FaceBreaker - recenze

Před nějakou dobou jsme si mohli vyzkoušet demo na hru FaceBreaker, která měla rozvířit stojaté vody boxerských her. EA se vedle seriozních sportovních her (FIFA, NHL) snaží už nějakou dobu prorazit na poli rozjuchaných taškařic a tzv. freestylových záležitostí, kde občas vítězí, jindy zase poměrně výrazně naráží. FaceBreaker měl být arkádovým boxem, jenž měl zřejmě hráče oslovit svým komiksovým zpracováním, okořeněným humorem. Výsledek je ale bohužel spíše k pláči. Je až s podivem, že může v dnešní době vyjít takový paskvil, který je všechno, jen ne zábavou. Ostatně prodejní výsledky této hry jsou tristní, recenze jakbysmet. Ale nepohřbívejme nebožtíka hned na začátku funusu a pojďme si říct všechno hezky po pořádku.

A začátky jsou u této hry veskrze pozitivní. Především je tato hra unikátní ve tvorbě vaší postavy. Můžete použít kamerku nebo si uploadnout fotku na EA server a vytvořit si boxera, který se vám bude opravdu hodně podobat. Procedura je sice trochu delší (počítejte tak s 15 minutami, během kterých si stihnete uvařit kafe a ti drsnější ho navíc obrátí i do sebe), ale výsledek rozhodně stojí za to. Takhle realisticky vypadající obličej jsem dlouho neviděl. Připomíná mi to hodně oblíbené „míchání ksichtem“ z Tigera Woodse (pochopitelně golf), ovšem tentokrát v mnohem lepší podobě. Až jsem se sám leknul, když se na mě z obrazovky usmíval boxer, který mi byl opravdu hodně podobný. Zbytek těla si dotvoříte sami v přiloženém editoru. Na internetu pak lze shlédnout několik povedených kreací, třeba takový George Bush je praktický k nerozeznání. Žel bohu dívky a ženy z této hry nebudou tolik nadšeny, protože fochtlík s vlasovými kreacemi je povážlivě prázdný. Budou tedy na ně hledět jejich líbezné obličeje a účesem ala ruský příslušník speciálních jednotek. Zkrátka není všechno zlato, co se třpytí.

Pln optimismu vstupuji se svým borcem na kolbiště slávy. Vybírám si protivníka a protože jsme v komedii (ta se bohužel občas mění spíše v truchlohru), nemůžete čekat známé boxery, ale spíše účastníky bojovek typu Tekken. Při jejich výběru jsem se moc nesmál, protože upřímně řečeno tolik nesympatických osob jsem již hodně dlouho neviděl. No co, říkám si, hlavně že se budou umět bít. Gong právě udeřil a já se svým alter egem statečně vyrážím vstříc mému protivníkovi. Následuje série pekelných úderů ve stylu „je jen jedno pravidlo, žádná tady nejsou“ a já dostávám brutální nakládačku. Marně hledám tlačítko krytu, které by mohlo prodloužit můj pobyt v ringu. Můj borec se sice kryje, ovšem mému protivníkovi to je naprosto jedno. Buší do mě dál s nezměněnou silou a já se ocitám poprvé na zemi. Pak to se mnou jde z kopce a já potupně prohrávám. Znechuceně se vracím do základního menu hry. Marně vzpomínám, kdy jsem ve hře dostal takový výprask, přestože mám nastavenou nejnižší obtížnost. Možná bude lepší vykašlat se na vypilovaného borce a vybrat si předem vytvořeného počítačem.

Druhý pokus vypadá naprosto totožně a já po několika letech otvírám manuál k nějaké hře, abych se seznámil se základními údery. U arkádové hry je to celkem podivné, ale žádný učený z nebe nespadl. Trénink prostě musí být a já se do něj vrhám s nezměrnou pílí. Hra vás bohužel za vaše úsilí nijak neodmění. Postupujete prostě jednotlivými destinacemi a mlátíte se s podobně naloženými týpky. Motivace je nula, protože taková grupa nesympatických ksichtů se jen tak nevidí. Většina hry je založena na náhodě. Nepomůže vám nějaká strategie nebo naučené grify. Prostě a jednoduše musíte mačkat tlačítka na ovladači jako zběsilí. Nevím, ale tohle mě bavilo naposled v době osmibitů.

K celkovému bředu též přispívá také hodně podivný systém hry. FaceBraker má blízko k bojovkám typu Tekken či Mortal Kombat. Kolo vyhraje ten, kdo uštědří svému protivníkovi KO. Pokud tak učiníte třikrát, vyhráli jste. V opačném případě jde zápas do náhlé smrti – kdo dá KO, vyhrává celý zápas. To vás může pěkně vytočit, zvlášť když vedete třeba 2:0 a váš soupeř si vůbec neškrtnul. Pak se mu povede jeden úder a voalá zápas jste prohráli. Speciály jsou totiž nesmyslně silné. Takže protivníka naklepáváte jak řízky v neděli a najednou bum a ležíte. A ten „šťastný hňup“ se na vás směje, protože měl prostě v jednom okamžiku dobrou ránu. Jindy zase počítač přebere iniciativu a řeže do vás, dokud obrazně řečeno nevypustíte duši. Provádí taková komba, že se jen díváte, jak vám rychle vaše zdraví klesá k záporným číslům. U některých her podezřívám AI, že prostě záměrně švindluje. U této hry jsem o tom stoprocentně přesvědčen. Nechápu autory hry, jak mohli takovou věc opomenout. Takhle si představují zábavnou hru, to je k smíchu. Bohužel ne hra, nýbrž sami vývojáři.

Výsledný dojem nezachraňuje ani klání po internetu, protože je k uzoufání nedotažené. Hra laguje, takže sebemenší přiblížení může znamenat okamžitou prohru. Navíc většina soupeřů sprostě mlátí to tlačítek, asi se učili u počítače. Že by zábava? Co vás nemá. Já se tak rozčílil, že jsem málem zlikvidoval ovladač od konzole. Když k vám přijde někdo na návštěvu a chce si rychle něco zahrát, tak to není špatná volby. Dotyčný se ale nesmí hře věnovat příliš dlouho, protože by začal rozpoznávat její očividné chyby. Nakonec je to vlastně škoda, protože podobných her moc není. Dobrých bojovek je poslední dobou jako šafránu a zdá se, že FaceBreaker jejich renomé příliš nevylepší. Grafiku má opravdu líbivou, postavy oplývají výbornými animacemi a občas si připadáte jako v renomovaném filmu. Prezentace se prostě povedla na výbornou. Bohužel obsah hry je neskutečně prázdný.

Ale co se dá dělat, řekl by zklamaný básník. Tahle hra se prostě moc nepovedla a já ji po pár dnech hraní znechuceně vypínám. Je možné, že někoho by mohla bavit, ale upřímně řečeno jsem zatím osobně poznal pouze jednoho člověka, který nad hrou chrochtal blahem. Já osobně jsem poměrně zklamán. Připadá mi to jako hodně podezřelá a hlavně zbytečná záležitost. A v době, kdy má vyjít čtvrté pokračování Street Fightera a na podzim třeba další Tekken? Má cenu vůbec pokračovat v dalším rozboru? Hru si můžete zkusit, třeba jí přijdete na chuť. Ale doporučoval bych spíše slídit po bazarech nebo v nejrůznějších akcích.