Ghostbusters: The Video Game - recenze

Kdo by neznal slavné Krotitele duchů, kteří se dokáží postavit jakékoliv paranormální hrozbě a zároveň hází z kapsy jeden vtípek za druhým. I když je pravda, že dvojice akčních komedií s Billem Murrayem a Danem Aykroydem už pamatují nějaký ten pátek. V osmdesátých letech to ale byl vyloženě kult, který pobláznil celou jednu dospívající generaci. Následovalo spoustu dalších propriet jako jsou komiksy, knihy, animovaný seriál a nevím co ještě. Bohužel vytouženého třetího pokračování se zřejmě už nedočkáme, a tak musíme vzít za vděk alespoň hrou. Naštěstí to není žádná rychlokvaška a do našich herních spárů se tak dostává poměrně solidní titul.

Přestože většina herních titulů, které se inspirovaly filmy, nekončí příliš dobře (jako příklad třeba nejnovější a katastrofální Terminátor Salvation), existují naštěstí také výjimky. A Krotitelé duchů k nim rozhodně patří. Nepochopte mě špatně, rozhodně to není nějaká zázračná hra, ale jinak jsem se celkem bavil. Samozřejmě záleží na tom, zda uvedené filmy znáte a jste jejich fandy, což u mě stoprocentně platí. V případě neznalosti hra pochopitelně nějaký ten bodíček ztrácí. Dějem se příliš zabývat nebudu, takže jen stručně. Hlavními postavami této hry jsou vědci, kteří se jednoho dne rozhodnou, že si ověří své teorie v praxi (vlastně jsou k tomu spíše donuceni, protože musí platit nájem). A protože se v New Yorku začíná nebývale dařit paranormálním entitám, je o jejich povolání rozhodnuto. Proto neváhejte, v případě napadení duchem okamžitě volejte Krotitele duchů. Určitě vám pomohou, s nějakou tou škodou ale určitě musíte počítat.

Děj hry se pak odehrává po událostech filmů, ale do jisté míry je kopíruje. S tím může být trochu problém, protože vlastně pořád čekáte, kdy už konečně příjde něco nového. Na druhou stranu si zase můžete zopakovat slavné scény z filmů, takže dojde i na slavnou likvidaci gigantické postavy námořníka. Ve hře se ujímáte role nováčka tohoto povedeného spolku, což je trochu škoda, osobně bych si raději zahrál za postavu z filmu. Nicméně je to celkem sympaťák, takže se nic tak hrozného neděje. Začínáte na vaší základně, kde se můžete volně procházet, čeká vás také lehčí trénink. Následně se vydáváte k prvním případům. Abyste to zvládli, musíte mít pochopitelně s sebou odpovídající vybavení. Takže se můžete těšit na oblíbené „batohy“, které obsahují zhuštěnou protoplasmu. Tu pak můžete pouštět do nebohých duchů a jiných příšerností, abyste je co nejvíc oslabili. Následně je pak musíte chytit do připravené pasti. Ovládání je poměrně originální, protože využíváte obě analogové páčky. Občas je sice trochu problém ducha chytit, ale ono i ve skutečnosti by to asi nebylo jednoduché. Zbraně můžete samozřejmě vylepšovat a občas na vás čekají opravdové libůstky (např. slizometem bych rozhodně dostat nechtěl).

Protivníků není příliš mnoho druhů, ale zase je každý z příšeráků opravdu specifický. Když jsem poprvé viděl oblíbeného zeleného žrouta, který všechny oslizne, připadlo mi, jako bych potkal starého známého. Animace jsou výborné, vzhledem k tomu, že filmy vznikly v osmdesátých letech, jsou výsledné efekty na mnohem vyšší úrovni. Své samozřejmě dělá grafika, se kterou si někdo očividně vyhrál (jde o PS3 verzi, ta xboxová je nesmyslně výrazně horší). Vše je říznuté příjemným retro stylem, který vylepšuje již tak dobrou atmosféru. Hlavní postavy jsou pak namluveny původními herci, styl mluvy je tedy naprosto přesný. Ve hře je také obsažen multiplayer, žel bohu na mě působí rychle spíchnutým dojmem a příliš mě nebavil. Hra podporuje také systém trofejí, které příjemně přibývají a nejsou nijak obtížné.

Jsou u této hry nějaké zápory, zeptá se zvídavý čtenář? Musím po pravdě říci, že mě celkem zklamal systém hry. Jednotlivé mise na sebe navazují bez jakékoliv pauzy, kterou bychom mohli vyplnit třeba vedlejšími misemi. Na stanici je to sice hezké, bohužel se tam nic moc nedá dělat. Styl ala Gran Theft Auto by této hře rozhodně slušel. Proč se do toho tedy autoři hry nepustili? Zřejmě by tak vyšlo najevo, že hra není zrovna nejdelší, protože jednotlivé mise jsou většinou nastavovanou kaší. Ano, člověk se sice baví, ale často si i říká, kdy už to vlastně skončí. Originalita prostě rychle ztrácí dech, mnohem dřív, než by člověk čekal. Nechápu také, proč jednotlivé postavy nemají různé zaměření, v misích byste je mohli změnit podle potřeby a situace. Když už si dali vývojáři takovou práci a vdechli jednotlivým postavám svébytné osobnosti, proč je potom nevyužili více ve hře. Když mě tohle napadlo u psaní recenze, tak by to možná mohlo napadnout i autory hry. Když si uvědomíme, že jejich práce trvala několik let (hra dokonce kvůli problémům s distributorem málem nevyšla), je to rozhodně na pováženou.

Závěrečné hodnocení je rozporuplné. Krotitelé duchů nejsou špatná hra, ale výsledek mohl být o mnoho lepší. Zamrzí, že tvůrci nedokázali lépe využít potenciál této zajímavé licence. Zpracování hry je na slušné úrovni, nápady by se také nějaké našly, hratelnost je taktéž spíše kladem. Na druhou stranu hra nepřináší nic moc nového, místy pouze otrocky převádí filmy do herního zpracování, což není zrovna to pravé ořechové. Ovládání by taky neškodilo vyladit, místy je to celkem honička. Abych nekončil tak negativisticky, hra mě celkem bavila, protože si zachovává svou neopakovatelnou atmosféru. Jako kdybyste potkali starého známého, kterého jste již mnoho let neviděli, ale pořád si s ním máte co říci. Záleží na okolnostech, jak dlouho vám ten rozhovor vydrží.