DiabloII (Lord of Destruction) - recenze

Dnes snad není počítačového hráče, který by Diablo neznal, popřípadě ho nehrál. Proto byla s obrovskou netrpělivostí očekávána hra, s originálním názvem - DiabloII. Blizzard si s pokračováním Diabla dal na čas a vypustil své dítko, symbolicky v roce 2000. Není třeba zdůrazňovat že hra se ihned zabydlela v počítačích mnoha hráčů z celého světa. Jak to v mnoha případech bývá, úspěch ,,dvojky,, byl již předem dán úspěchem předchozího dílu a Blizard měl tedy již zametenou cestu. Pojďme se tedy podívat, zda této situace nezneužil a důvěřivému zákazníkovi nezbyly jen oči pro pláč. Nutno podotknout, že rok po vydání DiablaII spatřil světlo světa datadisk k této hře, který přinesl do původní hry tolik změn a novinek, že hrát samotné DII bez tohoto rozšíření, se prakticky nevyplatí. Tato recenze, se tedy týká již rozšířené verze DII o datadisk s názvem - Lord of Destruction. Samotný děj DII začíná na konci prvního dílu, kdy po porážce a zabití samotného Diabla - pána teroru, váš hrdina nevydržel nápor na psychiku, který přináší nekonečné bloudění po smrdutých dungeonech a vybíjení stovek lidských i nelidských protivníků a zjevně veden touhou po sebevraždě, vrazil si nepěkně ostrý kámen rovnou doprostřed čela - přesně tam, kde podle Lobsanga Rampy, máme mít třetí oko. Bohužel, jak už to tak bývá, nebyl to obyčejný kámen, ale Soulstone, do kterého se ukryl Diablův démon a z kterého postupně ovládl mysl i tělo vašeho bývalého hrdiny. Toto rozuzlení jsem Já osobně považoval za znesvěcení mého původního hrdiny a měl jsem Blizzardu za zlé, že ho nechali podlehnout takovému slabochovi jakým první Pán teroru byl. Ale protože se na tom již nedalo nic změnit, rozhodl jsem se v budoucnu zamezit takovým nepříjemným zvratům v ději tím, že jsem pro pokračování v honbě na Diabla vybral postavu Paladina, který by měl být přece jen odolnější, co se týká nějakého posednutí démonem. Při výběru se mi sice ještě vnucovaly další postavy, jako asi čtrnáctiletá čarodějnice, která uměla zakouzlit jen firebolt a to ještě jen díky své magické holi, chvíli jsem váhal u amazonky svůdně obtočené kolem svého kopí, ale měl jsem strach z jejích feministických názorů a nekromancera jsem zavrhl ihned, protože jsem předpokládal, že to je tajný Diablův spojenec a vykašle se na mě při první příležitosti. A protože barbar si nebyl schopen vzpomenout ani na své jméno, paladin zůstal jedinou možnou volbou. Jen mě přece jen trochu zmátlo, že se z něj vyklubal představitel jižnějších národů (no je vidět, že Amerika se ještě zdaleka nezbavila všech svých fóbií a nějaké aspoň přibližné, historické okolnosti, je ze strachu z nařknutí z rasových, či jiných předsudků, nezajímají). Po doinstalování LoD se vám ještě nabídnou další dvě postavy - druid a assasin. Možná si teď říkáte na co tolik postav, když to je akční hra, ve které řežete haldy nepřátel a děláte z nich bifteky - jemně propečené - v případě magických postav a silně krvavé u postav pracujících ručně. DII je totiž RPG, a i když jsou zde mnohé rpg prvky potlačeny, stále zde najdeme typické ,,questy,, a rozvoj postavy je zde dokonce klíčivou věcí. Každé povolání má 3 skupiny dovedností, které můžeme v závislosti na zvyšování ,,levelu,, postavy postupně upgradovat. Možností je opravdu mnoho a zkušenostních bodů málo, a tak hlavně zpočátku hodně záleží jaké schopnosti posilujete, abyste pak nezjistili, že vaše postava nedokáže likvidovat nepřátele tak, jak by měla. Není třeba zdůrazňovat, že je lepší mít specialistu na několik vlastností, než amatéra ve všech schopnostech, které hra nabízí. Předtím jsem se zmínil o questech, které jsou zde však spíše symbolickou věcí a pro mě bylo zklamáním, že podobně jako v DI, není zde více nahodilých úkolů, které by se náhodně vybraly při opětovném rozehrání hry. Pokud tedy dojdete na konec hry a chcete ji rozehrát na vyšší obtížnost, můžete si být jisti, že budete plnit ty samé úkoly jako předtím, jen s tou změnou, že na vás bude proudit mnohem více nepřátel než posledně a občas se objeví nějaký nový druh, který jste ještě neviděli. Jak jsem již napsal, základem hry je zvyšování ,,levelu,, postavy - při každém zvýšení, dostanete 5 dovednostních bodů, které můžete investovat do základních vlastností - síla, odolnost, obratnost, energie a potom získáte jeden bod, kterým zvýšíte jednu ze speciálních schopností postavy. Navíc - podle levelu vaší