Driver - ostatní

Sedm let je docela slušná doba, která například stačí k dvojímu dokončení střední školy (tedy skoro), dostatečnému odpočinku u televize, zpronevěry peněz v bance anebo psaní milostných dopisů do Modré Ústřice ohledně seznámení s napohled příjemným hochem. Přejdu raději k věci, na níž jsem při psaní těch dopisů málem pozapomněl – na retro hry Driver 1. Vyšel v roce 1999 od vývojářů firmy Reflections na konzoli Playstation 1 a navždy změnil chod videoher doposud nepoznaným směrem 3D městských automobilových akcí. Oplýval nádherně vymodelovanými městy (čtyři neskutečně rozlehlé), a to vše v plném trojrozměrném prostředí včetně rozhledů do leva, prava a za vůz. Nejen okolí, ale dokonce i reálnost chování a poškození aut bylo příjemným překvapením - měl vše, co série GTA neměla a zase naopak. Hráčům se Driver natolik zalíbil, že se vytvořila konverze na PC, to znamená zvětšení fanouškovské komunity o mnoho dalších členů. Jak to ale bývá, 90% procent předělávek se nepodaří vůbec, 8% procent dopadne průměrně, ale i tak za očekáváním, a zbylé 2% celkem ujdou. Do jaké míry se hra povedla, kolik měla novinek a jestli byly udělány úpravy se dozvíte, pokud budete číst dál. Někdo ukradl hlavní zápletku! Honem za ním! Když vývojáři při pokusu sníst celou krabičku projímadla spěchali na záchod, omylem zapomněli na příběhové prostřihy. To znamená, že v dálce za sebou zanechali jednu z nejdůležitějších věcí, jakou videohra může mít. Tohle je první mínus z předělávky na PC (na Playstationové verzi byly, tudíž nevím, proč zde chybí), ale naštěstí jsem hru hrál jak na počítači, tak na PS, takže se pokusím zápletku nastínit z toho, co si pamatuji před sedmi lety. Drsný policista Tanner, pracující v přestrojení a který se s nikým a ničím nepáře, má jednu specifickou vlastnost – je nejlepším řidičem v okresu a také proto zvládá ty nejtěžší případy, jenž dostane. Jeho šéf si ho zavolá do kanceláře a řekne mu o dalším obtížném úkolu, co ho čeká. Musí v přestrojení proniknout do podsvětí zločinu, kde má jako řidič dovážet různé zásilky, převážet lupiče atd., aby se dostal co nejblíže potřebným informacím (důkazům) a zatkl určené osoby. Tohle by měla být hlavní zápletka, ale stoprocentně si jistý nejsem, proto kdybych se spletl, tak mě, prosím, poopravte. Menu hry Jakmile se dostanete do hlavního menu hry, okamžitě uvidíte pár ikon s textem. Na výběr máte z módů Undercover, Driving Games, High Score, Take A Ride, Cheats, Training a Car Chases. Tím nejzajímavějším je Undercover, který je „příběhovým módem“, v němž plníte různé mise pomocí záznamníku, z něhož si vybíráte nejméně ze dvou misí. Čím více úkolů uděláte, tím se vám zvyšuje šance na otevření dvou zbylých měst. Take a Ride představuje volné ježdění ve městech (ve dne i v noci), Car Chases zase slouží k pouštění vámi vytvořeného filmu. Bez problémů si tedy můžete natočit akční honičku autem, projíždějícím vysokou rychlostí ulicemi za velkého doprovodu naštvaných policistů, snažících se vás definitivně zlikvidovat. Pokud nedokážete splnit určitý job a chcete se v řidičských dovednostech procvičit, zaručeně zkuste Driving Games, obsahující mimo jiné například Survival, Carnage, Getaway a Pursit. Já se těch fízlů snad nezbavím První ze dvou nejlepších věcích na Driverovi 1 jsou automobilové honičky, do puntíku kopírující ony slavné scény ze 70 let. Zde hra na žádnou konverzi neutrpěla a hratelnost je přesně taková, jakou už dobře znám – výborná. Pro lepší pochopení uvedu následující příklad: vybral jsem si mód Take a Ride ve městě San Francisco a po pár vteřinách načítání se mi konečně zpřístupnilo ovládání mého vozu. Ze začátku projíždím křižovatky pomalu, přesně podle předpisů, jenže po chvíli se přede mnou objevilo policejní