Crysis - recenze

Kdo si nepamatuje, vzpomene si. Kdo si vzpomněl, zasteskne si. Jsou tomu tři roky, kdy vyšel titul Far Cry od ještě v tehdejší době neznámého studia Crytek. To bylo po chvíli, jako mávnutí kouzelným proutkem, promíláno po celém světě, jako vývojářské studio, které dokázalo udělat výbornou hru, na kterou se jistě ani za pár let nezapomene. Toto proroctví se také vyplnilo, ale německý Crytek se nehodlal uspokojit jen s jednou výjimečnou hrou, která bude drásat železnou tkáň z herních mašin. Po třech letech se znova vyhoupli zase o něco víš, vhodili do světa další hru, nenápadně se názvem podobající jménu společnosti. Tou je samo sebou Crysis, maximální grafika potřebující maximální výkon vašeho počítače. Kdybych to měl shrnout dvěma slovy, maximum game.

Zrovna nebyla škola, tuším, že ten den byl nějaký svátek. Nechtějte vědět jaký, to byste chtěli moc. Vím jen, že to každodenní podzimní ráno, kdy se venku pod nátlakem větru a deště ohýbaly stromy snad v půli své výšky, jsem se na něco těšil. Až ladným pohybem roztrhnu průhlednou fólii, otevřu krabičku a nasaji ten známý pach novoty, pod kterou se skrývá disk s produktem, který co nejdříve zasunu do DVD mechaniky a nechám svůj počítač chvíli šrotovat, než se hra nenainstaluje. Při spuštění naskočilo intro, ze kterého mimochodem pochází oblíbená recenzentská fráze „maximum game“, a v něm jsem měl poprvé možnost vidět (nepočítaje demo, videa a desítky screenshotů), jak bude hra s největší pravděpodobností vypadat a co jsem vlastně zač. Ano, co jsem zač? Dobrá otázka.

Hra vás vyplivne přímo do děje, a to doslova. Jelikož se kvůli určité chybě (bojujeme za práva čtenářů proti spoilerům) nepodařil seskok z letadla na ostrov, ovládaný korejskou armádou, kující, prozatím, nějaké pikle, žuchnete v kůži hlavního hrdiny, Nomáda, přímo do moře, přesněji řečeno na pobřeží onoho ostrova. Ve vzduchu moc z grafiky vidět nebylo, přeci jen, tma zde vypadá dosti opravdově, ale přímo na pobřeží je to už jiný soudek. Měsíc krásně osvětluje okolní skaliska a hladinu vody, s nedalekými stromy si pohrává vítr, tisíce lístečků se hýbe… stejnoměrně… ze strany na stranu, po zemi přejde krab… skoro se mi zdálo, že jsem i já nasál do dýchacích trubic trochu z mořského vzduchu, nacucaného vlhkostí a všelijakého pachu z nedaleké džungle. Právě vám Prorok, velitel vaší čtyřčlenné skupiny, nahodil všechny funkce vašeho speciálního „nanosuitu“ (nanoobleku), ale o něm až za chvíli, takže se můžete vydat na své první krůčky po neznámém ostrově.

Již hned teď v úvodu vám hra nabídne možnost vystřílet si trochu z jejího celkového kalibru. Zjistíte, že sbírat a rozbíjet lze díky úžasné fyzice skoro naprosto cokoliv, vyzkoušíte si, jaké to je, upravovat si velice jednoduchou cestou svou zbraň právě pro tuto situaci, kdy se na nedalekém skalním útvaru prochází voják z korejské hlídky. Nic netušícímu panáčkovi, který se pohybuje opravdu opravdově, chvíli co chvíli se zastaví, aby prohlédl okolní terén a zadívá se do moře, střelíte dobře mířenou kulku s nasazeným tlumičem do zátylku. Jeho bezvládné tělo se tiše sesune po ostrých okrajích skály a vy se tak můžete vydat kousek dál, kde se již prochází další vojáci. Nač ale využívat stejné, tiché taktiky, když můžeme použít i něco jiného?

Zde poprvé přichází na řadu váš všestranný nanooblek. Ten nejen, že vypadá hezky, ale také má stejně hezké vlastnosti, ne-li hezčí. Díky jemu si můžete nastavit několik režimů, maximální obrana, síla, rychlost a neviditelnost. Maximální obrana je jakési výchozí nastavení, které se automaticky aktivuje pokaždé, když vám například dojde energie. Ano, energie, pravděpodobně elektrická, prvek, díky kterému vůbec nanooblek funguje a můžete ho využívat. Po její vybití se vám začne zase automaticky doplňovat, stejně jako vaše zdraví, pokud se zrovna pohybujete v módu maximální obrany, u které ještě chvíli zůstaneme. Ten poskytuje vysokou výdrž před jakýmkoliv vnějším poškozením, tedy od letících kulek až po výbuch granátu v těsné blízkosti nositele. Maximální síla, poněkud mnou méně využívaná, ale užitečná. Díky ní můžete zvedat velmi těžké věci a následně jimi třeba mrštit do dálky či po protivníkovi, který to většinou neustojí. I samotného protivníka můžete chytit za krk, chvíli se s ním krýt, než ho jeho kamarádi řádně neproděraví (asi jim to moc velké problémy nedělá) a vy ho pak můžete mrštit po nejbližším z vojáků. Pokud ale zrovna nemáte nastavenou sílu, letící tělo protivníka jen povalí. Ten se zvedne a začne po vás zase šít. S pomocí maximální síly lze vyskočit například i do vyšších míst, například i do prvního patra budovy.

