Deftones - koncert - ostatní

Zhruba ve 12 hodin jsem ještě se svými třemi kamarády seděl na zastávce u Plzeňského autobusového nádraží a čekal. Čekal jsem autobus plný lidí, ale přijely jen asi 4 mikrobusy, z nichž tři byly plné pražáků a jeden byl pro nás a ještě jednu skupinu deftonůchtivých lidí. Dali jsme poslední cigárko, nasedli a vyrazili na cestu... Ta probíhala v pohodě, každý kdo mohl, pustil si do uší nějakou z pecek od Deftones, zbytek se musel spokojit s trochu potichým autorádiem. Během těch tří hodin, co jsme strávili v útrobách auta, jsme si celkem v pohodě pokecali, vypili pár pivek a ještě si zakouřili, chlápek přede mnou na sedadle ubalil za tu dobu asi 7 špeků a prostě byla pohoda... Pak jsme zastavili u takové haly, která vypadala spíš jako tovární, než koncertní. Bylo ještě dost brzo a tak jsme se prošli průmyslovou zónou Mnichova, zašli na pivko do jedné hospody u fotbalového stadionu a pak se vrátili, najedli se a šli obhlídnout halu. Dostali jsme se dozadu, kudy chodí interpreti do haly, stáli tam parádní autobusy, z nichž dva byly určitě Deftonů, ostatní netuším. Chvilku jsme zevlovali s nadějí, že by třeba mohli Deftoni vyjít ven, ale pak už nás jeden z pořadatelů vyhodil za pásku pro veřejnost. No nic, vrátili jsme se zpět a když odbila devatenáctá hodina, byli jsme jedni z první stovky, kdo se dostal dovnitř. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že opravdu JSME v předělané tovární hale, která ovšem pro koncertní účely mohla postačit vcelku s úspěchem. Dva dlouhé barové pulty, kde se prodávaly hodně drahé nápoje a jídlo typu balených baget. Uprostřed haly pak obrovská ozvučovací rampa. Na konci haly stálo velké pódium, na kterém se procházelo pár lidí a válelo se pár beden a stojanů. Dali jsme si pivko a sedli si na zem u ozvučovací rampy, kde mohl být nejlepší zvuk. Překvapivě už v 19.45 začala hrát první předkapela, Revolution Smile, což byl vítěz lokální mnichovské soutěže, jejíž vítěz měl tu čest zahrát si pár písniček pro zhruba třítisícové publikum, čekající na Deftones. Po svých 45 minutách slávy přenechali své místo další, již zřejmě, dle ohlasů publika, známější předkapele A Perfect Circle, která hrála asi hodinu a publikum vcelku příjemně rozproudila. Na tuhle kapelu už jsme neseděli, ale šli se podívat blíž k pódiu, abysme obhlídli terén na Deftony. Perfect Circle nehráli špatnou muziku, to rozhodně ne, ale chybělo tomu to NĚCO, to NĚCO, co celosvětově známým kapelám nechybí. Pak přišla delší, asi půlhodinová pauza, kdy se unavení lidé, pařící na dvě předkapely rozutekli na záchody a občerstvení. Koupili jsme ještě pivka, využili situace a dostali se až k pódiu, kde jsme si sedli a čekali na Deftony... Ti si postupně připravovali své nástroje, šli se převlíknout a pak vyšli...rozproudilo se vcelku slušné šílenství, nicméně my byli pořád zhruba ve druhé třetí řadě od pódia, perfektní místo. A pak to začlo. K mému překvapení si Chino Moreno vzal do ruky kytaru a Deftoni začli hrát, bylo asi 22.00. Minerva, první song který zahráli, rozproudil ten pravej kotel, kdy jsme byli vrženi o pár řad dozadu a roztroušeni na dvě skupinky po dvou. Vypadalo to na bezproblémový koncert. Minerva projela do mých žil, až do morku kostí se mi dostal ten nádhernej zpěv a dokonalá kytara. Byl jsem prostě na vrcholu, na vrcholu hudebního blaha. Časem ovšem nadšení německého publika opadalo a našlo se taky pár kreténů, kteří stáli za pařícím kotlem a kopali a strkali do skákajích lidí. Jeden takový si nás dva taky docela vychutnal a tak jsme se nedobrovolně prolítli o pár metrů dopředu. Málo němců zůstalo pařit a tak, i když jsme byli na konci kotle, byli jsme hodně blízko pódia. Nikdy nezapomenu na Koreu, která mě tak nakopla, že jsem málem nezvládl skákat, skoro to se mnou šlehlo:-). Po těch parádních kouscích, kdy ještě Bored zahrála kapela přímo úžasně, se projevily první chyby. Vcelku ne moc kvalitní ozvučení, příliš hlasité kytary, které někdy rvali uši a taky na druhou stranu málo hlasitá basa a mix. Vyvrcholilo to skladbou Change, kterou miluju, poslouchám ji z CDčka hodně často, ale z jejího koncertního provedení mi bylo na blití. Úplně zkaženej zpěv, zkaženej rytmus a podělaný aranžmá, z toho jsem hodně vytočenej i teď. Nicméně nebylo toho zas tolik, aby mi to zkazilo dojem z koncertu, protože prostě hity, jako je 7 words, Around The Fur, My Own Summer, Hexagram, Headup, Battle Axe a další, na ty se po živém koncertu nezapomíná a ani já na ně rozhodně nezapomenu. Největším záperem koncertu se tak stalo německé publikum, které dělalo ostudu posluchačům Deftonů. Ti pak vzali koncert jen jako rutinu, rozhodně neodevzdali všechno, co v nich je a samo publikum si pak ubralo také na přídavcích, který nebyl ani jeden. Prostě němci jsou špatní posluchači a především špatné publikum. Přál bych si dostat se na koncert Deftones někde v LA, kde bude 50 000 lidí a všichni budou skákat, dokud se nedotknou hudebního nebe. To musí být teprve ta pravá Deftonová extáze...