Echoshift - recenze

Logická hříčka Echochrome si kdysi svým prostým, avšak originálním přístupem utvořila  základnu fanoušků logických her. Pro ty dnes přichází pokračování s názvem Echoshift.

Jste v roli bílého panáčka a ocitáte se před spletitými labyrinty, z nichž se máte dostat k toužebně vyhlížejícím dveřím, které vás vyvedou na svobodu. Ovšem tyto bludiště jsou natolik komplexní, že to nejde zvládnout sólo, a tak vám na pomoc přichází ozvěny vašich minulých počinů. Ozvěny fungují víceméně na bázi „replay“ scén, kdy duchové vaší postavičky konají přesně to, co jste s nimi prováděli a zároveň vám tak ulehčují cestu tím, že se starají o jiné překážky a vy jste díky tomu stále blíže k cíli. Na provedení každého, nazveme to života, máte určený časový limit, během nějž byste měli zvládnout projít od startu k cíli, samozřejmě ne na první pokus. Hra začíná s krátkými tipy, jak si poradit s mechanismy úrovní a postupně je na sebe nabaluje a obtížnost rázem stoupá. Obtížnostní celky, označené písmeny od A po H ( a DL- pro stahovatelný obsah) jsou děleny do 7 misí. Nejsou však všechny hned přístupné, je třeba se k nim propracovat pěkně od spodu. Jakmile splníte požadavky mise, odemkne se vám další úroveň a tak dále. Podle počtu spotřebovaných životů (ozvěn) vás hra ohodnotí hvězdičkami, třemi, dvěma nebo jednou, kde jedna hvězda je velmi slabá útěcha, s níž byste se neměli smířit a snažit se to vylepšit, ona vám to dá najevo i hra, když vám zamítne odemčení nové úrovně, protože jste ty předchozí nezvládli alespoň na dvě či tři hvězdy. Tehdy poprvé nastupuje mírná frustrace, s kterou je nutné se poprat, pokud chcete pokračovat dál. Navíc za dobrý výsledek se vám odemkne i nová výzva v rámci dané mise. Základ je stejný jako původně, jen máte při plnění úkolu sebrat jednou postavičkou přidaný klíč a ten vám umožní si zkusit jiný bonus, aby prověřil vaši pohotovost, a to, že vyvine větší tlak mrazením času a dění. Naštěstí není potřeba, abyste dokončili tyto bonusy k hraní běžných misí, ale rozšiřuje to svým způsobem nabídku, což se hodí.

Co se týče řešení samotných misí, můžete na počátku přejet celou úrovní, libovolně zoomovat na detaily a rozvrhnout si v hlavě, jak budete postupovat. Ono to ale často není ani tak potíž vymyslet, co budete dělat, ale jak to správně načasovat, jelikož dokonalé načasování je klíčem k úspěchu a i v tento moment se dostavuje frustrace z nezdařených pokusů, poněvadž věřte mi, u obtížných levelů budete několikrát sahat po položce „Retry“ a modlit se, aby vám tentokrát panáček stihl dojít ke dveřím a nepropadnul nějakou jámou. Takže se nebojte, že byste těch 56 úrovní prošli za odpoledne a pak neměli co hrát. Navíc na PSN store je zdarma ke stažení dalších sedm misí, všechny hratelné, aniž byste museli před tím dokázat ty zbylé. Hratelnost Echoshiftu je velmi chytlavá a to i přes její narůstající nároky na logiku a smysl pro sehranost a preciznost v pohybu vašich panáčků. Každá úroveň představuje nové mechanismy a překážky, což zabraňuje stereotypu. Docela pochybuji, že ji budete schopni hrát například v hlučném dopravním prostředku, kde je téměř nemožné se plně soustředit, ale v klidu doma nebo někde v tichosti je to ideální. Nahrávací časy jsou tu téměř nulové a to i v případě, že si hru nenainstalujete na kartu.

Ovládání je celkem dobře provedené, postavičku ovládáte kurzorovými šipkami a povely ke stisku páček a tlačítek zadáváte pomocí „x.“ Občas se mi však stalo, že jsem nedotáhl pohyb u schodů, postavička se tak zastavila a obrátila zpět, tudíž ve výsledku jsem musel dát restart, protože ztracené vteřiny už se nedaly nahradit. Také čím víc jste pod tlakem a začínáte být nervózní, tím spíše uděláte takovéto hloupé překlepy, takže to nemusí být přímo vinou hry.

Na grafiku se v této hříčce nekoukejte, není podstatná. Je zpracována jednoduše a přehledně, není nutné tu mít super efekty a další „cool“ věci, které by vás akorát rozlaďovaly a narušovaly vaše soustředění. V tomto ohledu září hudba v pozadí, jež je nenápadná, příjemná, neohraje se a hlavně vás při přemýšlení nerozhodí. Za povšimnutí stojí i ženský hlas ohlašující všechny mise. Skoro bych si ji dokázal představit jako nějakou instruktorku jógy či meditace a moc pěkně zní, když vás na konci úspěšného snažení pochválí. Možná by tu byla zajímavá možnost, kdyby zde existoval editor úrovní, kde by si uživatelé vytvářeli vlastní hádanky a pak je sdíleli online jako u Little Big Planet, ale to je jen takový nápad.

Jak bych to shrnul, Echoshift není univerzálním titulem pro masy, protože není pro každého. Měli byste mít rádi logické rébusy, oplývat jistou dávkou trpělivosti, smyslem pro preciznost a načasování, jedině pak budete s touto hrou spokojeni. Já jsem spokojen byl a teď mě omluvte, jdu si dopřát novou "echoshiftskou" výzvu pro své nervy.