postavy se také generují předměty, které nalézáte v truhlách a u mrtvol, ať už jde o zbraně, brnění nebo různé magické doplňky. Je jasné, že čím zkušenější postava, tím kvalitnější předmět můžete nalézt. *reklama* Ve hře existuje několik typů magického rozdělení předmětů podle barev - jsou zde předměty bílé, žluté, zlaté, šedé a zelené. Bílé předměty jsou nemagické, může u nich být zvýšena některá z vlastností a třeba hole, hůlky nebo žezla mohou mít i určité magické schopnosti. Modré předměty, mají základní magické vlastnosti. Žluté předměty pak mají tyto vlastnosti výrazně lepší a zlaté pak disponují tím nejlepším co můžete ve hře najít. Šedé předměty jsou vlastně nemagické, ale mají v sobě otvory pro vložení různých magických doplňků, které dále ovlivňují jejich vlastnosti a činí je magickými. Zelené předměty pak tvoří určitou sadu, kterou když celou posbíráte a oblečete, výrazně se zvýší některé vlastnosti v závislosti na typu sady. V datadisku pak přibyly předměty, které může používat jen určité povolání - například určité typy štítů u paladina, nebo speciální helmy u barbara. Pokud nehrajete za postavu Nekromancera nebo Druida a ani nemáte možnost využít síťového spojení, neznamená to, že se musíte celou hrou prokousávat sami. V jednotlivých městech, si můžete najmout pomocníky, kteří vás budou doprovázet a také často umírat. Naštěstí není nic jednoduššího než zemřelého pomocníka opět vzkřísit ve městě. Tito pomocníci získávají zkušenosti spolu s vámi a časem se stanou opravdu užiteční (navíc vám nebude tak smutno). Všechny tyto vlastnosti a předměty by byly k ničemu, kdyby se nedaly kde a na kom použít. Blizzard připravil 4 + 1 kapitolu s odlišnou grafikou a množstvím nestvůr, které na vás budou používat ty nejzákeřnější finty a donutili vás tak co nejčastěji k nedobrovolné cestě, do říše mrtvých. Zde je třeba zmínit zajímavý způsob ukládání hry, který mě osobně příliš nevyhovoval. Hru totiž neukládáte tak jak jste většinou zvyklí, třeba před obtížným úsekem hry, ale hra se uloží automaticky když ukončíte hru. Na tom by nebylo ještě nic tak divného, kdyby se ve všech lokacích opět neobnovili nepřátelé. Může se vám tedy stát, že se blížíte ke konci lokace, nebo k teleportu (ten zde zastává funkci určitých waypointů), když budete nuceni hru ukončit - dojde k výpadku elektřiny, rodiče vám o půlnoci buší na dveře pokoje - a po opětovném spuštění hry budete muset celou cestu od posledního teleportu absolvovat znova. Naopak výborná věc je ta, že pokud zemřete na nějakém velmi nevýhodném místě a nejste schopni se dostat ke své mrtvole, pro vaše věci, můžete hru opustit a po opětovném spuštění, se vaše mrtvolka objeví v hlavním městě. Kvalitu grafiky jednotlivých lokací, bych nazval ,,kolísavou,,. Od počátečních průměrných stepí, přes krásné pouštní lokace až po deptající lesní džungli. Potom kvalita opět vzrůstá - navštívíte Diabla v pekle, kde je vám grafika ukradená, protože tam je tolik nepřátel, že nic jiného nevnímáte a závěrečná kapitola, kdy se probíjíte k Mephistovi, je opět výborná. Na vše se díváte z izometrického pohledu, takže zklamu příznivce 3D prostředí, protože v případě DII, se žádné rotování a přibližování obrazu nekoná. Naštěstí datadisk zvýší rozlišení z pouhých 640/480 na 800/600, takže grafika se zjemní a získáte větší přehled při vašich soubojích. Navíc voda a láva se mírně vlní, občas přeletí přes obrazovku pták a v poušti přeběhne pavouk nebo škorpión, který se dá zašlápnout. Někde okolo se povalují obrázky, ze kterých si můžete udělat přibližnou představu. Hudební doprovod je spíše mírně nadprůměrný, jednotlivé melodie mi tak nějak splývaly a ničím výrazným mě nezaujaly. Jediná výjimka je ve městě Tristram, které nostalgicky navštívíme a kde nám hraje stejná melodie, která nás doprovázela prvním dílem Diabla. Co se délky samotné hry týká, zde si nemůžeme opravdu na nic stěžovat. DII je opravdu rozlehlá hra a narozdíl od DI, které se dalo na první obtížnost dohrát za jeden den (24h), DII vám zabere nejmíň 6x tolik času. A to nemluvím o možnosti hrát za více postav a další obtížnosti. Navíc battlenet pak prodlouží možnost zabíjet Diabla znovu a znovu a znovu, téměř do nekonečna ve skupině s přáteli. Závěrem se dá říci, že Blizzard opět nezklamal a dodal nám kvalitní titul, od kterého možná někteří očekávali víc, ale který i přes určité nešvary, splňuje představy výborné hry. Spolupracoval:Sklendath