Dračí oko - ostatní

V srdcích nemála z nás, hráčů RPG, bezpochyby utkvěl skvost, jenž nese jméno Diablo. Diablo se okamžitě po svém vydání stalo nekorunovaným králem akčních RPG a jeho pokračování si v ničem nezadalo se svým starším sourozencem. O nový pohled na tento žánr se pokusili ruští Primal Software. Přidali do hry třetí rozměr a do hlavní role umístili draka. Jakým způsobem ovlivnili herní scénu? Dozvíte se v následujících řádcích. Příběh dračího oka je situován do země Nimoanu. Tato země byla kdysi krásná a úrodná, avšak síly zla prorůstaly její půdou v podobě chapadel gigantického démona Skarbora. Zatímco lidé žili v bláhovém snu, Skarbor sílil, až nastal den, kdy jeho moc vyšla na povrch. Po zemi Nimoanu začala kráčet bestiální stvoření, jejichž úkolem bylo plnit Skarborova přání a rozšiřovat jeho moc. Ale lidé nebyli bezmocní. Na straně Nimoanského národa stáli draci. Všichni si draků vážili a uctívali dračího boha Unkh-Agora. Tato úcta dala vzniknout řádu Unkh-Agoritů, mágů, kteří bojovali po boku draků. Po mnoha bitvách byl Skarbor poražen, jeho chapadla vyschla a lidé znovu mohli využívat pozitivní energie země. Nimoan ovládl na dlouhý čas mír, pomalu se zapomínalo na hrůzné války minulosti. Pouze Unkh-Agorité střežili paměti předků a dračích bohů. Zapomnění lidí na hrozbu, jakou Skarbor představoval, mělo za následek vznik fanatických Zealotů, kteří viděli v dracích úhlavní nepřátele lidí. Začali plenit dračí doupata a ničit všechna vejce. Zbyla jen hrstka lidí, kteří kladli Zealotům odpor, ti však byli pobiti do jednoho. Draci tak opustili zemi Nimoanu. Zůstal pouze Unkh-Agor. Zanechal lidem své proroctví a jediné dračí vejce, které ukryl v ruinách posvátného chrámu. Z něj se měl vylíhnout poslední drak, který přijde lidem na pomoc, pokud jim bude nejhůř. Příběh není nijak originální, ale u akčních RPG o nic menšího než o zničení lidstva snad ani jít nemůže. Po spuštění hry je nám, pomocí ne příliš dobře animovaného intra, tento příběh vyprávěn. Když úvodní filmeček skončil, byl jsem mile překvapen tím, co jsem viděl. Totiž, nečekalo na mne běžné textové menu, ale velmi originální grafický počin, který měl celkem šmrnc. Kurzor myši zde slouží jako zdroj světla, osvětluje objekty v menu, které, v závislosti na jeho pohybech, vrhají stíny. Působivé. Nicméně menu je u hry celkem irelevantní, přejdu tedy k samotnému hraní. Na začátku je nutné zvolit si jednoho ze třech nabízených draků, kterými jsou: Annoth – plivač ohně, Barroth – mág a Morrogh – nekromancer. Každý z této trojce něčím vyniká a v jiném je naopak slabší. To se odráží především na způsobu boje, je tedy nutné dobře zvážit, který z nich bude pro vás nejvhodnější. Za každou nestvůru, kterou sprovodí ze světa, nebo za zničené netvoří hnízdo získá dračí hrdina zkušenostní body. Ty se hromadí a po dosažení určitého počtu zvyšují level postavy. Když se tak stane, máte před sebou milou povinnost v podobě rozdělování dovednostních bodů. Ty můžete investovat do rychlosti letu, života, regenerace, ohně, kapacity dechu a přísunu many nebo je všechny utratit za nějaké kouzlo. Je to trochu netradiční řešení rozšiřování magie, ale budiž. Ono se stejně plivání a sršení ohně brzy okouká a nějaké to destruktivní kouzlo přijde vždycky vhod. Další možností, jak svého svěřence vylepšit, je sbírání kouzelných drahokamů, které příšery ukrývají ve svých doupatech. Stačí sesbírat pět kamenů stejné barvy a ty pak drakovi přidají to či ono. Jako každý živý tvor i drak musí někdy jíst. Pokud zpozorujete na ukazateli v levé části obrazovky, že má dračí hrdina hlad, není nic snazšího než se poohlédnout po nějaké živé kořisti. Po mapě se potenciálních snídaní, obědů či večeří pohybuje opravdu požehnané množství. Navíc, drakova potřeba jíst se leckdy hodí i v bitvě. Místo plivání ohně po nestvůře, která se pohybuje, a je tak obtížnější ji trefit, jednoduše sletíte dolů, uchopíte obludu do svých spárů a už jen ukusujete její maso. Třetí rozměr dává hře skvělé možnosti. S drakem můžete manévrovat, měnit výšku i směr letu, čímž se stáváte pro své nepřátele těžko zasažitelní. Navíc, když vám přejde ovládání do krve, což je z počátku poněkud problém, stanete se okřídlený rek prakticky nedosažitelným pro jakýkoliv nepřátelský útok. A v tom je kámen úrazu. Drak je pod šikovným vedením takřka nesmrtelný a kosení stovek nepřátel se stává nudným. Přispívá k tomu fakt, že často musíte několik dlouhých minut nad nepřáteli kroužit, než je pobijete všechny, což k zábavě mnoho nepřidá. Klíčovým prvkem v boji s nepřáteli je ničení jejich hnízd. Pokud je budete ignorovat, populace kreatur i přes všechnu vaši snahu nijak neoslábne. Avšak ne všechna doupata jdou zničit tak snadno. K stoprocentnímu úspěchu musíte na určitých místech postavit města. Budování není nijak složité, stačí kliknout na ikonu a město vyroste raz dva. Ve chvíli, kdy takové město vznikne, začnou se k jeho branám stahovat monstra z dalekého okolí, aby jej srovnala se zemí. Opět tedy kroužíte, tentokrát kolem hradeb vaší městské aglomerace, plivete oheň, házíte kouzla, prostě kosíte, kosíte a zase jen kosíte. Po zvukové stránce hra trochu strádá. Monstra vydávají tóny opravdu zvláštního ražení. Jednou připomínají upištěnou myš, jindy potrefenou slepici. Kazí to požitek z hraní. Na druhou stranu je hudební doprovod výsostný. Grafické zpracování je na výši, model draka je krásně detailní a okolní svět vyhlíží opravdu vkusně. Minimální hardwarové nároky nejsou nijak vysoké, ale pro opravdu plynulé hraní je zapotřebí procesor 2,5 GHz a 512 MB RAM. Dračí oko trpí velkou měrou jednotvárnosti, což je jeho největší handicap, ale dokáže si hráče připoutat svou originalitou a celkovou hratelností. Díru do světa sice neudělá, ale myslím si, že mnohé z hráčů na jistý čas zabaví.