Darkwatch - recenze

Je ironií osudu, že autoři titulu Darkwatch věnovali svému dítku tolik pozornosti a hlavně času, až se úplně pozapomnělo na to, že se podobná hra vůbec chystá. Pravdou je, že tato na první pohled svérázná a novátorská akce kombinující hororové a westernové prvky, byla ve vývoji opravdu dlouho. A nyní, když konečně vyšla a objevila se na trhu, jako by si jí nikdo ani nevšiml. Jak se to však má s jejími kvalitami doopravdy? To si povíme již za malý moment. Jako hráč se zhostíte osudů psance a bandy jménem Jericho Cross, který se jaksi nedopatřením zapříčiní o to, aby se moci pekelné pokusili opětovně ovládnout svět lidí. Své zpackané loupežné přepadení, k němuž si vybral náhodně projíždějící vlak, tak musí odčinit a volky nevolky tedy i vstoupit do tajemného řádu ochránců, jenž se nazývá stejně jako hra samotná - Darkwatch. To vše je o to peprnější, že je celá akce zasazena do kulis divokého západu konce 19. století, přičemž je nutno tvůrcům v tomto bodě přiznat minimálně jistou dávku invence a vynalézavosti. Jak si asi sami lehce domyslíte, výše uvedený fakt má radikální dopad hned na několik dalších složek hry, která se víceméně zařazuje po bok frenetických 3D akcí typu Serious Sam nebo Painkiller, jemuž je Darkwatch asi podoben zdaleka nejvíce. A stejně jako v jeho případě, i dnes recenzované dílko bohužel oplývá nejednou chybou a nedodělkem, který se sic vykrystalizuje v plné podobě až během několika málo hodin hraní, ale má společného jmenovatele – stereotypnost. Přesto se nám vývojáři snažili zpříjemnit pobyt v jejich světe, seč mohli. Vámi procházená (no, možná spíše probíhaná) prostředí a lokace jsou až na čestné výjimky docela solidně zpracovaná a rovněž poměrně nápaditá. Tu a tam se však objeví i prostory a místa na první pohled mírně odflinknutá. Zatímco tak kostel a jeho tradiční doplněk, zlověstný hřbitov, ještě vypadá až nezvykle působivě na konzolové poměry, např. samotné komnaty organizace Darkwatch nebo některé z četných kobek a dolů už působí značně repetetivně. Díkybohu hra vytahuje časem další a další karty z rukávu, takže vás má slušnou šanci udržet u hraní nějaký ten čas. Patrně nebudete u televize řádit několik hodin v kuse jako pominutí, ale na občasné víkendové zahrání je to ideální produkt. Tu se projedete na koníčku v 3rd person perspektivě a trochu tak zavzpomínáte na výtečný titul Red Dead Revolver, jindy zase objevíte kouzlo speciálních dovedností, k nimž se časem propracujete. Nenechte si však nabulíkovat, že se jedná o nějaké zásadní RPG prvky, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Volby vašeho vývoje jsou striktně omezené na dobré a špatné a z nich vyplývající užitná hodnota v podobě nových schopností. Přesto se jedná o osvěžující motiv. Tu a tam nějaký ten rozhovor vás třeba dokáže lépe přiblížit k postavě a sžít se s hlavním hrdinou. Darkwatch mimo to však oplývá i pár technickými finesy. Velmi působivě je zpracován např. systém přiblížení při střelbě z libovolné zbraně, které jsou mimochodem, když už je o té palbě řeč, rovněž velice nápadité. A ačkoli můžete s sebou vláčet pouze dva smrtící nástroje, každý si jistě najde své příznivce a upotřebení. Potěšující jest i to, jak efektní a efektivní je už sám základní kolt (či jejich dvojice), který vás bude provázet prakticky celou hrou. Ovšem ani taková kuše s výbušnými hroty, dynamit nebo klasická brokovnice není k zahození. Všechny zbraně jsou přitom velmi pěkně zpracovány. *reklama* Ačkoli Darkwatch nepůsobí až tak zběsile jako jeho PC kolegové (patrně by byl při větším počtu protivníků příliš dýchavičný), musím konstatovat, že díky všem těm výbuchů, solidnímu grafickému enginu a zejména pak jeho fyzikálnímu bratříčkovi jménem Havoc (použit byl např. už v akci Max Payne 2) působí dění na obrazovce nejen velmi přitažlivě, ale rovněž docela věrně. Ke zpomalování akce navíc prakticky nedochází, což je pozitivní, a vyložené škubnutí jsem snad nezaznamenal vůbec. Na druhou stranu AI vašich protivníků už vyhlíží dosti ošuntěle a ani jinak dost bohaté modely postav nepatří zrovna mezi současnou špičku. Ještě že si dosyta užijete odstřelovaní všech možných i nemožných končetin. Skóre taktéž ve prospěch hry trochu vyrovnává fakt, že protivníci jsou poměrně rozmanití, takže pokud se zrovna nějaký z nich (či vašich kolegů) někde fatálně nesekne, nebo neudělá jinou botu, dá se na to vše docela s uspokojením koukat. Navrch pak rád přidávám informaci, že s jejich taktikou to tu a tam je i docela růžové. Bohužel mě Darkwatch zklamal tím, že při jeho procházení nemohu, resp. nemusím, co lokaci/krok/nádech likvidovat nějakého monstrózního bosse a větší bitky se tak omezují toliko na nepříliš impozantní a opakující se souboje Jericha a úhlavního padoucha a arci-lotra, Lazara. Tak si to nějak shrňme. Solidní 3D akce v atraktivním prostředí s výjimečně povedeným hudebním doprovodem, přijatelnou délkou a poutavými zvukovými efekty. To vše navrch doplňuje kooperativní a versus multiplayer, jemuž se můžete oddávat v poklidu domova a na jediné obrazovce. Bohužel celkový dojem poněkud kazí nevyvážená obtížnost, hluchá místa a občasně slabší vizuální podívaná. Ve finále jde ale stále o nadprůměrně kvalitní hru, která může potěšit mnohého fandu klasické akce.