Fat Princess: Fistful of cake - recenze

Do rukou se nám dostává PSP varianta hry Fat Princess, která sklidila celkem pozitivní hodnocení na konzoli PS3. Její princip trochu připomíná karikaturu konzumní společnosti, kde je vaším úkolem vykrmit princeznu a zajmout při tom nepřátelskou aneb dortíky všude kam se podíváš. Zda-li bude stejně úspěšná i zde hned uvidíme.

Po spuštění disku po kratším načítání nabíhá hlavní menu, kde si můžete zvolit, jestli budete chtít hrát sám nebo s přáteli (infrastruktura nebo Ad Hoc). Než začnete, je možnost si své „panďuláky“ malinko upravit k obrazu svému (barvu kůže, očí a hlas). Singleplayer mód nabízí kampaň s příběhem, kde procházíte různými misemi a plníte zadané úkoly. Začínáte v roli pidimužíka a je na vás, jaké mu přiřadíte povolání. Na výběr je zde třeba válečník, mág, lukostřelec, dělník, kněz, vrhač bomb nebo bonusový reaper (smrťák). Každé povolání má jisté schopnosti a přednosti. Ať už ničíte protivníky mečem, šípy, firebally, ledovými střelami, které soupeře zpomalují nebo uzdravujete své jednotky, stavíte a vylepšujete kasárny, jež poté vyrábí silnější bojovníky, cíl je prostý, vyhrát nad druhým týmem a získat jejich princeznu. Styl hraní je velice podobný módu „Capture the flag“ ze FPS titulů. Je tu potřeba trochu smyslu pro taktiku, nelze totiž do nepřátelského hradu napochodovat sám bez asistence a doufat, že vyváznete živý s princeznou v náručí. Jak jsem psal, úkoly v kampani se proměňují, tudíž jednu misi vyhrajete tím, že postavíte jako první pevnost, jinou, že svou princeznu nacpete dorty k prasknutí dříve než protivníci, jindy jde zase čistě o záchranu své boubelky z žaláře nepřítele a o bedlivé strážení té jeho. Hraje se to zprvu celkem dobře, počítačem řízení spoluhráči se do jisté míry snaží pomáhat, ale není to tak dokonalé jako hrát s kamarády a domlouvat se na taktických krocích, takže hlavní iniciativa spočívá ve vašich rukou, což někdy může některé mise pěkně protáhnout. Nejvíce vás zřejmě bude motivovat dokončení příběhu, který je vyprávěn pohádkovým stylem, přece jen tu figuruje princezna, králové a středověké hrady.

Jakmile se poperete s kampaní, zbývají vám na výběr dva módy- „Mess about“ a „Gladiate“. „Mess about“ je prakticky to stejné, co kampaň, jen se jedná o volitelné druhy misí, počtu hráčů a prostředí. Můžete klasicky zachraňovat princeznu ze spárů protivníka nebo krást tu jeho. „Team deathmatch“  se zakládá na vybití počtu životů soupeře dřív, než vyprchají vám. Tady je důležité být akční a nezůstávat pozadu, počítačem ovládané postavičky to bez vás nezvládnou. Tomuto módu by opět přibylo na zábavě při multiplayerovém klání, třebaže se jistě na čas zabavíte i sami. Tato stylová různorodost dává hře na trvanlivosti, přesto u ní často dochází ke stereotypu, který nepřebije ani celkem chytlavý mód „Grim Reaper“, což mi přišlo jako varianta na vybíjenou, kdy se jeden panáček stává smrťákem a kosí všechny kolem, dokud mu nedojde zdraví. Na jeho místo pak nastupuje ten, kdo nejrychleji uzme jeho čapku. Setkáte se tu i s akčním fotbalem, při němž není problém masakrovat protivníky pobíhající za míčem a pak vstřelit gól do jejich branky, i když to celé často působí dost zmateně a s FIFOU to má společné opravdu pramálo, zase vám to dokáže na nějakou dobu dobře zabít čas. Třetí kategorií v singleplayer menu je „Gladiate“, kde jste, jak už název napovídá, vrženi do gladiátorské arény a máte za úkol přežít co nejdéle, zatímco se na vás a někdy i vaše společníky valí vlny bojovníků. Jako zpestření to není vůbec špatné, avšak u displeje vás to neudrží zas tak dlouho. Věřím, že multiplayerová řežba s kamarády v jedné místností, kdy se můžete domlouvat a taktizovat by jistě byla mnohem zajímavější, osobně jsem ji bohužel nemohl vyzkoušet, a tak zůstává jen prostor pro domněnky. Infrastrukturní mód mě po několika pokusech nedokázal připojit k jiným jedincům po světě, takže není zaručené, že tento titul vlastní nebo hraje dostatečný počet lidí a samotný singleplayer pravděpodobně není pravým důvodem, proč si toto pořídit.

 Ovládání je intuitivní a nebude vám po krátkém tutoriálu dělat problémy, ale přece jen pokud jste „Fat Princess“ nikdy nehráli, je lepší si projet rady a tipy v menu, abyste věděli, co vše je možné provádět. 

  Po grafické stránce si hra vystačí s kresleným prostředím, které do jejího stylu perfektně sedí a i krvavé efekty, když někomu vadí, se dají lehce vypnout. Potěší různorodost prostředí a krajin, jež často dávají podněty k taktizování, tajné východy, potápějící se skály a ostrůvky toho budiž důkazem. Hudba je pěkná a nevtíravá, středověce laděná a zvuky mužíků jsou též dobře a vtipně (Who is your daddy?) zpracované, čili technická kvalita je tu na slušné úrovni.

Celkově je „Fat Princess: Fistful of cake“ snaživý kousek akční podívané, jenž jistě po určitou dobu skvěle poslouží jako přenosný zdroj zábavy, akorát byste o něm měli uvažovat jen v případě, že víte o někom, kdo ho taky vlastní, protože multiplayer je podstatnou součástí hry a bez něj je její trvanlivost myslím značně ochuzena.