Dead to Rights 2 - ostatní

 Druhý díl série DtR měl rozhodně na co navazovat. První díl nebyl hodnocen vůbec špatně a tak se zřejmě bude mít Jack Slate co ohánět, aby i podruhé zachránil všechny, kdo to potřebují. Tentokrát má policista z oddělení K9 se svým psím přítelem Shadowem za úkol vyřešit  únos vlivného soudce z Grand City. Do hry se vložíme dva dny po ozbrojeném únosu ctihodného Alfreda McGuffina. Jackova přítelkyně Ruby nakonec svolí, převlékne se za striptérku a zjistí pro Jacka pár prvních informací, které mu pomohou, kde má vůbec začít.

 Ačkoliv to může vypadat, že tím nejdůležitějším ve hře je příběh, není tomu tak. Prim v DtR hraje akce, akce a nic jiného než akce. Ani chvilku si nevydechnout, to byl zřejmě záměr tvůrců z Widescreen Games. A ono také opravdu ani nejde, jen co se prostřílíte přes jednu chodbu, čeká Vás plná místnost plná nepřátel. Rychle proběhnout za sloup, zabít dva maníky s brokovnicí napravo, skočit za nápojový automat a při zpomalení času v letu trefit další dva ozbrojence. Poté vyběhnout a zabít zbytek mužů. Ovšem jen si tlačítkem otevřete dveře do další spojovačky, už z ní vybíhají další posily. A takovýmto tempem je to pořád. Ke zvládání situací notně poslouží zaměřování, které je jako na konzolích, samo Vám soupeře označí a stačí už jen střílet, minout se opravdu nedá. Ale má to své mouchy. Poměrně často zaměřování přeskakuje z jednoho na druhého a tak místo toho, aby jste zabili dva nejbližší nepřátele, střílíte po celém svém okolí. Ještě horší však je, když je třeba zabít někoho blízko Jacka a zaměřování si vybírá ty nejvzdálenější cíle, kolikrát schované za zdmi či jinými překážkami.

 Boj, jak už jsem řekl, je tím co dělá tuto hru zajímavou. A hráč má několik možných způsobů jak bojovat. Tím nejzákladnějším stylem je obyčejný boj se zbraněmi, ať už s pistolí, brokovnicí, samopalem nebo i nějakým větším kalibrem, jako jsou granáty nebo raketomet. Pokud Vám však dojdou náboje, nezbývá, než použít své ruce a nohy a pustit se do ozbrojenců pěstmi a různými chvaty. Nebo je také můžete mlátit například prknem s hřebíky nebo bodat nožem. Jenže tyto bojové zbraně jsou omezeny na určitý počet použití, ačkoliv nechápu, proč s nožem můžete bodnout třeba jenom patnáctkrát. Ztupí se poté snad moc jeho ostří nebo upadne rukojeť? Toť záhada. A pak je tu poslední z možností, když už jste opravdu v úzkých, dejte povel Shadowovi a ten se zakousne do nepřátel, kteří Vám jsou nejblíž. No lépe řečeno, do nepřítele, který je nejblíž. Jakmile vyřídí jednoho, do dalších se nepustí, dokud mu opět nedáte povel. A pokud se na Vás nepřátelé sesypou, jako vosy na bonbón, není zrovna moc času nazbyt, natož na mačkání dalšího tlačítka na Shadowovo přivolání. Dotáhnout to vše dokonce, aby i Váš psí pomocník pobral trochu intligence, bylo by to skvělé posílení a pomoc ve vypjatých situacích.

 DtR je už od prvního dílu přirovnáváno ke slavnému Max Paynovi, jenomže když se mu nevyrovnal ani první díl, druhý už tuplem ne. Zpomalovač času je hodně specifický. Dá se využít jen za určitých okolností, jako je plný ukazatel této schopnosti a především musíte někam skočit, jindy se využít nedá. Je to značně nedořešené, dal-li by se využít například i pro přeběhnutí z jednoho úkrytu do druhého a s tím spojenou střelbou po protivnících, asi by to všichni ocenili mnohem více, než-li pouhý zpomalený skok při kterém se také musíte ohlížet kam vlastně skáčete. Nepodaří-li se Vám správně namířit směr skoku, můžete o zpomalovač okamžitě přijít nárazem do zdi.