Final Fantasy 7: Advent Children - recenze

Všem, kteří kdysi milovali tento svět... ...a strávili čas s jeho přáteli. ... praví dojemný titulek hned v úvodu filmu. Jak je známo už z názvu, snímek Final Fantasy 7: Advent Children bude navazovat přímo na dějovou linii ze hry Final Fantasy 7 (dále FF7). Dva roky po, ehm, vítězství, ehm, katastrofě, no, proste velikém boji o osud země, se znovu střetáváme s Cloudem a dozvídáme se co se stalo po porážce jistého nejmenovaného pána, jenž byl naklonován z 9 let mrtvého, téměř perfektního bojovníka. Planeta spolkla všechnu sílu, nenávist a vlastně všecko co mohla a nechala jen smutek a nostalgii. Je to právě tahle radikální změna prostředí, které může znechutit některé hard-core fanoušky FF7. Gotická temnota světa z původní hry, jenž skrývala všemocnou korporaci, v niž i nové věci byly rezivé, byla nahrazena prostornými scénami, kde je všechno dobře osvíceno (zřejmě by však bylo zvláštní, aby město uprostřed pouště nebylo prosvíceno skrz naskrz, žejo?). A aby se Cloud nenudil ve své nové práci donáškového poslíčka, je opět povolán zachraňovat svět před hrozbou ... no nemusím vám hned všechno vykecat, že ne? No tak dobra, prozradím, že bude bojovat se 3 záhadnými cizinci ( Kadaj, Yazoo a Loz), kteří mají zalubem něco nekalého. Žel minulost těchto postav je neznáma a není nikde objasněna, víme jen, že Clouda nazývají „starším bratrem“. Dalo by se předpokládat, že jsou klony jistého nejmenovaného pána, jenž byl naklonován z 9 let ... no pokud vím, všechny klony tohoto pána zhynuly jeho rukou. Krom Clouda se můžete těšit na další postavy z FF7 jako Reno, Rufus (vážně by mě zajímalo jak ten výbuch přežil),Tifa Lockhart, Beret, Vincent a v pár scénách dokonce i Aeris. Zaryté fanoušky se však může popudit, že tyto postavy hrají jen druhé housle a převážnou část filmu se koukáme jen na Clouda, a Kadajovu trojku. I když je děj v podstatě prostý, možná až chudobný, je vyprávěn typicky japonským stylem, jenž muže činit některým jedincům problémy ho sledovat. Zda jste nehráli FF7 můžu vám zejména začátek filmu dělat problémy, protože po dvou krátkých, víceméně nesouvisejících scénách následuje jakési outro FF7 a až pak, samotný film. Dále, asi tak v polovině filmu, narazíme na velice zvláštní scénu, kde se prolínají Cloudovy myšlenky s dialogem s Tifou tak silně, že tento gordicky uzel vyřeší až rozetnutí čepelí následné akce. Nemůžu opomenout par nesrovnalostí, jenž se ve filmu nacházejí. První je snad zanedbatelná - barva materie jenž se celkem neshoduje s jejími účinky. O něco závažnější je však, že všichni Cloudovi přátele dokážou skákat desítky metrů, až se zdá, že snad létají. I když se musím přiznat, že si nejsem plně vědom jakými silám či kouzly disponovaly tyto postavy ve FF7, přijde mi docela zvláštní, že Cloud dokáže letět stovky možná až tisíce metrů volným pádem a pak dopadne na rovné nohy, úplně bez problémů. To je však nic, v porovnání s jeho regeneračními schopnostmi – čisté probodnutí ramenního kloubu mu způsobí sotva 5 sekundovou bolest (nemluvě o tom, že mu z rány nevyteče ani kapička krve), načež okamžitě pokračuje v boji. Kulka z jednoho metru přímo do hlavy mu jenom odhodí brýle, uvolní malinkatý obláček krve a zanechá na čele Potterovskou jizvu, která v průběhu filmu stejně zmizí. Jak sem řek, nevím jak byly postavy silné ve hře, no ve filmu se budete dívat na demigody. Musím však podotknout, že je to pohled skvostný. K vizuálnímu zpracovaní se dá říct jen jedno – [b]BOŽSKÉ[/b]. Na kolem ležících screenech se sotva dá zachytit krása, kterou film oplývá. [b]Square[/b] použil při výrobě stejnou technologii jako při Final Fantasy: Spirits Within nebo Posledním letu Osirise v Animatrixu. Ve filmu se můžeme kochat zdevastovaným Midgarem, pouštními sceneriemi, až po drobnosti jako Cloudův úplně přirozeně působící účes, nebo vlákna na jeho svetru. Bojové sekvence jsou skvěle animované, a dynamicky nesnímané. Bulet time zde taky výborně dokresluje dynamičnost soubojů, na které jen tak nezapomenete. Taky jsme se dočkali přepracovaní některých původních animací, jako například scény těžby životní energie ze země (zda by ji někdo hledal, tak je v herním adresáři, ve složce movies, a jmenuje se "canon.avi"). Hudební zpracování pod taktovkou Nobuo Uematsu je také excelentní. Najdeme zde orchestrální skladby, podtrhující nezapomenutelnou scénu. Také úvodní chorál zaznívající při výše zpomenutém outru z FF7 je proste dokonalý. Dále uslyšíte něco málo z velice povedeného cyberpunku, nebo příjemně svižný klavírní doprovod jedné scény s Rufusem. Některé skladby byly dokonce přebrány z původní hry, pochopitelně nevyhnuli se drobným úpravám. Na tomhle místě bych rad připomenul, jak skvěle zní Tifa Lockhart’s theme hraná na klavíru. Hudební stránka je tedy povedena na výbornou a s detailně propracovanou vizuální stránkou se perfektně doplňuje. Pro zajímavost bych se zmínil par slovy k názvu: Význam slova „Advent“ v knižním pojetí je „inkarnace“ neboli „opětovný příchod“. No, jak souvisí s dějem, snad nemusím vysvětlovat. Kdo chápe, chápe.. A kdo nechápe, no tak tomu nebudu kazit požitek z filmu *25* *26* *27* *28* *29* *30* *31* *32* *33* *34* *35* *36* Japonsko,2005 Délka: 101 Minut Režie: Tetsuya Nomura Scénář: Kazushige Nojima Hudba: Nobuo Uematsu Přístupno od 13 let.