Nano, nano, nanosuit!

Přibližně stejně hojně využívaná maximální rychlost se také hodí. Na pár vteřin můžete běžet nebo plavat rychlostí blesku (tedy, o něco méně) do té doby, než se nevybije nanooblek. Pak prakticky tato funkce ztrácí význam, jelikož spotřeba energie v tomto módu je vysoká a uběhnout se dá poměrně malá vzdálenost s poměrem využité energie. Ta se díky ne zrovna rychlému opětovnému nabití dá opakovaně využít. Na závěr jsem si nechal můj nejoblíbenější mód, kterým je neviditelnost. Tu jsem hned po maximální obraně využíval nejvícekrát, jelikož je to opravdu zábava, přijít k někomu na pár metrů ze zadu, byť se voják nachází u skupinky jeho přátel chodících všemi směry, chytnout ho pod krkem a tím ho usmrtit. Nemyslete si ale, že je to tak jednoduché. Veškerá činnost v tomto módu, ať už střílení, házení předmětu, utržený zásah kulkou nebo zmiňovaný kontakt s nepřítelem zapříčiní vypnutí módu. A pokud se přiblížíte zepředu k nějakému vojákovi moc blízko, rozpozná vás a vy můžete už jen čekat na začátek střelby, tedy pokud ho dřív neutlumíte. I samotný pohyb se zapnutou neviditelností stojí oblek hodně energie, takže delší chůze není moc praktická. Jestliže se stane nemilá věc, a to taková, že se maskování vypne kousek od nepřátel, kteří vás zahlédnou a vy se zase stihnete rychle zamaskovat, budou systematicky střílet a obcházet to místo, kde vás zahlédli naposledy. Nechybí ani logická domluva nepřátel, ze které můžete ledacos vyčíst.

Funkce nanoobleku jsem vysvětlil, teď ale zpět ke hře samotné. Jakmile vyřídíte okolní nepřátele, tak se s vámi již zanedlouho spojí další člen vašeho týmu. Ovšem vše nejde podle plánu (tedy nemyslím na samotný nezdařený seskok). On začne mít problémy, uslyšíte výkřiky o pomoc, z dálky střelbu a pak už jen ticho. Když společně s parťákem přiběhnete k místu incidentu, uvidíte roztrhanou korejskou hlídku společně s vaším přítelem, kterého následně velitel skupiny musí na dálku spálit a zahladit všechny stopy po jeho existenci, aby se Korejcům nedostala do rukou žádná technologie, zvláště samotný nanooblek, který nechybí žádnému členu vaší skupiny. Je jasné, že tohle nemohli udělat lidé. Co ale? Víc z děje prozrazovat samozřejmě nebudu, od toho jste tu vy, abyste si to zkusili na vlastní kůži.

Hra nám nabídne vždy poměrně odlišné lokace převážně v džungli, podíváme se i do mimozemské dílny a na letadlovou loď armády USA. Zbraňový arzenál není až tak velký, jak byste si možná představovali. Vystřelíme si jednoročních pistolí, samopalů, brokovnice, rotačního kulometu, speciálně výbojové zbraně, bazuky a i z mimozemské pušky, která má neomezené množství „čehosi“, čímž můžete střílet po nepřátelích. Nechybí samozřejmě dýmovnice a granáty. Zajezdíme si jak v osobních vozidlech, různě rozesetých po ostrově, ale také ve vojenské technice, jako je humvee, tank a přepravný letoun. Grafiku už jsem naťukl, ale myslím, že není moc co k té nejlepší desingerské práci, kterou jsem viděl, co dodat, prostě úžasné. Voda vypadá dobře (ovšem co se týče asi své největší konkurence, Bioshocku, dalo by se o tom více mluvit), džungle prorostlá flórou všeho druhu, budovy a všechny ty věci, se kterými můžete dělat co se vám zamane. Pokud byste si chtěli vyzkoušet něco z úžasné fyziky, zkuste hodit například granát do dřevěné chatky. Realisticky se rozlétnou všechny její části do všech světových stran, což zapříčiní další bezdůvodné ničení ostatních staveb pouze pro potěchu vašeho oka. Sami se podívejte na screeny a videa. Pokud jste ještě neměli možnost si hru zahrát, alespoň na střední detaily, jelikož i ty jsou vcelku náročné na vaši sestavu.

Multiplayer je zdařilý a zábavný, pohybujeme se mezi dalšími chlápky, oblečených do nanosuitu, kteří stojí na dvou stranách a bojují proti sobě. Nechybí plno módů, ovšem na recenzi této části hry je ještě přiliž brzy, počkejme si, až se řádně ohraje. Je jisté, že jsem nezmínil všechno, co Crysis, který vyšel pouze na PC, v sobě skrývá. A i kdyby ano, tak vy určitě při postupu hrou přijdete na další a další prvky hry, které byste rádi sdělili hernímu světu. To samé jsem udělal i já. Měl jsem možnost zrecenzovat jednu z nejočekávanějších her roku, na kterou jen tak nezapomenu ani já, ani ti, jež jednou oblékli nanosuit a slyšeli tu magickou větu z herního intra: „maximum game“.