Dynasty Tactics 2 - recenze

Starověká Čína je pro firmu Koei rozhodně velice oblíbené období. Snad více než polovina her od této společnosti se odehrává právě v období Tří království a vedle úspěšné akční série Dynasty Warriors se ve světě prosazuje i Dynasty Tactics, což je, jak název napovídá, strategie, a to strategie tahová. Jestli se druhému dílu povedlo navázat na úspěchy svého předchůdce, se vám pokusím osvětlit v této recenzi. Jedno je jisté - Dynasty Tactics 2 si rozhodně nenajde takový počet příznivců jako jeho akční bratříček. Pro příznivce tahových strategií je to však na první pohled jasná volba, obzvláště když výběr na PS2 není zrovna široký. Z počátku ovšem DT2 rozhodně neupoutá, spíše naopak. Grafika totiž rozhodně nepatří ke špičce a jen těsně se drží v průměru. Bojové animace sice působí lépe, ale pořád to na dnešní poměry nestačí. Naštěstí však grafika není na této hře to nejdůležitější. Pod nehezkou slupkou se totiž skrývá velice propracovaný systém, který je tzv. easy to learn, difficult to master, což znamená, že se do něj snadno dostanete, ale skutečně ho zvládnete až o hodně později. Klíčem k vítězství v bitvách je totiž používaní Tactic, což jsou speciální schopnosti, které se může každý váš generál naučit. Dělí se do tří druhů, a to na válečné, inteligenční a vůdcovské. Pravděpodobnost úspěšného použití v bitvě je tím větší, čím je váš generál schopnější v dané oblasti. Než se však dostaneme k tomu, co dělá souboje v DT2 tak unikátními a propracovanými, podívejme se nejdříve na tvorbu armády. Nejprve musíte zvolit vůdce, k němu pak jednoho nebo dva stratégy a zbytek doplníte obyčejnými generály, jejichž počet závisí na velikosti vůdcovy hodnoty Leadership (vůdcovství). Vůdce tedy ovlivňuje hlavně velikost armády. Stratégové jsou pak vyjímeční tím, že mohou vydat speciální rozkaz "Order Chain", což všem přátelským jednotkám okolo stratéga umožní používat i více taktik v jednom kole. Generálové jsou pak hlavní útočná síla armády. Každý generál, stratég a vůdce má pod sebou určitý počet jednotek, které jsou v bitvě znázorněny jednou postavičkou podle typu znázorněných jednotek. Ty jsou několikerého typu, od pěchoty, lučistníků a jízdy, až po speciální inženýry, kteří mohou v bitvě stavět např. katapulty nebo hradby. Armádu sestavujete v tzv. strategickém módu, kdy před sebou vidíte mapu Číny a máte několik možností. Kromě zmíněného managementu armády můžete k nepříteli poslat agenta nebo nechat vaše generály, aby se trochu odreagovali ve městě. Tato možnost je užitečná obzvláště v počátcích, později se však začnou scény ve městě/vesnici opakovat a po čase je budete znát nazpaměť. Dovíte se buď něco o strategii, dostanete užitečnou radu, ale hlavně se může stát, že budete svědky rozhovoru mezi vašimi generály, po kterém se jednomu z nich trochu zvednou statistiky. Poslední důležitou možností je návštěva Barracks, kde se vaši generálové mohou za určitý poplatek naučit nové schopnosti. Ve strategickém módu ale nestrávíte zdaleka tolik času, jako v módu taktickém, tak se na něj pojďme podívat. Po prvním zběžném pohledu na bitevní plochu dostanete asi pocit, že místo DT2 jste si koupili nějakou novou verzi Chessmastera, protože čtverečkované herní pole a jednoduché postavičky známou stolní hru šachy rozhodně připomínají. Šachy se ovšem mohou jít oproti DT2 zahrabat. Jak jsem již jednou řekl, jedná se o strategii tahovou a pořadí jednotek je rozhodnuto podle velikosti morálky. Jednotka s nejvyšší morálkou logicky táhne jako první. Možství políček, o které se může pohnout, je ovlivněno terénem a typem jednotky. Poté může použít buď nějakou taktiku, zaútočit, vyčkávat, a ve výjimečných případech i promluvit k sousední jednotce, což vám může zvednout morálku. Taktiky samy o sobě by nebyly dost silné na to, aby jen tak zničily desetitisícovou armádu nepřítele. A zde přichází na řadu systém komb. V praxi to vypadá asi tak, že po použití jedné taktiky naváže poblíž stojící jednotka další taktikou, a tak to může pokračovat ještě dále. Ze začátku se budete radovat, když použitím schopnosti Charge natlačíte nepřítele před vaši další jednotku a ta ho zasáhne třeba taktikou Pierce. Časem se vaše myšlení vypracuje na takovou úroveň, že si s nepřítelem budete pohrávat jako kočka s myší a způsobíte mu mnohdy několikrát větší škody, než ke zničení potřebujete. A věřte mi, je to slastný pocit. Pomalu ale jistě se blížíme ke konci recenze, takže je na čase podívat se na délku hry. Můžete si zahrát 4 nelineární kampaně (během hraní dostanete například na výběr ze dvou různých aliancí, což ovlivní další průběh hry), z nichž jedna vám zabere přibližně 6 hodin času. Když si k tomu připočtete ještě 4 bonusové Epilogy, tři různé obtížnosti a možnost sehrát náhodnou multiplayerovou bitvu, vychází vám zo toho dlouhá, ale časem trochu repetitivní zábava. Již několikrát zmiňovaného bratříčka Dynasty Warriors však rozhodně nemá šanci překonat ani délkou, ani zábavností. Každopádně se jedná o velice komplexní a originální strategii, která zaujme všechny příznivce podobných her.