auto a náhle mě popadl takový zvláštní pocit, že musím pořádně šlápnout do pedálu. Z ničeho nic začalo mé auto čím dál více zrychlovat, reakce příslušníků zákona byla předem jasná a tak začala zprvu klidná a menší honička. Trpělivost pronásledovatelů klesla stejně rychle, jako kdybyste se vrhali na známou americkou pornoherečku, tudíž došlo k již předem jasnému činu – během ani ne několika minut se začaly sjíždět monstrózní posily, které začínaly blokovat každičký kousek silnice i chodníku. Adrenalin stoupá do žil, blíží se pořádná honička a jedno můžu říct už teď : bude to MASAKR! Po několika chvílích mám pouze malou část zdraví, policajti v různě tvarovaných ulicích a uličkách létají na můj vůz jako mouchy na med (viděli jste někdy mouchu mlsat med?!?) a pořád to vypadá, že jim mohu ještě stále ujet. Co nejvíc tlačím na pedál, přidávám rychlost a opravdu, po menších tricích s autem, ujíždím neznámo kam. Takovýchto podobných honiček zažijete spoustu, ale pár mínusů to má - například obtížnost, provázející celou hrou. Nevím, zda-li jsem špatný hráč (v CS mě vydrtili 10 krát za sebou) nebo je laťka nastavena trochu nad standardem. Dále to jsou zanedbatelné chybky nacházející se ve většině her tohoto typu – lidé občas procházející zdmi atd. Klapka a jedem! Celkem zajímavým, přesto pro mě zcela nudným módem je Car Chases, sloužící k natočení vlastního filmu o automobilových honičkách městem za plné rychlosti. Pokud se občas díváte na televizi, povšimněte si dost starého a výborného krimi seriálu Hunter, kde Rick a D.D. pronásledují kradené ujíždějící vozidlo po velké zóně Los Angeles – takhle si bez sebemenších problémů můžete, během několika desítek minut, vytvořit podobný „laciný akčnák“ připomínající, atmosférou nasáklá 80. léta (zde si za policejní příslušníky nezahrajete, takže se budete muset spokojit „jen“ s prcháním). Vytvoření snímku není nikterak složité a zdlouhavé, ba naopak – drobné poupravení pohledu kamery, kam má směřovat, zadat OK a už se dívat na pomalé pronásledovatele, odpadávající jak uschlé švestky ze stromu. Zdařilému a vytrvalému hráči se může povést i velmi zdařilý kousek a věřte mi, když se to povede, stojí to za to. Vývojáři bohužel nedali dostatek času k lepší propracovanosti módu a tak se po pár dnech z něj stává poměrně nudná záležitost, nenabízející absolutně nic nového pod sluncem. HW a SW náročnost V nynější době zde náročnost nehraje významnou roli – stáří prvního dílu je přes pět let, takže na dnešní PC je to procházka růžovým sadem. Jestli tedy patříte do skupiny, třesoucí se před každým nákupem nové gamesy, zda-li půjde nebo ne, buďte maximálně klidní. Nejen, že se vám rozběhá bez znatelného problému, ale bude ji možno spustit na nejvyšší rozlišení a detaily v naprosté plynulosti. Pro ty, jenž stále nevěří, mám vypsanou minimální konfiguraci na zadní straně krabičky: Pentium 200 MHz procesor, 32 MB RAM, Win 95/98 a mimo jiné také 188 MB volného místa na hard disku. Jak je zřejmé, Drivera 1 si zahraje poměrně silná většina lidí a myslím si, že teď již jdou obavy a strach z náročnosti na systém nadobro pryč. Neumírající klasika Tak a jsme v samotném závěru retra! Veškeré plusy i mínusy byly napsány v předešlých odstavcích a už nic nezastaví finální rozsudek. Když jsem si utřídil počet jednotlivých kladů i záporů, je nad míru jasná nadprůměrně slušná kvalita titulu, přesto obsahuje nedodělané věci, a proto se z ní stává, po GTA: Vice City a The Getaway, „až“ třetí nejúspěšnější městská akce za celou dobu, kdy hraji videohry (cca. deset let). Reflections dali základy a jednou to zase budou oni, kdo tento vysoce oblíbený žánr opět vyzdvihne nepřekonatelným dílem, ale do té doby uplyne značná spousta dlouhých let čekání a různých spekulací…