objevuje se zde spousta lokací (město, mořské pobřeží, Gookův dům, klášter, …), které jsou spojeny lesem. Takže můžete volně mezi lokacemi pobíhat, ale volnost bere za své v době kdy zjistíte, že pohyb je velmi omezený. Nemůžete ani o metr sejít z cesty, zkrátit si cestu apod. Neviditelné stěny jsou na každém kroku, což ve výsledku působí poněkud rozpačitě. Ono je vůbec celá hra neviditelnými stěnami až nezdravě prošpikovaná. Škoda, ale nápad to rozhodně špatný nebyl. Obtížnost hry je průměrná, a pokud nic podstatného nepřehlédnete, nedá se zaseknout. Zajímavě pak působí některé logické hádanky (zejména závěrečná část je jimi doslova prošpikovaná), z nichž valná většina patří do kategorie povedených a velmi chytlavých. Bohužel kvalita hry má kolísavou úroveň, takže někdy v půli hry nemá takový glanc jako v úvodu nebo v jejím závěru. Mírnou kritiku zaslouží i dialogy, které jsou spíše povrchní a omezují se jen na podstatu věci (občas navíc vyznívají docela naivně). Ku prospěchu by bylo i trochu větší zasvěcení do herního světa. Tvůrci jako by předpokládali znalost knižní předlohy a všech souvislostí. [b]Tři dé, čím jen jsi tak okouzlující?[/b] Nejhůře z celé hry tak dopadlo technické zpracování. Tady je asi nejvíce vidět, že za hrou stojí nevelký tým. Nemohu se pořád zbavit dojmu, že kdyby Gooka 2 vyšel v původně plánované 2D podobě, byl by o mnoho více okouzlující. Stejně jako vyspěla samotná postava Gooky, vyspělo i technické zpracování. Naneštěstí pouze co do počtu dimenzí. Původní dvourozměrnou grafiku nekompromisně nahradil 3D engine. Tím je interně vyvíjený CPAL3D a je třeba dodat, že i když se rozhodně neřadí ke špičkám, krčit se před jinými enginy kdesi v rohu nemusí. Zvládá spoustu moderních parádiček a zejména hrou světel a stínů umí vykouzlit slušnou podívanou. Ale v případě Gooky jakoby nepředvedl všechno. Navíc mu nikterak nepomáhá ani design úrovní, který povětšinou nesahá ani na laťku průměrnosti. Dojem z grafického zpracování se podobá jízdě na horské dráze. Interiéry jsou vcelku vydařené a oku poměrně lahodící, ovšem při pohledu na rozsáhlé exteriéry jako byste dostali mokrým hadrem přes tvář. Zejména les v první části hry je jako vystřižený z ranných počátků freewarové tvorby (a když se dobře kouknete, slovo vystřižený můžete brát doslovně). K nejlepším nepatří ani animace a také zpracování postav (vyjma samotného Gooky) je spíše podprůměrné. O něco lépe dopadl hudební a zvukový doprovod. Hlavně tedy hudba, která dokáže potěšit i náročnější ucho posluchačovo. Výhrady bych měl ke zvukové kulise bojů, kdy pazvuky kouzlícího Gooky jsou poněkud úsměvné. Mezi kvalitní se může zařadit český dabing. Jednu výtku bych však měl. Nebylo by vůbec na škodu trochu obměnit dabérský tým v českých hrách. Gooka 2 zní až nezdravě podobně jako Brány Skeldalu 2. Gooka 2: Záhada Janatrisu nabízí zajímavý herní zážitek. Výsledek však působí poněkud rozpačitě, místy nemáte hře co vytknout, ale občas nevíte, kde byste s tou kritikou jen začali. Nedotažených věcí je tu více než by se slušelo, i když se většinou jedná o drobnosti (tu větší, tu menší). Každopádně patří Gooka 2 ke slušným příspěvkům na adventurním poli, pravda trochu neobvyklý. Neurazí a místy i lehce překvapí.