CPT. Binarny - recenze

Toužíte konečně po pořádné akční plošinovce? Sníte o hře, kde se budete moci vyřádit na svých nepřátelích? O hře, která vás chytne a už nepustí? Jestliže ano, CPT. Binárny je vám přesně šitý na míru. Bylo krásné vyčerpávající slunečné odpoledne a dostal jsem těžkou práci od svého sadistického šéfa. Tak jako každý den, sedím ve své kanceláři a nervózně okousávajíc tužku se dívám na monitor. Čas se neúprosně vleče a já se těším, až uslyším nově nainstalovaný zvonek a budu mít možnost zkáchnout dolů do automatu pro něco na zub. Trrrrr. Konečně! Běžím jako zděšený po schodech a vházím minci do přístroje. V klídku se zase uvelebím i se svým dnešním obědem na křeslo, když v tom padne rána jako z děla. Cosi, jako vnitřní hlas mi napovídá, že přišla zkáza a mou povinností je zachránit svět. Stojí však přede mnou velká zkouška odolnosti. Sníst čerstvě připravenou svačinku a vrhnout se do poslání, nebo odhodit dlabenec a vrhnout se do toho po hlavě. Ano jasná volba je zachránit svět. To však není můj případ a tak se znovu uvelebím a dojím své sousto. Tak a je to, jdu omrknout situaci, kdo a co mě vyrušilo od práce? Otevřu dveře a před očima se mi zjeví zelená potvora v kosmické přilbě a mává mi před obličejem nějakou střelnou zbrání. V tu chvíli mě zachvátí strach a jen tak, tak ze sebe s třesoucím hláskem vydám nějaký nesmysl. Zní to něco jako: Počkej chvíli. Běžím zpátky do kanclu a dívám se na výrobní datum. Zdá se, že výrobek byl v pořádku, ale co to tedy má znamenat? Popadnu deku, která leží na ředitelovo vyhřátém pelechu a ze skříně mu beru nějaký oblek v tašce. V mžiku jsem zpátky u mimozemského nepřítele i se stylovým outfitem a rozumě si sním chci promluvit. Na tuto variantu nepřistupuje tak jak by se mělo a do čela mi vypaluje jeden černej flíček za druhým. Nejsem žádný maminčin mazánek a tak šahám do kapsy a v úmysl vytáhnout bambitku vypadne z kapsy bič a železné pouta. Co to má znamenat? Když se kouknu do skleněné výlohy málem se mi srdce zastaví hrůzou. V té rychlosti jsem si ani neuvědomil co si to vlastně vleču na sebe. Latexový kostým by mě nepřekvapil tak jako přiléhavá maska a těžce upnuté boty. V tu chvíli mi dochází kam šéf celá ty léta chodíval a proč všechnu tu práci hází na mě. Nedá se nic dělat a tak aspoň doufám, že se neobjevím v nějakém mimogalaktickém deníku, který by mě mohl zesměšnit. Před sebou vidím pěknou zbraň a tak vůbec neváhám ji použít. Nad mou hlavou lítá plno podivností, ale tyhle bestie si dávám docela slušně. Z počátku mi připadá střílení do kosmických hlav asi tak těžké jako všední rvačky s mým pětiletým bratrem, ale postupem času začínám chápat, že jsem převzal těžkou odpovědnost a tyhle mimozemské potvůrky dokážou pořádně zatopit pod kotlem. Místo malých roztomilých ufounků potkávám ty starší velký silný zelený zrůdy a v pozdější době se ke slovu dostanou i robotické stroje. Mám pocit, že tohle je už na mě krapánek moc a asi se na chvíli vzdálím. No ne je to tu zase, moje svědomí mi napovídá abych je dodal, že nejsem na ládování nábojů do zelených oblud sám. Ptám se tedy sám sebe (a to netrpím samomluvou) kdo, nebo co mi pomůže. Hlas se tiše zasměje a odpoví, tvé silné tělo příteli. Trošku se začervenám a jdu zpátky do akce vstříc smrti a dobrodružství. Pěstmi udeřuji jednoho padoucha za druhým, ale po čase se jich nějak začíná množit a to rychlým způsobem. Šáhnu proto do mého speciálního arsenálu a vedle pestré palety zbraní najdu mimo jiné také výbušniny. Biju, házím, ničím, střílim. Zelený svinstvo je všude, pomyslím na úklidovou četu a na tu velkou práci co to dá. Když se podívám na to té zlepší stránky nikdo nebyl dosud zraněn a to mi dodává pocit sebejistoty. Po dobu mé výpravy mě doprovází skvělá muzika a někdy se neubráním ukázat vám taneční kreaci, kterou jsme se učili v práci, abychom zahnali nudu. Jestli nepochopíte můj složitý příběh, doplňovat bude mé vyprávění skvělé komixové sekvence. Když jsem zvládl celý tento neuvěřitelný příběh, vrhl jsem se do dveří a natěšený říct tuto neskutečnost mému ředitelovi, dostal jsem zdrbáno za to, že mu hrabu ve věcech a za to, že mu povídám bohapusté povídky. No nic, pochopení u ředitele jsem nenašel, ale my víme své. Určitě neprohloupíte a neztratíte se mnou drahocenný čas, když sáhnete po tomhle kalibru. Velice povedená a zábavná akce v podání komixovém nářezu. Poznáte to sami, až se poprvé setkáte naživo s tímto nevšedním hrdinou.