Def Jam Fight For NY: The Takeover - recenze

Ke hře Def Jam jsem přistupoval se smíšenými pocity. Verzí pro Playstation 2 jsem se královsky bavil, ale přece jen to je už nějaký pátek. Bude grafické zpracování stačit, jak se bude hra ovládat bez druhého sticku, nebude přepálená obtížnost hry? To jsou jen některé otázky, které mě napadaly při načítání hry. Pak už jsem neměl čas o tom přemýšlet, hra mě vtáhla do sebe nebývalou silou a pokud hledáte hru, při které se odreagujete od každodenních starostí, právě jste ji našli.

 Série Def Jam zatím není tak zavedená, jako např. král bojovek Tekken. Zatím vyšly dva díly na Playstation 2, jehož druhý díl byl následně konvertován na PSP a je také předmětem této recenze. V minulém roce potom vyšlo next-gen pokračování Icon pro PS3 a XBOX360. Po několika suchopárných faktech zpět k samotné hře. Def Jam je v podstatě konverzí „velké" PS2 verze. Ačkoliv si o těchto přesunech myslím své a raději bych viděl na PSP viděl originální a především původní hry, tentokrát se vše povedlo na výbornou. Def Jam nás vtipnou formou přivádí do světa amerických gangstas, inspiruje se tedy černošskou raperskou hudbou a vším tím povykem okolo. Příznivci jiných hudebních stylů (třeba vlachovky) však nemusí překlikávat na jinou stránku, protože hra používá osvědčených klišé, ovšem s nadhledem a komiksovou barvitostí. Příběh popisující vzestup jednoho černošského outsidera je nám předkládán v obrázcích hodně podobným právě komiksům (tady je rozdíl oproti verzi na PS2, kde jsme mohli shlédnout filmečky, přece jen UMD disk má menší kapacitu). V kariérním módu si můžete vytvořit vizáž svého hrdiny (nápaditě formou výslechu na policii) a následně se vrháte do bojů o Krále New Yorku.

 Cíl hry je poměrně prostý – vymlátit všechny ostatní ranaře v blízkém i vzdáleném okolí. Ovládání je velice jednoduché a rychle se s ním sžijete. Velkým plusem této hry je její interaktivita. Uvedu jednoduchý příklad. Bojujete v zaplivaném baru, kolem vás a vašeho protivníka je hlouček povzbuzovačů, které ale můžete aktivně zapojit do souboje ve váš prospěch. Můžete třeba strčit svého protivníka a už se po něm sápou ochotné pařáty (oprava ruce, jsou to lidé), aby vašeho soka znehybnily a dopřály vám tak trochu času na úpravu jeho fasády. Nebo zase jindy stojí vedle vás klučina a mává na vás rozjařeně flaškou od piva. Není nic jednoduššího, než flašku vzít a protivníkovi ji mrsknout mezi oči. Stejně aktivně přistupují do hry i neživé věci, takže dojde na metro (pochopitelně ukončí hru) nebo jukebox (ten už si nezahraje). Arén je ve hře značné množství a jsou poměrně variabilní od hospod, starých skladišť až po luxusní podniky, kde se sází ve velkém.

 Na výběr je přehršel různých bojovníků, mezi kterými objevíte i známé plastické operace typu Ice-T či Method Man. Opravdovou radost mi udělala přítomnost mexického desperáda Dannyho Treja, který je ikonou nejrůznějších filmů od Tarantina nebo Rodrigueze a možná si ho pamatujete také s GTA: Vice City. Hře je cizí diskriminace a tak si můžete zabojovat i za pár sličných dívek. Grafika a ozvučení dopadlo na jedničku, ovládání se taktéž povedlo. Novinkou je, že kamera už není tak statická jako ve verzi na PS2, ale snaží se zabírat bojovníky s různých úhlů, což zápasy výborně oživuje. Samozřejmostí je přítomnost různých obchodů s oblečením, šperky, posilovna k zocelení nebo tetovací salon. Hra zkrátka nabízí kompletní servis.

 Jistě, můžeme namítnout, že to není nějaký světoborný nápad – vymlacovat hospody od podobných týpků, jako jste vy, ale zábava je to výborná a při cestě do práce nebo do školy je to ohromný relax. Jen dejte pozor, abyste požadovanou zastávku nepřejeli. Navíc hra už vyšla před nějakou dobou, takže v bazaru ji určitě získáte za příznivou cenu.