DanteS Inferno - recenze
<br />
Dante je tady, a vzdor knižní předlohy si svou Beatrice chce z Pekla pěkně brutálně vymlátit. Kopírka God Of War, nebo něco co vás přiková k televizi?
Po prvním oznámení Danteho Pekla se spekulovalo, co to z EA asi vypadne. Samozřejmě byla nejlogičtějším krokem pořádně atmosférická adventura, ale tu by od Visceral Games games moc lidí něčekalo. A tak se stalo, že z básníka tu máme řádně nakrnutého exkřížáka, který vše podstatné okoukal od svého, herně známějšího, Sparťanského kolegy. Už první scény (obsažené i v demu) ukazující herního Danteho, kterak si přišívá na hruď rudý látkový kříž, vám nahodí "trošku jinou historii" a vám hlavně dojde, že se Dante (ten neherní) někde hluboko pod zemí otáčí jako vrtule.
Co k příbehu? Dante je křižák, po lehké rubanici u Acre (jak nám ty hry s tou historií pomáhají, že? Předtím Altair, teď Dante) dostane do zad nožem, kupodivu žádná zrada, pouze bezejmenný muslim (asi abyste si jako správný republikánský američan mohli říct: "No jo, zase oni"). Stačilo by přitom pár řádek textu navíc a nevyzněl by začátek tak ploše. No co se dá dělat. Dantemu se ale pod kytky moc nechce a tak přibyvší Smrt pošle do někam a pak ji v následném souboji provede lobotomii její vlastní kosou. Ta se pochopitelně zabavuje. Danteho pak dorzí domů najde mrtvou Beatrice a vydává se.. ano.. do pekla.
Příběh je sice nemastný neslaný (upřímně, tady se dalo s příbehěm tak kouzlit i v mantinelech Dantova díla), ale je pěkně podáván pomocí jednak výborných videosekvencí, druhak komixově zpracovaným vyprávěním.
Tady si neodpustím výtku. Už jako malé dítě jsem spolehlivě rozpoznával kvalitní kreslené seriály od těch, řekněme, jednodušších. Ty totiž stabilně opakovali již jednou přehrané scény (asi aby se uštřila práce kreslířů, co já vím..). Tohle se tady děje taky, ale čertužel, tohle není Lost, tady se to trošku míjí účinkem a výsledek působí nedotaženě, mám chuť říct levně. No nic.
![DanteS Inferno]()
Už první bitka u Acre (taky v demu obsažená) vám jasně říká o co tady půjde. Dva útoky (hádejte jaké), později religiózní palba křížem, do toho kombení pomocí zadních tlačítek, vylepšování pomocí duší které lítají z pokořených nepřátel, nebo ze serepetiček kolem. Do toho neustálé "minihry" (stlačení správného tlačítka ve správný okmažík).. No zkrátka: kopírka je možná slabé slovo.
Bohužel, to co v demu bylo zábavné, ukazuje se při delším hraní jako jiným prostředím a semo-tamo obrovskými nepřáteli nastavovaná kaše. To zní možná moc tvrdě. Tak jinak. Občas vás dostane atmosféra místa kudy zrovna procházíte, aby vám došlo že se jedná o krátké intermezzo, doplněné např. lehkým puzzlem -tady opravdu nemusíte být Sheldon Cooper, žádné zákysy by vás čekat neměly. Navíc se samozřejmě stane, že Dante někde natáhne brka a to je panečku něco. Nejlepší je to při delších soubojích, kdy se na scénu dostávají nový a větší hajzlíci. No a když už Dante neslavně skončí, tak si můžete blahopřát, poděkovat klukům a holkám z Visceral Games a dát si to celé odznova. To znamená klidně i 15 minut (hlavně na Hard, zde pojmenované Hellish, nic neobvyklého). Zkrátka není tu, nejen ve dnešních časech, obvyklá věc, tedy to, že je souboj rozdělěn na několik menších částí a v případě exnutí začínáte od dokončené části. To není reptání nad obtížností. hlavně vás naštve, že musíte např. znova vysbírat duše ukryté v předmětech.. No a navíc, souboje se stávají dost bezinvenčními, zkrátka doslovné vyjádření hack'n'slash, hnáno zde do absurdna.
