Final Fantasy X - recenze

FFX vyšla jako první díl vůbec pro PS2. Hovořit o FF sérii se dá opravdu dlouho - každý její díl je opravdu dokonale zpracován a má co nabídnout. Těžko hledat chyby či nedokonalosti - to je známka toho, co dokáží Japonci. Pojďme se tedy podívat podrobněji na desátý díl. Hlavním hrdinou je zde Tidus - mladý profesionální hráč blitzballu (sport, který se hraje v obrovské vodní kouli kombinující prvky vodního póla, kickboxu, hokeje a košíkové). Jeho cestu po světě Spira mu usnadňují další zajímavé postavy - tajemný Auron, půvabná Yuna, vyzývavá Lulu, sportovně založený Wakka, mohutný modrý lev Kimahri či zlodějská a zmatkářská Rikku. Každý z charakterů má své vlastní jedinečné vlastnosti a dovednosti - zatímco Tidus umí dokonale zacházet se svým mohutným mečem (obdoba Squallových dovedností z Final Fantasy VIII), Yuna například dovede na bojiště přivolat mocné Aeony (bytosti známé ze starších dílů FF jako Summoni, GFka či Eidoloni), kteří se v tomto díle podstatně změnili (přivolaný Aeon má stejně jako postavy dané vlastnosti a dovednosti a zastupuje celou skupinku do okamžiku, kdy porazí všechny soupeře či dokud jeho HP neklesne na nulu). Auron podobně jako Tidus používá v boji meč (japonský styl - dlouhý úzký), Lulu využívá černou magii ( :-) ) a Wakka zase své sportovní dovednosti (používá v boji blitzballový míč). Kimahri se dovede naučit některé nepřátelské skilly (Blue magic) a Rikku umí krást a zacházet se složitými stroji. Celkem tedy sedm dobrodruhů bude usilovat o vaši přízeň. Fakt, že do skupinky můžete vzít vždy maximálně pouze tři postavy, docela stěžuje vývoj ostatních, takže si jak už to tak většinou bývá, oblíbíte právě tři a ostatních si nebudete tolik všímat. Nutno dodat, že výběr optimální party může být poměrně těžký. Ještě jednou se zde zmíním o Aeonech - jak již bylo řečeno výše, mají v tomto díle poměrně důležitou roli. Jsou zde jak staří známí (například ohnivý démon Ifrit či ledová královna Shiva), tak i zcela noví pomocníci (Ixion, Valefor, Yojimbo...). Každý z Aeonů dovede, stejně jako tomu je u postav, něco jiného. Zatímco Shiva například využívá v boji ledový element, Ifrit naopak na nepřátele útočí za pomocí elementu ohně. Je tedy rozumné nejdříve si promyslet, kdy kterého Aeona vyvoláte, aby se pak nestalo, že nepříteli doplňujete energii. Samotný Aeon má své vlastní statistiky a speciální útoky, takže postupem času sílí. Vývoj Aeonů je ještě složitější a zdlouhavější než u postav. Každý díl série vždy pozměnil bojový systém a FFX není výjimkou. Systém ATB (Active Time Battle) známý všem hráčům starších dílů je zde nahrazen módem CTB (Conditional Turn-Based Battle) - určitým způsobem je to vlastně "Waiting verze ATB systému." Jedná se zde o to, že ATB mód byl v poloreálném čase (zčásti tahový a zčásti realtimeový systém) a CTB je čistě tahový. Vy tak tudíž máte absolutní volnost při plánování bitvy (velmi užitečné při bojích se silnými bossy) - netlačí vás totiž čas. Dopředu taky víte, v jakém pořadí bude kdo útočit. Další novinkou v bojovém systému je naprostá absennce tzv. "Experiennce Points" (zkráceně EXP). Po soubojích získáváte pouze "Ability Points" (zkráceně AP), které využijete při pohybu po zvláštní magické mříži, která vaše postavy zdokonaluje. Je to svým způsobem vlastně jakási deska, na níž je velká spousta úsečkami různě pospojovaných bodů. Je velice rozsáhlá a rozvětvená, takže vývoj postav na vás bude klást vysoké nároky, když se nebudete moci rozhodnout, kudy