Cossacks II - dojmy z hraní - preview

Šampaňské a vodka – toť smrtelné kombo, které si po staletí dopřávali carští kozáčtí důstojníci, které se rozšířilo do celého světa a vážně poničilo mozkové buňky mnoha z nás až do dnešních časů. Ale to není jediná věc, kterou by se ruští kozáci zapsali do historie. Vedle svého umění chlastat se proslavili též bojovým uměním, dokazujíce po staletí, že domorodci z Kavkazu jsou nejlepšími a nejelitnějšími vojáky matičky Rusi. Byli známi pro svou zručnost se šavlí (nejlépe s ní uměli seknutím vyndat zátku z láhve od šampaňského, dodnes velmi ceněná schopnost číšníků) a dovednost jezdit na koni jako nikdo jiný na Zemi. Dodnes o nich bezzubé babičky na Uralu vyprávějí legendy, a když Rus potká kozáka na ulici, raději přejde na druhý chodník. Takovou mají pověst, která vydržela do dnes, a která jim dokonce zaručila místo v herní historii – v sérii [b]Cossacks[/b] od ukrajinských GSC Game World. Ovšem série Cossacks není žádným novým pojmem ve světě strategií, světlo světa spatřila na podzim roku 2001, kdy se na pulty obchodu dostal první díl s velkorysým podtitulem European Wars. O několik měsíců později, s adekvátním odstupem korelujícím s klesající hladinou bankovních kont výrobce, se objevily i dva datadisky, rozšiřující původní schopnosti Cossacks a uspokojující bitev žádostivé hráče. Vcelku nadprůměrná, ale nikterak oslňující hra si získala početnou základnu fanoušků a údajně se prodalo až 2,5 milionu kusů. Peněženky těchto kozákůchtivých lidí se tak staly hnacím motorem pro nové nápady ukrajinského týmu, který se tak pustil do dalšího dílu svého hitu s všeříkajícím názvem [b]Napoleonic Wars[/b], tedy napoleonské války. Navazují tak plynule na první díl, ve kterém se hráči mohli ocitnout na bitevních polích Evropy v období od 16. do 18. století, bojovat celkově za 16 rozdílných stran (od Rakušanů přes Švédy až k Benátčanům) a vžít se tak např. do konfliktu o rakouské dědictví či do jednotlivých etap třicetileté války. S příchodem dalšího dílu se můžeme těšit nejen na očekávatelnou změnu grafického vzezření (které až náramně moc připomínalo tehdy stále populární Age of Empires II), ale také na nové strany a hlavně herní systém. Zatímco všechny tři první kozácké hry byly čistokrevnými real-time strategiemi, s napoleonskými válkami přichází změna s implementací turn-based prvků, ne nepodobných těm z v poslední době populárních Total War her, a tak zatímco dříve stačilo postupovat podle zažitých RTS pravidel, novější kozáci budou muset projevit i určité taktické znalosti. *reklama* V onom novém systému singleplayer kampaní, lakonicky pojmenovaných Battle for Europe, se bude hra přepínat mezi novou tahovou částí, kde budete přesouvat jednotlivé armády po mapě Evropy, a mezi částí odehrávající se v reálném čase, kdy se ukáží vaše praktické zkušenosti na bitevním poli. Je pak celkem logické, že tyto dvě části jsou spolu životně propojeny – kdo dobude klíčové území, získá si nové zdroje či jiné výhody, zvýší své výhody v dalších bitvách a tak pořád dokola. Hra nabídne opět možnost hrát za různé národnosti, konkrétně se pak jedná o 5 evropských a 1 africkou. Bude se tak moci hrát za Francouze, Prusy, Angličany, Rakušany, Rusy a – v rámci Napoleonových výbojů v Maghribu – i za Egypťany. V rámci těchto velkých národů nabídne hra také jejich velké vojevůdce, jako byli třeba František I. Rakouský, Arthur Colley-Wellesley vévoda z Wellingtonu, Fridrich Vilém III., Mmurad Bej či sám maličký císař Napoleon Bonaparte. Každý z těchto později velkých vojevůdců ale začíná ve hře, ostatně stejně