Když už jsme byli u těch duší. Zde jsou rozdělené na Svaté/Nesvaté (Holy/Unholy) a ve hře dostáváte možnost nabrat menší nepřátele na kosu a pak je buď odpravit kosou, nebo poslat (snad někam nahoru) pomocí kříže. Určitě vám došlo, že nesvaté duše budou k dobru při nakupování komb "do" kosy a svaté "do" kříže. Podobná rozhodnutí máte i v případě větších nepřátel a nejen jich. Po pekle jsou totiž roztroušeni slavní možové a ženy a vy je můžete buď rovnou poslat někam (fakt nevím kam se umírá v Pekle), nebo pomocí minihry jim dát "rozhřešení" a poslat je někam jinak. Minihra zde znamená obrázek vašich "akčních" tlačítek na které ze stran postupně míří "hříchy". Vy máte pochopitelně za úkol ve správném okamžiku stisknout tlačítko a "zabrat" tak "hřích" (např. u PS3 padá zvrchu symbol doše na trojúhleník, zleva na čtvereček, zprava na kolečko a zezdola nečekaně na křížek). Na konci se vše vyhodnotí, znásobí, přpočte na duše a hotovo. To že má jeden nešťastník více duší, které z něj dostanete, to nějak přejdu. To že je prvním takovým Pilát Pontský, to se dá taky relativně pochopit. Ale proč jsou dalšími Orfeus a Electra, to opravdu netuším. Chápu, že Viscerálové nám dávají na jevo, že peklo je tu pro každého, ale přece jen.. Postavy antické mytologie mají své peklo a nebe (Tartaros a Elysium -občas se setkáte s názvem Elyzejská pole), je tak trošku mimo mít je v tom "křesťanském". Velice by mě to zajímalo jaké na to mají argumenty. Nicméně omlouvám se za vsuvku, jedeme dál.
Pokud je dušozáchranná minihra relativně zábavná a poskytuje jisté odreagování, pak ty klasické "god of warovské" se správným stiskem tlačítka rozhodně ne. Hlavně s nimi vývojáři nešetřili a občas vám pak připadá, že si někdo řekl: "tohle je nudná pasáž, přihodíme tady minihru". "Úžasná" pro mě byla zejména scéna skoro relativně ze začátku hry. Stojíte na bortícím se mostu. Jeho fragment na kterém stojíte má tvar kvádru a pomalu se při pádu otáčí (neboli tam, kde byla podlaha, je teď de facto stěna). Logicky vás napadně vyskočit na horní hranu (která je teď kolmo se zemí) a dále pokračovat. Po dvojím zopakování vám dojde (protože scéna se odehrává v levém dolním rohu, navíc je je zabírána ze značné dálky) že tu něco nehraje a zjistíte, že v horní části vám se vám na sekundu objeví obdélníček s nápisem "R1". Dante "vystřelí" kosu (jj, v EAském pekle jsou kosy vystřelovací a natahovací) a je ten tam.
Ona vůbec kamera je trošku problém a svobodný rozhled by nebyl občas od věci.
Zvukově se jedná o sakra povedené dílko. Hudba sice většinou brousí kolem stejných motivů, ale ty jsou naštěstí dostatečně kvalitní a sborové zpěvy dodávají správnou atmosféru. Taktéž herecké hlasové výkony (zkrátka voice acting :D), jsou na mimořádné výši a zejména u velkých potvor je povedený. Dante má pěkný přízvuk, Beatrice správně nevinně. Svištění kosy, fičení větru.. no jak říkám, zvukově je to fajn..