se vydat. Některé body slouží k naučení se novým kouzlům a dovednostem, jiné zase k zvyšování maximálních hodnot různých atributů. Každá z postav je na začátku umístěna tak, aby byla nejblíže těm vlastnostem, které se jí budou nejvíce hodit. Celé to je ještě komplikované tím, že k některým bodům se jen tak nedostanete - některé z cestiček jsou totiž blokovány a aby jste se dostali dál, budete potřebovat zvláštní pčedměty k tomuto účelu určené. Teoreticky lze říci, že celou magickou mříž může projít každá postava, ovšem za předpokladu, že obětujete svůj veškerý volný čas a strávíte tak nad hrou více než 200 čistého herního času. Nechybí lze ani tzv. "limit útoky," které jsou v tomto díle nazvány jako Overdrivy. Tyto útoky má k dipozici každá postava i Aeon (!). Využít je může po naplnění samostatného ukazatele. Ukazatel se zvyšuje v závislosti na dění v bitvě (např. při zranění). Každý má své jediněčné Overdrivy - Tidus například dovede neppřátele napadnout svými speciálními údery (obdoba Squallova limitu z FF VIII), Yuna může vyvolat na bojiště Aeona s plným ukazatelem Overdrivu, Rikku mixovat předměty... Pokud ve FF hledáte taky nějaké ty minihry, i zde si rozhodně přijdete na své. Můžete například hrát aktivně blitzball (u něj nejspíše strávíte mnoho příjemných chvil), závodit na starých známých chocobech (ti ostatně ve FF nesmí chybět:), uhýbat a uskakovat bleskům, lovit motýly či bojovat ve speciální aréně s různými monstry. Ve hře je miniher a subquestů rozhodně více, toto byl jen malý výběr. Jejich celkový počet avšak zdaleka nepřesahuje množství všech miniher ve FF VII uvedené na konzoli PSone. O zábavnost samotných miniher však nebude nouze. Fanoušky karetních miniher, které se vyskytovaly ve starších dílech (FF VIII a IX) asi budou zklámáni, neboť zde nic takového není. Nyní se podívejme na technické zpracování hry. Jelikož DVD disk poskytuje o dost více místa než CD, mohli se autoři vyřádit na množství filmových sekvencí. Ty jsou opravdu detailně provedené (jak jinak:), takže si vaše lačné oko určitě přijde na své. Grafika byla vždy u FF jednou z nejsilnějších zbraní - s tím ostatně musí chtě nechtě souhlasit i zarytí odpůrci hry. Díky prostornému DVD je taky FFX prvním dílem, kde slyšíte postavy mluvit. Je samozřejmé, že při dabingu se nemůže nikdy dokonale podařit synchronizace s mimikou úst či gesty, ovšem někdy jsou prostě ve hře okamžiky, kdy namluvení působí trošku směšně. Je tomu tak hlavně proto, že dabing byl vyroben v USA a tudíž typický americký přízvuk se jednoduše občas nehodí k japonské mimice a gestikulaci. Tento drobný nedostatek se netýká všech postav (nejhůře je na tom nejspíš Tidus a Wakka) a taky nekazí celkový dojem ze hry - pouze odnímá část krásy a originality. Co se týče hudby, slavný japonský skladatel Nobuo Uematsu své ambice ani tentokrát nezapřel. Jeho hudba je opravdu úžasná - dovede totiž skvěle vystihnout atmosféru děje více než dokonale, což zaslouží obdiv. Diskuse o tom, v kterém díle se mu to povedlo nejlépe, by vedla k jedinému závěru - každému se líbí něco jiného. Stručně lze ale konstatovat, že soundtrack k FFX patří mezi ty nejpovedenější. Co říci závěrem? Hratelnost je možná trochu snadná, grafika dokonalá, hudba návyková a životnost takřka nekonečná - těm největším nadšencům nabídne více než 200 hodin zábavy. Všechny změny hry jsou příjemné a to, co zůstalo při starém, taktéž. Japonští tvůrci ani tentokrát nezklamali a mají se svou sérií Final Fantasy stále co nabídnout. Jen tak dál.