Command & Conquer Red Alert 3 Uprising - recenze

    Jak někteří z vás jistě vědí, Red Alert 3 skončil vítězstvím Spojenců. Jejich vojska ovládají téměř celý svět. Sověti podepsali mírovou smlouvu a hrají si na dobráky, japonské Císařství se víceméně rozpadlo. Tento výsledek přesto nezabránil tomu, aby nevznikaly šarvátky. Americká společnost FutureTech, která se zabývá vyvíjením nových technologií ve všech možných koutech světa, s radostí dělá testy na sovětských civilistech, což se jim samozřejmě nelíbí. Japonci by pro změnu chtěli obnovit Císařství.

Něco o datadisku
    Uprising tedy dějem navazuje na Red Alert 3 a pokračuje v příběhu. Jedná se o čistě singleplayer záležitost, což ale vůbec není na škodu, jak vysvětlíme dále. Je distribuovaný pouze elektronickou formou (musíte si ho koupit na EA shopu, stáhnout EA download manager a následně i 5,5 GB velký datadisk) a jeho hraní nevyžaduje původní verzi hry. A co nám Uprising tedy přinesl? Celkem čtyři nové mini kampaně, po jedné za každou stranu a navíc jednu, připomínající spíše RPG, v níž si zahrajete za Yuriko Omegu, japonskou dívku, vládnoucí obrovskými psychotronickými schopnostmi a své dovednosti poté ještě vylepšíte v módu Commander’s Challenge. To vše bude samozřejmě doprovázeno již známými videosekvencemi, jak se starými, tak i s několika novými osobnostmi. Těchto videí je v Uprisingu sestřiháno celkem půl hodiny, takže si jich užijete víc než dost. A samozřejmě, co by to bylo za datadisk bez nových jednotek?


Nové jednotky
    Rovnou jsme se dostali k jednomu z hlavních důvodů, proč Uprising nepodporuje multiplayer. Nové jednotky jsou všechny zajímavé, mají různá využití, ale jsou zároveň extrémně nevyrovnané. Jejich účelem je totiž oživit hru, naučit hráče využívat jejich schopnosti na různých místech a podobně. Každá strana jich má k dispozici tři až pět, nejlépe jsou na tom opět Spojenci, jak kvantitou, tak kvalitou nových strojů. Ať už je to Cryosoldier, vládnoucí mrazícím paprskem, který zabíjí pěchotu po desítkách a je schopný zmrazit a následně rozdrtit i tanky, nebo Cryocopter, vrtulník s obdobným paprskem, navíc s možností zmenšovat nepřátele tak, že se dají rozšlápnout. Největší výhra pro spojence jsou ovšem tyto tři jednotky: Pacifier FAV, Future Tank a obrovský bombardér. Pacifier je obojživelný tank se dvěma rotačními kulomety, který se během sekundy přemění na dalekonosnou artilerii s naprosto drtivým účinkem. Future Tank připomíná jakéhosi mecha na pásech, jehož děla mají ohromnou oblast účinku. A zmíněný bombardér také nezaostává, právě s ním jsem vyřešil většinu zapeklitých misí.
    Naproti tomu sovětský Mortar Cycle, předimenzovaný motocykl, nesoucí pár bláznů s minomety a granáty je sice hezký nápad, ale nejsou příliš použitelní. Desolater ale není špatný. Je to pěšák s nádrží kyseliny sírové, kterou hadicí stříká na nepřátelské vojáky, čímž je okamžitě zabije. Když přepne na „dávku“, tak místo toho střílí kuličky, které mohou uškodit i vozidlům a budovám a zároveň tím umožňuje ostatním Desolatorům stříkat na daný terč hadicemi s devastujícím účinkem. Japonci mají také několik pěkných posil, ať už je to Steel Ronin, vynikající zbraň proti vozidlům, tak jejich univerzální lučištnice nebo létající pevnost, která se dá přeměnit se na velkou hlavu, bombardující okolí laserem z úst. To však nic nemění na faktu, že spojeneckým jednotkám se nic nevyrovná.