Co se týče grafiky, už to tak veselé není. Jak už jsem napsal, neherní sekvence jsou vynikající. Ty komixové (až na onu repetitivnost) také. Ale herní grafika vás občas nehezky překvapí. Nemyslím tím nepřátele (ti jsou zpracování relativně hezky), ale některá pozadí a hlavně postavy, to jsou kopance do pozadí. Dante vypadá strašně, Beatrice (hlavně textury těla) až směšně. Grafika občas překvapí, bohužel často to není překvapení milé.
Hodnotíme-li prezentaci obecně, dá se říci, že jde o vysoce nadprůměrné dílko.
Ovšem stále vám něco říká, že to tak nemuselo být, že někoho tlačil čas. Na rovinu, o Dantem se hovořilo jako o lednové záležitosti. Nakonec je z toho začátek února a možná ještě opravdu měl zůstat ve vývoji. To by ale byla od EA sebevržda, přece jen březnové datum vydání God Of War 3 se blíží mílovými kroky. A tahle hra, bez úrážky, nic jiného, než kopie God Of War není. Originálních prvků je zde velice málo a nedá se říct, že ani ty už jsme jinde neviděli (např. rozhoupávání lana alá Unchrted 2). To ale neznamená, že je to a priori špatná hra. Pokud tenhle styl her neznáte, je to něco pro vás. Na první seznámení s hack'n'slash žánrem je to výborná volba. Na rozdíl třeba od Bayonetty, kterou spousta (klidně i starších věkem) herních mláďat považuje za blbou jen proto, že tento žánr neznají a nepochopili. Bohatě stačí přečíst si reakce na vynikající demo. Ale zpět k Dantemu: co ztrácí hratelností, to dohání něčím zcela jiným. Atmosférou. Na svého rivala a vzor sice zdaleka nemá, ale i tak se zde Peklo podařilo slušně vylíčit a brzy se v něm cítíte jako "doma". Navíc brutalitou může Dante směle Kratosovi konkurovat a design některých příšer je famozní. Tohle není typická "must buy" hra, ale přesto stojí za zahrání. Pro milce žánru (pokud ještě nemáte dohránu Bayonettu a případně jste neokusili něco jiného v podáni Darksiders) pouze na vyplnění času do vydání God Of War 3.
Co k příbehu? Dante je křižák, po lehké rubanici u Acre (jak nám ty hry s tou historií pomáhají, že? Předtím Altair, teď Dante) dostane do zad nožem, kupodivu žádná zrada, pouze bezejmenný muslim (asi abyste si jako správný republikánský američan mohli říct: "No jo, zase oni"). Stačilo by přitom pár řádek textu navíc a nevyzněl by začátek tak ploše. No co se dá dělat. Dantemu se ale pod kytky moc nechce a tak přibyvší Smrt pošle do někam a pak ji v následném souboji provede lobotomii její vlastní kosou. Ta se pochopitelně zabavuje. Danteho pak dorzí domů najde mrtvou Beatrice a vydává se.. ano.. do pekla.
Příběh je sice nemastný neslaný (upřímně, tady se dalo s příbehěm tak kouzlit i v mantinelech Dantova díla), ale je pěkně podáván pomocí jednak výborných videosekvencí, druhak komixově zpracovaným vyprávěním.
Tady si neodpustím výtku. Už jako malé dítě jsem spolehlivě rozpoznával kvalitní kreslené seriály od těch, řekněme, jednodušších. Ty totiž stabilně opakovali již jednou přehrané scény (asi aby se uštřila práce kreslířů, co já vím..). Tohle se tady děje taky, ale čertužel, tohle není Lost, tady se to trošku míjí účinkem a výsledek působí nedotaženě, mám chuť říct levně. No nic.
