Cross Racing Championship 2005 - recenze

Cross Racing Championship 2005 pochází z vývojářské dílny maďarské firmy Invictus. Osou námětu je zjednodušený profesní příběh závodníka, který se pomalu, ale jistě probíjí mezi špičkové profesionály automobilových sportů. Tolik se dá ve dvou větách říct o tomto evropském herním počinu. Že by se jednalo o námět vyloženě originální, to se říct nedá. Tím spíš jsem byl zvědav, nakolik hra obstojí v porovnání s konkurenčními tituly z žánru automobilových závodů. Na první pohled hra balancuje na pomezí několika žánrů. Dalo by se o ní zrovna tak mluvit jako o simulátoru, akci nebo arkádě. Stejně jako o mix žánrů se jedná o mix různých druhů závodů. Rallye kros, autokros, závody na silnicích i v terénu. Hlavní menu dává na výběr několik položek. Rychlý závod vám bez dlouhého čekání umožní zvolit si trať, tak trochu i auto a počet soupeřů. Jsou zde tři režimy rychlého závodu. Prvním je klasický závod. Dále je to závod vyřazovací, což znamená, že po každém kole závodu vypadává ten nejpomalejší a zvítězí ten, kdo zůstane poslední ve hře. Trochu nevšední zábavou je závod bouračkový - když se dvě auta srazí, řidiči si mezi sebou prohodí auta. Chybět v menu nemůže ani klasický „time trial", ve kterém máte jediného protivníka, a sice čas. Docela užitečný mód pro první hraní je režim volné jízdy. Na těch několika málo tratích, které jsou zpočátku k dispozici, si v něm vyzkoušíte, jak ovládat auto, a poznáte úskalí té které tratě. Obojí se v závodech bude opravdu velmi hodit. Zbývá se zmínit ještě o jednom „vedlejším" módu, které menu hry nabízí. Režim horkého křesla (Hot Seat) je vlastně druh multiplayeru, ke kterému nepotřebujete připojení přes síť. Spočívá v tom, že skupina hráčů až o pěti lidech hraje na jednom počítači, přičemž každý jednotlivec s autem odjede určitý počet kol. Po něm usedá do „horkého křesla" další hráč a tak dále. Konečně posledními dvěma položkami menu jsou mód Kariéra a Multiplayer. Že by už základní menu bylo zrovna extra přehledné, to se říct nedá. Jak už je z popisu patrno, bez ladu a skladu tu leží odkazy na multiplayerové i singleplayerové režimy. Trochu pozornější roztřídění položek by bývalo neuškodilo. Nyní upřeme pozornost na to hlavní, na co se hra soustředí. A to je mód kariéry. Nejdříve se podívejme na dění předzávodní, na funkce, které bychom mohli nazvat manažerské. Tady si člověk docela vyhraje při vytváření svého závodníka, kterému můžete dát vlastní číslo, vybrat si barvu kombinézy i přilby. Je z čeho vybírat. Podobně také volba barvy auta a množství nálepek je na vás. Zde však bohužel manažerské funkce de fakto končí. Pravdou sice je, že v průběhu kariéry se o vás začnou zajímat sponzoři, ale že vás někdo sponzoruje, je vám jen prostě oznámeno. Žádné volby, zda tohoto sponzora chcete, nebo ne. *reklama* Ono je to vlastně celkem jedno, protože kromě polepeného auta vám jejich činnost nedává vůbec nic. Na různé výhody, lepší zázemí u lepšího sponzora budete čekat marně. Nehraje se ani na peníze, které by byly hlavní životní surovinou pro pohyb mezi závody a faktickým motorem celého dění, jak tomu je u her typu Street Racing Syndicate nebo Need for Speed: Underground. Vítězství v závodech vám žádné finance nepřináší. Veškeré úpravy na vozidlech se vám prostě odemykají za dobré umístění. Tím je ovšem hra výrazně ochuzena, manažerské schopnosti i taktizování ztrácí smysl a zůstává jen závodění pro samo závodění. Ani výběr vozů nenadchne. Nejde jen o to, že do začátku máte k dispozici nejvýš dva vozy, a dokud v jednom konkrétním závodě kariéry nevyhrajete právo na vůz další, máte smůlu a nevyzkoušíte si ho v žádném z herních