jako ve skutečném životě, jako mladé ucho, které si své frčky musí teprve vysloužit vyhranými bitvami. Zezačátku tak každý z nich bude moci ovládat pouze několik uskupení, postupným vývojem pak celé armády a přidávat ke svým jednotkám i ty specializované jako např. bubeníky, ženisty a hlavně pak kavalérii. Hra pak vedle nového Battle for Europe módu nabídne taktéž tradiční kampaně, skirmishe s velkým množstvím různých módů (např. King of the Hill, Siege, Key to Victory či Burning the Bridges). A opravdoví dějepisní labužníci se budou moci vyžít i v rekonstrukcích známých či méně známých (ale pro běh dějin důležitých) bitev – za všechny jmenujme památnou bitvu u Vagramu. Zpátky ale k největšímu trumfu druhých kozáků – tedy Battle for Europe módu. V něm si bude možno zahrát za kteréhokoliv z výše citovaných velitelů a pokusit se ovládnout celou Evropu. K tomuto účelu je celé evropské území, včetně západního Ruska a přilehlé severní Afriky, rozděleno na jednotlivá teritoria, která se liší svým významem. Klíčové faktory, zdali dané území dobýt či ho obejít, jsou surovinové zdroje (staré známé komodity jako zlato, uhlí apod.), počet potencionálních armádních rekrutů a pochopitelně i míra obrany daného území. Tyto atributy jsou klíčové v každém strategickém plánu budoucího vůdce… no, říkejme spíše vojevůdce, aby nedošlo ke špatným výkladům ;) Kupříkladu zabrání pro soupeře klíčového území bohatého na zlato – pro Rakušany budapešťská oblast – povede k nemožnosti doplňovat stavy vlastní armády a potažmo i třeba k poklesu morálky vojáků. Do obrany již dobytých území lze také investovat, díky čemuž se lze zaměřit na zahraniční výboje, které budou fungovat přesouváním vojsk do sousedních území po kolech, stejně jako sběr surovin z držených území. V jednotlivých kolech se ale mohou objevit i různé nečekané události jako např. měnící se přírodní (všichni víme, jak Napoleon v Rusku skončil, že) či politické podmínky. Cossacks II k tomuto účelu nabídnou inovovanou diplomatickou část hry, ve které lze uzavírat pakty o neútočení, aliance s jinými mocnostmi proti druhým či uzavírat výhodné smlouvy o vzájemné pomoci apod. Bude možno udělat z druhých států své protektoráty či rovnou vazaly, stejně jako vyjednat pouhý průchod vašich vojsk daným územím. Všechny tyto aspekty pak ale stejně vedou k jednomu hlavnímu cíli, a to je samotná real-time část hry, ve které se bude bojovat „na živo“. V této části se dočkáme pro Cossacks typických mamutích map, tentokráte ještě větších než v předešlém díle, dávajících hráči pocit, že se opravdu pohybuje po území velkém jako nějaký stát a ne jen po kraji. Stejně jako ve zmiňovaných Age on Empires i zde bude několik základních surovin, bez kterých se žádný pluk či kohorta neobejde: zlato na placení žoldu, jídlo na nacpání hladových žaludků vašich rekrutů, pro výrobu zbraní klíčové železo, uhlí jako motor průmyslové revoluce a dřevo s kamením pro stavbu budov. Stále tedy zůstává zachována tradiční budovatelská část převzatá z RTS, ovšem s menšími změnami. Po mapě jsou rozesety klíčové body v podobě vesnic, dolů a statků, jejichž obyvatelstvo pilně dře pod bičem vrchnosti, která o tyto pilné vesničany svádí boje. Hráčovým úkolem pak ale bude budovat opevnění takové vesnice, vybudovat armádní posádky s akademií pro trénovaní rekrutů z daného území, ubytovat je a nasytit, vyzbrojit je a zajistit jim dostatek důstojníku, bubeníků, praporečníků a jiných bonusů, které jim zvednou morálku. Morálka bude v celé hře vůbec jeden z klíčových aspektů. Při útoku nepřítele jde sice jako první do boje domobrana, která