Už první bitka u Acre (taky v demu obsažená) vám jasně říká o co tady půjde. Dva útoky (hádejte jaké), později religiózní palba křížem, do toho kombení pomocí zadních tlačítek, vylepšování pomocí duší které lítají z pokořených nepřátel, nebo ze serepetiček kolem. Do toho neustálé "minihry" (stlačení správného tlačítka ve správný okmažík).. No zkrátka: kopírka je možná slabé slovo.
Bohužel, to co v demu bylo zábavné, ukazuje se při delším hraní jako jiným prostředím a semo-tamo obrovskými nepřáteli nastavovaná kaše. To zní možná moc tvrdě. Tak jinak. Občas vás dostane atmosféra místa kudy zrovna procházíte, aby vám došlo že se jedná o krátké intermezzo, doplněné např. lehkým puzzlem -tady opravdu nemusíte být Sheldon Cooper, žádné zákysy by vás čekat neměly. Navíc se samozřejmě stane, že Dante někde natáhne brka a to je panečku něco. Nejlepší je to při delších soubojích, kdy se na scénu dostávají nový a větší hajzlíci. No a když už Dante neslavně skončí, tak si můžete blahopřát, poděkovat klukům a holkám z Visceral Games a dát si to celé odznova. To znamená klidně i 15 minut (hlavně na Hard, zde pojmenované Hellish, nic neobvyklého). Zkrátka není tu, nejen ve dnešních časech, obvyklá věc, tedy to, že je souboj rozdělěn na několik menších částí a v případě exnutí začínáte od dokončené části. To není reptání nad obtížností. hlavně vás naštve, že musíte např. znova vysbírat duše ukryté v předmětech.. No a navíc, souboje se stávají dost bezinvenčními, zkrátka doslovné vyjádření hack'n'slash, hnáno zde do absurdna.
Když už jsme byli u těch duší. Zde jsou rozdělené na Svaté/Nesvaté (Holy/Unholy) a ve hře dostáváte možnost nabrat menší nepřátele na kosu a pak je buď odpravit kosou, nebo poslat (snad někam nahoru) pomocí kříže. Určitě vám došlo, že nesvaté duše budou k dobru při nakupování komb "do" kosy a svaté "do" kříže. Podobná rozhodnutí máte i v případě větších nepřátel a nejen jich. Po pekle jsou totiž roztroušeni slavní možové a ženy a vy je můžete buď rovnou poslat někam (fakt nevím kam se umírá v Pekle), nebo pomocí minihry jim dát "rozhřešení" a poslat je někam jinak. Minihra zde znamená obrázek vašich "akčních" tlačítek na které ze stran postupně míří "hříchy". Vy máte pochopitelně za úkol ve správném okamžiku stisknout tlačítko a "zabrat" tak "hřích" (např. u PS3 padá zvrchu symbol doše na trojúhleník, zleva na čtvereček, zprava na kolečko a zezdola nečekaně na křížek). Na konci se vše vyhodnotí, znásobí, přpočte na duše a hotovo. To že má jeden nešťastník více duší, které z něj dostanete, to nějak přejdu. To že je prvním takovým Pilát Pontský, to se dá taky relativně pochopit. Ale proč jsou dalšími Orfeus a Electra, to opravdu netuším. Chápu, že Viscerálové nám dávají na jevo, že peklo je tu pro každého, ale přece jen.. Postavy antické mytologie mají své peklo a nebe (Tartaros a Elysium -občas se setkáte s názvem Elyzejská pole), je tak trošku mimo mít je v tom "křesťanském". Velice by mě to zajímalo jaké na to mají argumenty. Nicméně omlouvám se za vsuvku, jedeme dál.
