Fantasy KLASIKA – WARCRAFT 2: Tides of Darkness - ostatní

Jste-li člověkem, který má s hraním téhle vynikající realtimově strategické akce tak dobré zkušenosti jako já, tak vás tento článek možná nemůže ničím novým překvapit, přesto ovšem doporučuji číst dále už jen pro to, abyste oprášili nostalgickou vzpomínku na tuto slavnou hru z dílen Blizzardů, která lámala ve své době žebříčky oblíbenosti, a která má před sebou své již třetí pokračování. ... před dávnými a dávnými lety ... Ano, je to už více než třicet let, kdy na naši skvělou zemi, matku všech laskavých lidí, zaútočila krvežíznivá armáda orků. Je to už více, než třicet let, kdy se na pláních Azerothu sváděly nelítostné bitvy o nadvládu nad naší svobodou, které vyústily v naše vítězství. Je to už tak strašně dávno a přece jako by se to událo včera, když poslední zbytky orkských band prchly do lesů a močálů, aby ukončily svou bídnou existenci v nelítostném souboji s přírodou. Ano, tehdá jsem bojoval pod praporem "Modrých krokodýlů" v armádě Azerothské, ale to už je dávno. Dávno, pryč. Všichni si mysleli, že je tomu již konec, všichni si to mysleli. Já také. Ale opak, opak je pravdou a dnes se nestačíme již divit, když vidíme, jaká mračna se stahují, nad zemí Azerothskou... Ano, hrál jsem Warcraft: Orcs and Humans, ale když k nám tehdy Warcraft II: Tides of Darkness dorazil, bylo to jako vkročení do země snů. Do země, kde žijí víly, skřítkové, obři, do země, kde hraje magie svou obvyklou úlohu a země, kde jste hráli rozhodující roli. Warcraft II, vás převedl do fantastického světa, který poukázal na to, jak málo stačí k tomu, aby se z dobře připraveného útoku stala špatně zorganizovaná obrana, do světa, kde rozhodovala náhoda a také strategický um, jestli postoupíte do dalšího kola a v neposlední řadě do světa, jenž vám nabídl nádherné rozlišení 640 ( 480 a překrásnou, ručně kreslenou SVGA grafiku, s úchvatným epickým příběhem a nezapomenutelnou hudbou. Warcraft II, pro mě byl nezapomenutelným zážitkem... ... Tajemný mág Athonos, jenž vždy tak dobře radil králi, nám přednesl strašlivé vidění: "Do roka a do dne, přijde armáda, která definitivně rozhodne o pánu země Azerothské. Ano! Orkové chystají novou invazi, která započne u severního pobřeží Azerothu. První bitva, se odehraje u pevnosti Nath-naal." Všichni byli takovou vidinou zděšeni, obzvláště po tom, co orkská vojka napáchala při první válce. Na zemi přicházel nový stín obav a byly započaty nové přípravy na válku, která jak se později ukázalo, měla být ještě strašlivější, než ta předchozí. Lidé se začali bát... Koncepčně nebyl Warcraft II ve své době zas až takovou novinkou. Vše co uměl, předvedl ještě dříve a dokonce lépe, dnes již legendární Command & Conquer. Ve Warcraftu, jste mohli například označit pouze devět jednotek a označování do skupin chybělo úplně. Nalézal se zde již po několikáté (tehdy ještě ne po sté) zopakovaný systém těžby, i když modifikovaný ve stylu Warcraftu. Pro každý náklad zlata, nebo dříví, jste museli posílat pracovníky. Stavební režim byl také trochu jiný, i když zopakovaný a od "jedničky" také nezměněný. Vzali jste pracanta, řekli mu kde má stavět budovu, a on šel a začal stavět... ... Pevnost Nath-Naal, 31. rok a jeden den po skončení první války... A je to tady! Vyřítila se na nás invazní flotila tě nejstrašnějších orkských bestií. Jejich loďstvo stokrát předčí naše. Drakové a obří zepelíny zastiňují slunce a ohavné ponorné čluny zatmavují naše modré moře. Invaze začala! Invaze je tady! Ozývá se ze všech koutů pevnosti, všude je neskutečný povyk a shon, jen já v klidu sedím na hradbách a v rukou třímám svůj obouruční meč. Dal jsem mu jméno Avenom - odplata... Grafické zpracování a zvuk byly v té době na nejvyšší úrovni. Rozlišení 640 ( 480 plus nádherná kreslená grafika, dodávaly warcraftu pohádkově překrásnému vzezření. Bonusem byly opravdu velice pěkné 3D renderované filmečky, které si v mnohém zadají i s dnešní počítačově herní produkcí. Na grafiku byli Blizzardi holt velice dobří vždy. Co muzika? Hudební motivy byli špičkové a vždy vyjadřovaly momentální rozpoložení a náladu hry. Hlášky typu "Dáághůů", "Pruptór", nebo "I am Ready master! and I am too ready!" prostě vystihovaly naprosto přesně všechny herní jednotky, případně chrochtání na prasečí farmě, nebo kování železa v kovárně zase budovy. Dobré tehdy bylo, že pokud jste si chtěli Warcraft II zahrát, bylo to možno už na schopné 486-ce která měla alespoň 8MB RAM a 66Mhz. To tvořilo hru dostupnou všem masám a velkému okruhu lidí. Po úspěšném Warcraft II: Tides of Darkness následoval samozřejmě datadisk Beyond the Dark Portal, který se již neodehrával v zemi Azerothské, ale jak již název napovídá, tak za temným portálem, jenž spojoval svět orků a lidí. Následovala nakonec i internetová verze Battle.net edition, která hráčům umožňovala provozovat orgastické multiplayerové pařby po celém světě. Všichni následovníci přinášeli něco nového. Nové jednotky, větší počet jednotek, nové zvuky, nové možnosti a perspektivy. Nicméně Warcraft II zůstane tak jako tak již zapsán v našich myslích jako legenda, která se pokusila pohnout světem. Jako hra, nad kterou jsme všichni strávili probdělé noci a stovky vypitých káv. A doufejme jen, že Warcraft III: Reign of Chaos bude stejně solidní strategií, jako tomu bylo u jeho předchůdce.