módů včetně multiplayeru. Podstatnější je chybějící licence na renomované značky aut, takže se setkáte pouze s šiframi typu „Corus", „Quadro AD" nebo „buggy". Nevím jak vy, ale já ještě auta s těmihle značkami na silnici neviděl. Postupem času a s větším počtem vítězství můžete své vozy vylepšovat, zvašovat výkon motoru, brzd a podobně. Ale na přílišnou variabilitu se netěšte. V praxi to vypadá asi takhle: level 1 - trocha zlepšení; level 2 - další trocha zlepšení; level 3... Ty z vás, kteří se rádi hrabou v detailech a hrají si s každou součástkou, nic z toho nenadchne. Celá část hry, kterou jsem nazval „manažerskou", je jednoduchá, ba dokonce bych řekl místy samoúčelná. Samotná simulace závodu je na tom o něco lépe. Zejména potěší velký výběr různých pohledů, takže si každý hráč může vybrat ten, který je mu nejpříjemnější. V každém závodě máte několik soupeřů, kteří vás rozhodně šetřit nebudou, takže o napětí nebude nouze. Autoři nezapomněli na skutečnost, že v terénu auto zpravidla víří prach a při průjezdu vodou se obvykle na všechny strany rozstříkne voda. Při pohledu z nitra vozu zase zaujme povedená animace řidiče, který nejenže jaksepatří kroutí volantem, ale dokonce i řadí, což v podobných hrách nevídáme příliš často. A co víc, lze také nastavit míru působení akcelerace, brždění a zatáčení na řidiče. To potom skutečně máte pocit, že auto prudce zrychluje nebo brzdí. Ovšem pakliže váš oblíbený výhled je právě očima řidiče, nesmí se s tím nastavením přehnat. Když se vám to povede, bude vám obraz neustále poskakovat a uhýbat. Orientovat se v takovém zmatku je téměř nemožné. Dosud jsem o dění na závodních tratích mluvil vcelku pochvalně. Několik věcí je však přesto přinejmenším zarážejicích. Hra slibuje dokonale realistické fyzikální vlastnosti pro znalce a nadšence. Nevím, jestli tou realistickou fyzikou je myšleno, že v rychlosti nad 80 kilometrů v hodině se auto stává neovladatelným, nicméně přesně tohle se ve hře děje. S tím souvisí další poznámka. CRC není zrovna dělaný na ovládání prostřednictvím klávesnice. Můžete si po libosti hrát s nastavováním citlivosti a necitlivosti, efekt je stále stejný - totéž krátké klepnutí do klávesy v jednom případě neudělá vůbec nic a vy narazíte do stromu před vámi, ve druhém vás nemilosrdně pošle do smyku. Jinou nepříjemností je skutečnost, že ať už začínáte jakýkoli závod s libovolným počtem závodníků, ten poslední na startovním roštu jste vždycky vy. Předtím, než se pustíte do souboje s protivníky, vřele doporučuji si každou trať řádně projet v některém z rychlých režimů, čímž si ušetříte mnohá překvapení stran nečekaných zatáček a překážek na trati. Hudbu je možné po delším poslechu označit jako monotónní, nikoli však k danému žánru nevhodnou. Zvuk není právě tím, čím by se hra mohla chlubit. Přestože jistý rozdíl alespoň mezi jízdou v bugyně a v silničním voze je patrný, přesto se zdá, jakoby motory všech aut vyšly z jedné továrny. Potlesk a povzbuzování diváků u trati obstarává jediná několikavteřinová zvuková stopa. A ani komentář laťku neposouvá výš. Jakýsi hlas, který v závodě utrousí pár duchaplných poznámek o tom, jak skvěle jedete, působí dost rozpačitě. Naproti tomu grafika je na docela slušné úrovni. Pěkně působí prostředí tratí i jejich okolí včetně přírody a diváků. O zdvihajících se oblacích prachu na příslušném povrchu i rozstřikující se vodě už byla řeč. Ambicí tvůrců patrně nebylo vytvořit dokonalý a propracovaný simulátor. A skutečně v tomto ohledu hra příliš nenabízí. Zbývá tu však docela příjemná akčně - závodní arkáda, která neurazí nikoho, kdo chce bez dlouhých příprav jen prostě sednout za volant a rozdat si to s jinými.