DOOM - ostatní

Jsou počítačové hry, které dohrajeme a okamžitě pustíme z hlavy, nebo je nedokončíme pro jistotu vůbec, protože bychom tímto riskovali trvalejší negativní újmu na psychice. Pak existují průměrně dobré tituly, jenž nás dokáží bavit nejeden víkend a čas od času se k tím později ještě rádi znova vracíme. Do další kategorie spadají výjimečné výtvory, které svým pojetím ohromily svět a staly se legendou na dlouhá léta. Jednou z těch nejslavnějších je bezesporu i kultovní Doom. Když jsem lehkomyslně odkýval, že bych o této tématice mohl něco napsat už jen kvůli blížícímu se datu vydání třetího dílu, bylo mi vcelku jasné, že to nepůjde tak úplně hladce. Většina lidí pamatujících staré časy teď se mnou bude nejspíš souhlasit v tom, že Doomem je možno zaplnit bez větších obtíží mnoho a mnoho stránek a čtenáře sice neunudit, leč pravděpodobně odsoudit k pomalé a mučivé agónii nejen z následků ozáření. Několik takových individuí ostatně za temných večerů pobíhá i kolem mého domu, bezpečně identifikovatelných na základě pohybu s pomocí úkroků a narušující noční klid lomozem motorových pil. Dostatečně dlouhé vystavování se tomuto fenoménu je zkrátka krajně nebezpečné - o tom víme své já i dvouhlavňová brokovnice sdílející v symbióze s několika prostěradly úložný prostor mé postele. Proto jsem se rozhodl jednak celý článek rozdělit na dvě části (pro větší přehlednost) a dále v úvodu té první ocitovat něco vybraných záznamů z deníku, který se mi před časem dostal do rukou při prozkoumávání jednoho polorozpadlého stavení, čímž navodíme tu správnou atmosféru. Nuže: začtěte se do zápisků neznámého Doomaře… "Léta Páně 1993. Tak tenhle rok to začalo poprvé. Na Phobosu se najednou vyrojily davy těch odporných Impů a vypukl chaos. Nějakou chvíli se mě to nedotklo, to víte, venkov je venkov a zprávy z vesmírných kolonií se sem tak rychle zase nedostávají. Potom jsem ale už i já definitivně pochopil vážnost celé situace. Nejdřív naše mimozemské základny a pak klidně i samotná matička Země… někdo ten svět zachránit musí a třeba manželka se k tomu nijak nechystá a raději si hledí přípravy jídla. Jako kdyby se nic nedělo! Jenom měla nějaké poznámky o na svou dobu dobrém rozlišení a grafice, leč ta brutalita a násilí se jí prý hnusí. Nějak jsem ale pořádně nepochopil o čem to vlastně mluví a vyrazil do sklepa hledat revolver po dědečkovi". "Milý deníčku. Po čase se k tobě zase vracím. Mám teď mnohem méně času, protože zástupy těch proklatých monster ještě zhoustly a kromě Impů už se zapojili i další stvůry pekelné, nehledě na temnými silami najaté pěšáky, kteří ve své nejslabší podobě obtěžují vlastně už od počátku mé nové životní cesty hrdiny. Rozšířil jsem svůj arzenál o brokovnici a rotační kulomet z blízkého armádního výprodeje. Úspěšně ignoruju manželčino volání k obědu, k večeři i do ložnice. Kdo by teď měl na to mít myšlenky? Přišel jsem kromě řady jiných věcí na to, že není nic snazšího než nalákat pár nepřátel k sudu s výbušninou a pak vystřelit. Masakr to byl úžasný, ale zaslouží si to. Phobos už je skoro vyčištěn, sám jsem překvapen jak dobře si vedu". "Tak i dnes jenom pár řádek. S manželkou mi definitivně došla trpělivost. Navštívil jsem ve vzácné chvíli volna jednoho eskamotéra s dotazem, zda-li neumí rozpůlit ženu i tak, aby se získala polovina která sice funguje, ale nemluví. Bohužel mě odbyl, že prý potřebuje nacvičovat trik s polykáním mečů a nemá kdy. Čepele jsem nenápadně zaměnil a tím odhalil jeho šarlatánství. Budiž mu země lehká. Objevil jsem kouzlo BFG a dalších krásných zbraní. Dva Pekelní baroni střežící teleport byli sice tuhým oříškem, ale nakonec podlehli. Sláva! Následující komplikace na Deimosu už pro mě byli hračkou, stejně jako Cyberdémon, který se mi na závěr opovážil zkřížit cestu. Ta nová plazmová puška opravdu zabrala i když konkrétně v tomto posledním souboji pomohl spíše raketomet. Jenže pak se to celé nějak pokazilo a skončil jsem najednou přímo v Pekle. Ale mojí duši tu rozhodně nedostanou, to spíš já odešlu pár dalších k věčnému zatracení!"......... Zbytek článku naleznete v herním magazínu LINK(http://www.doupe.cz;www.doupe.cz ), konkrétně LINK(http://www.doupe.cz/PChry/Ar.asp?ARI=104052&CAI=2164;zde!) Za poskytnutí ukázky tímto děkujeme Doupěti i autorovi, Jiřímu Černému!