Deftones: White Pony - preview

Deftones - White Pony Po jejich zatím posledním albu Deftones jsem se rozhodl vám představit album White Pony z roku 1997, které je jiné. Jiné, než jakékoliv jiné CD od Deftones. Již od prvních tónů, které na vás tohle album vybalí v 11ti skladbách a dvou bonusech (jedním z nich je slavné Back to School), si každý všimne, že kapelu trochu opustila jejich tradiční tvrdost a dravost, s jakou se opírali do svých skladeb. Jasně, nestala se z nich klasická boy-band kapela, ale celé album je nasáklé jakousi touhou po odpočinku, vůlí opustit tu klasickou nasranost na svět kolem a vrhnout se na rozbor něčeho optimističtějšího. Je pravda, že v některých skladbách se novátorský styl White Pony kloubí s agresivním Adrenalinem, ovšem, jak snadno poznáte, ku prospěchu věci. O poznání více často zaslechnete vysoký, procítěný zpěv, nežli agresivní řvaní,ve zpěvu je cítit únava z předchozích agresivních počinů a v podstatě je velmi uklidňující. Celé by to pak vypadalo jako takové relaxační album k odpolednímu šlofíku, ale pravda je u Deftonů zcela relativní. Kdykoliv se totiž u hudby začnete uklidňovat, vrazí vám Deftoni nůž do zad v podobě nějakého ostrého, agresivního zvuku, kterým vám chtějí připomenout: „Neusínej! Jsme to pořád my, tvrdí Deftones!“. Ať už to je výkřik, nějaká hutná kytara nebo rozlehlý zvuk činelu, je to stále něco nového, nepřipadáte si jako u včerejšího kafe. A když už jsem u toho zpěvu, právě ten je na tomto albu tím, co vás nenechá spát. Dokonalý mix citových vysokých zpěvových pasáží střídají krátké úderné momenty, kdy k vám promlouvá veškerá agrese, kterou je zvuk schopen vydat. Možná jsem se na White Pony setkal s pár, podle mého názoru, ne příliš povedenými věcmi, ale jsou dohromady tři a nerad bych podle nich soudil celý komplet, když právě mezi těmi ostatními najdete dost silných skladeb, které vás budou ještě dlouho pronásledovat. Abych byl konkrétní, skladby jako je Passenger nebo Elite, to jsou precizní ukázky dokonalé souhry všech hudebníků, dokonalý celek, z něhož by se dal vyzdvihnout snad jen zpěv, který je právě u těchto kapel...neřekl bych ani důležitý, jako spíš rozhodující. Kolik skvělých kapel už zaniklo nebo se nevymklo z regionálního zařazení jen proto, že neměly dostatečně kvalitní zpěv. Zpěv mají Deftones výborný, dovolím si možná tvrdit, že jednou bude srovnávaný třeba se zpěvem Ozzyho Osborna, který byl také nenapodobitelný. Poslední dobou jsem se často bavil s příznivci metalových stylů o nu-metalu. Slyšel jsem hodně chvály, ale i spousty rádoby odborných názorů na nu-metal typu: „mlíčňáci“ nebo „boy-band metal“, ovšem většinou s těmito lidmi cloumaly spíše předsudky, než nevole k této muzice. Ať si každý říká co chce, Deftones: White Pony je prostě sakra velkej kus hodně dobrý muziky. Deftones: White Pony Datum vydání: 1997 Formát: album (1CD) Źánr: EmoCore Verdikt: Jako obvykle nám Deftones předložili skutečně hutné sousto, možná ho budete chvíli trávit, ale ten pocit potom zato stojí… Hodnocení: 88 %