je přítomna na každém území, ta ale slouží spíše jako zdržovací manévr k uvědomění si ohrožení a konsolidaci vojsk. V následném boji samotných armád, kdy proti sobě nastupují perfektně organizované formace s rozdělenými úkoly, jde často o to, kdo déle udrží morálku svých vojáků, a udrží je tak v bojových pozicích. Pokud morálka klesne pod únosnou mez, vojáci se rozprchnou do všech stran a stávají se tak bojeneschopnými. V rámci spravování jednotlivých území a posádek bych viděl jako jeden z problémů zatím ne příliš šťastně navržené mapy, které disponují mnoha opěrnými body, z nichž je ale jen pár opravdu klíčových a jejichž držení může protivníka kompletně odříznout od životně důležitých zásob a také mu totálně demoralizovat armádu, čímž se hra často stává spíše otázkou času než boje. K bitvám ale patří hlavně vojáci, kterých si na obřích mapách užijeme stovky, v multiplayerových a internetových hrách až tisíce. Každá strana má navíc unikátní jednotky jako např. britští horalové, pruští mušketýři či francouzští myslivci, kteří se společně s normálními vojáky dají v jednotkách zformovat do různých útočných či naopak obranných formací. Na výběr bude například „čtverec“, ideální obranná pozice, která ovšem nedovoluje jakýkoli přesun. Oproti tomu formace „sloup“ dovoluje nejvyšší možnou mobilitu pro vaše vojsko (zejména po silnicích), vystavujíc je tak ale největší možné zranitelnosti. Pro rozsáhlé, přísně organizované bitvy této doby je pak nejtypičtější stupňovitá formace, kdy se jednotka uspořádá do řad. Důležitými faktory tak budou perfektní znalost jednotek a jejich bojových schopností, rychlosti přesunu i přebíjení, aby se jednotlivé jednotky vhodně doplňovaly a nestalo se, že v jednu chvíli bude vaše armáda jen stát a ládovat. Životně důležitá bude znalost formací, morálka vašich vojsk, stejně jako znalost slabin protivníka a jeho strategií. Důležitou roli bude mít i terén, jehož členitost má fatální důsledky na účinnost střelných zbraní a trajektorii děl. Potencionální úspěšnost střel vaší armády je pak automaticky propočítávána a zobrazována pomocí tří zón – zelené, žluté a červené. Zatímco v zelené zóně zabijete 2 až 3 soupeřovy vojáky, v červené jich trefíte mezi 20 až 30. Proto je tolik klíčové ono přesné načasování střelby, jelikož přebíjení nebyla zrovna nejlehčí činnost v těchto dřevních dobách. K dispozici budou i různé taktické prvky jako možnost rozdělení intervalů střelby mezi jednotlivé řady ve formaci, podržení prvního výstřelu do vašeho „výslovného“ rozkazu či nasazení bajonetů a přikázání boje muže proti muži. Tato takticko-ovládací část hry má ovšem stále několik drobných chyb nebo lépe řečeno nedodělků a nedotažeností, což se doufejme do vydání hry v dubnu změní. Naproti tomu je zde již nyní implementována velmi sympatická možnost rozdělování rozkazů armádě během pauzy, dovolující hráči vydechnout a promyslet další tahy. Nutně ale vyvstává otázka, jak bude vypadat hra více hráčů v Cossacks II, jelikož takovéto tahové prvky nelze kvůli hratelnosti upotřebit ve hře po internetu. *25* Velkých změn pochopitelně dozná i grafická stránka hry, která by měla přinést daleko detailnější terén, budovy i lépe animované vojáčky, ovšem hardwarová náročnost je kvůli velké náročnosti na propočty grafické karty i CPU zatím diskutabilní. Přesto jsou ale Cossacks II velmi zajímavou hrou s velkým potenciálem, která se při pár úpravách může stát stejným hitem jako její předchůdce. Vyčkejme ale do dubna, kdy se ukáže, zdali ukrajinští vývojáři dobudou Evropu (a možná potažmo i svět) se svými druhými kozáky.