Pokud je dušozáchranná minihra relativně zábavná a poskytuje jisté odreagování, pak ty klasické "god of warovské" se správným stiskem tlačítka rozhodně ne. Hlavně s nimi vývojáři nešetřili a občas vám pak připadá, že si někdo řekl: "tohle je nudná pasáž, přihodíme tady minihru". "Úžasná" pro mě byla zejména scéna skoro relativně ze začátku hry. Stojíte na bortícím se mostu. Jeho fragment na kterém stojíte má tvar kvádru a pomalu se při pádu otáčí (neboli tam, kde byla podlaha, je teď de facto stěna). Logicky vás napadně vyskočit na horní hranu (která je teď kolmo se zemí) a dále pokračovat. Po dvojím zopakování vám dojde (protože scéna se odehrává v levém dolním rohu, navíc je je zabírána ze značné dálky) že tu něco nehraje a zjistíte, že v horní části vám se vám na sekundu objeví obdélníček s nápisem "R1". Dante "vystřelí" kosu (jj, v EAském pekle jsou kosy vystřelovací a natahovací) a je ten tam.
Ona vůbec kamera je trošku problém a svobodný rozhled by nebyl občas od věci.
Zvukově se jedná o sakra povedené dílko. Hudba sice většinou brousí kolem stejných motivů, ale ty jsou naštěstí dostatečně kvalitní a sborové zpěvy dodávají správnou atmosféru. Taktéž herecké hlasové výkony (zkrátka voice acting :D), jsou na mimořádné výši a zejména u velkých potvor je povedený. Dante má pěkný přízvuk, Beatrice správně nevinně. Svištění kosy, fičení větru.. no jak říkám, zvukově je to fajn..
Co se týče grafiky, už to tak veselé není. Jak už jsem napsal, neherní sekvence jsou vynikající. Ty komixové (až na onu repetitivnost) také. Ale herní grafika vás občas nehezky překvapí. Nemyslím tím nepřátele (ti jsou zpracování relativně hezky), ale některá pozadí a hlavně postavy, to jsou kopance do pozadí. Dante vypadá strašně, Beatrice (hlavně textury těla) až směšně. Grafika občas překvapí, bohužel často to není překvapení milé.
Hodnotíme-li prezentaci obecně, dá se říci, že jde o vysoce nadprůměrné dílko.
Ovšem stále vám něco říká, že to tak nemuselo být, že někoho tlačil čas. Na rovinu, o Dantem se hovořilo jako o lednové záležitosti. Nakonec je z toho začátek února a možná ještě opravdu měl zůstat ve vývoji. To by ale byla od EA sebevržda, přece jen březnové datum vydání God Of War 3 se blíží mílovými kroky. A tahle hra, bez úrážky, nic jiného, než kopie God Of War není. Originálních prvků je zde velice málo a nedá se říct, že ani ty už jsme jinde neviděli (např. rozhoupávání lana alá Unchrted 2). To ale neznamená, že je to a priori špatná hra. Pokud tenhle styl her neznáte, je to něco pro vás. Na první seznámení s hack'n'slash žánrem je to výborná volba. Na rozdíl třeba od Bayonetty, kterou spousta (klidně i starších věkem) herních mláďat považuje za blbou jen proto, že tento žánr neznají a nepochopili. Bohatě stačí přečíst si reakce na vynikající demo. Ale zpět k Dantemu: co ztrácí hratelností, to dohání něčím zcela jiným. Atmosférou. Na svého rivala a vzor sice zdaleka nemá, ale i tak se zde Peklo podařilo slušně vylíčit a brzy se v něm cítíte jako "doma". Navíc brutalitou může Dante směle Kratosovi konkurovat a design některých příšer je famozní. Tohle není typická "must buy" hra, ale přesto stojí za zahrání. Pro milce žánru (pokud ještě nemáte dohránu Bayonettu a případně jste neokusili něco jiného v podáni Darksiders) pouze na vyplnění času do vydání God Of War 3.
Detaily
Platforma: PS3
Mohlo by vás zajímat - podobné hry a recenze
Wipeout HD Fury »Flower »
Brütal Legend »
Singstar: Take That »
NFS: Shift »
Uncharted 2: Among Thieves »
FIFA 10 »
Singstar: Motown »
Chcete vidět další Recenze platformy PS3? Přejděte na stránku PS3 Recenze.