Mini kampaně
    Jak jsem se zmínil, jsou k dispozici celkem čtyři mini kampaně. Za každou stranu jedna plus bonusová za Yuriko Omegu. Každé z těchto tažení obsahuje tři nebo čtyři obtížné mise, ve kterých otestujete veškeré své schopnosti a znalosti. Dostáváme se totiž ke druhému důvodu, proč je datadisk pouze single-playerový. V každé předchozí strategii od Command & Conquer bylo vždy možné zvítězit v misi dvěma způsoby. Jedním z nich bylo vyrábět jednotky jak o život, posílat je na smrt do nepřátelské základny a doufat, že vyhrajete. Ačkoliv byl druhý způsob těžší a delší, mnoho lidí ho shledává zábavnějším. A to sice vyrobit si několik jednotek v takové kombinaci, aby byly schopné poradit si jak s pěchotou, tak s tanky, tak i s leteckými útoky, tyto jednotky vypracovat na veteránskou úroveň a s nimi pak vyhrát misi. V Red Alert 3 jste museli hrát prvním způsobem. Rychle vyrábět jednotky a reagovat tím na to, co dělá váš soupeř, přitom se vám do toho ještě cpal počítačem ovládaný spoluhráč. Vývojáři si zřejmě uvědomili, že tímto způsobem zabili různá využití jednotek a že většina hráčů ani netuší, co která jednotka může dělat a jak se dá využít. To napravuje Uprising. Minimálně na začátku všech misí budete začínat s jedním nebo dvěma typy jednotek, bez základny i možnosti jakkoliv napravit své chyby. Abyste splnili zadané úkoly, budete muset tyto jednotky pořádně poznat a využít všechny jejich schopnosti a zbraně na 100%, jinak nemáte šanci tuto hru pokořit. Od toho se také odvíjí to, že někdo si stěžuje na extrémní obtížnost hry a někdo naopak tvrdí, že je tak akorát. Ať už budete patřit k jedněm nebo druhým, připravte se na to, že budete mnohokrát načítat uloženou hru.


Japonečka Yuriko
    Tato zdánlivě křehká dívenka ve školní uniformě dokáže Císařství pěkně zatopit. V téhle kampani si zahrajete tři mise za Yuriko Matsui, japonskou dívku s psychotronickými schopnostmi, kterou zavřeli do výzkumného střediska Shiro, kde zkoumají její hranice, a způsob, jak tyto schopnosti využít ve válce pro svůj prospěch. Tahle část hry připomíná spíš RPG, než strategii. Kamera je celou dobu vycentrovaná na Yuriko a hýbe se spolu s ní, zároveň nemáte možnost ovládat jiné jednotky. Vaše hrdinka má čtyři schopnosti, které po cestě vylepšuje. První z nich je jakási psychická vlna, která zabije všechny lidi okolo, další je možnost ovládnutí mysli skupiny vojáků, kteří potom chodí s vámi a bojují po vašem boku. Zajímavá je třetí dovednost – štít. Tato časově omezená pomůcka zabraňuje všem zraněním a zároveň odráží útoky zpět na útočníky. No a jako třešnička na dortu přichází poslední útok, psychické kladivo. Díky tomu můžete uchopit jakýkoliv předmět a mrsknout s ním o zem, o jiný předmět, nebo ho prostě odhodit. Můžete takhle třískat jedním tankem o druhý, uzemňovat vrtulníky, nebo házet po lidech skříně. Kampaň za Yuriko je zkrátka velice povedená, zábavná, leč nepříliš dlouhá, stejně jako všechny ostatní.


Commander’s Challenge
    Poslední herní mód je nový Commander’s Challenge. Je to zajímavá a zábavná část hry. V padesáti misích na třiceti nových mapách se utkáte se známými veliteli za různých a neobvyklých podmínek. Jednou budete zasahovat do boje dvou Japonců, podruhé budete obklíčeni sovětskými vojsky ze všech stran a čelit neustálým útokům. Pointa toho módu je opět v tom, naučit vás využívat všechny jednotky. Sice si můžete na každou misi vzít libovolnou stranu, ale záhy zjistíte, že až tak jednoduché to není. Na začátku totiž máte odemčeno jen několik základních jednotek a po každé splněné misi se vám odemkne jedna nová jen za jednu stranu. Takže dost často nemůžete volit například Sověty jen proto, že je máte rádi, ale musíte si vzít Japonce, protože bez jejich helikoptér byste neměli šanci misi vyhrát.



    Jinak co se týče ostatních věcí, grafika je samozřejmě stejná, jak už to u datadisků bývá. Hudba si dost polepšila, hlavně ta v menu. Ve hře je občas trochu stereotypní, ale dá se to přežít. Slavné video sekvence, jednu z největších chloub C&C série není třeba hodnotit, výkony herců jsou naprosto perfektní a je vidět, že odvedli výbornou práci. Jen mi to už trochu leze krkem, před každou misí poslouchat, jak je úspěch důležitý a po každé zase přijímat obrovské gratulace.

    Uprising je velice povedený datadisk, zaměřený čistě na singleplayer. Absence multiplayeru se nedá vyčítat, protože za daných podmínek byl naprosto nehratelný. Fakt, že se u této hry zabavíte na velmi dlouho, společně se skutečnostmi, že nevyžaduje pro hraní původní hru a stojí polovinu penež z ní dělá výborný titul, který stojí za to si zahrát. A dokonce mě bavil víc, než Red Alert 3.