Command and Conquer: Red Alert 3 - recenze

Strategie jsou žánrem, který je na současných konzolích bohužel značně opomíjen. Před dávnými časy byly strategie doménou počítačů a zdá se, že tomu tak po nějakou dobu ještě bude. Maně vzpomínám na některé strategie z konzolí, třeba první díl Red Alertu, který jsem hrál na PS1 a který mě celkem bavil. Pak ale pusto prázdno. Vždyť na XBOXU360 si můžete zahrát doslova pár strategií, když si vybavíme třeba Command and Conquer 3 a následující datatisk nebo již notně vousatou Bitvu o Středozem. V době Vánoc jsme se tak mohli dočkat dvou přírůstků do taktického ranku. Jednak to byl EndWar, který se předvedl možností hlasového ovládání a pak samozřejmě dlouho očekávané třetí pokračování Red Alertu. Tuto strategii si můžete zahrát na XBOXU360 (a tato recenze se bude týkat právě této verze) a PC. Konverze na Playstation3 bychom se měli dočkat někdy na jaře tohoto roku.

Začátek hry nás uvádí do vojenského konfliktu mezi USA a Sovětským Svazem. Děj se odehrává v paralelním vesmíru, ve kterém vůbec neproběhla 2. světová válka. Sověti tak nebyli oslabeni a mohli rozjet vojenskou mašinérii na plné obrátky. Jenže na Američany to zase nestačilo. A tak se dva vykutálení generálové rozhodli, že změní tok dějin. Nasedli do stroje času (nebojte se, šílený vědec samozřejmě nechybí) a vrátili se do Bruselu 1927, aby zlikvidovali Alberta Einsteina. Tím omezili americký technologický náskok a plni optimismu se vrátili do své doby. Jenže co čert nechtěl, Japonci se chtějí také podělit o světovládu a do války tak jdou už tři mocnosti.

Veškeré filmečky (včetně tohoto popsaného intra) jsou digitalizované a natočené s poměrně známými herci, o kterých se ještě zmíním později. Scény byly natáčeny před modrým pozadím a jsou v obdobném duchu, jak je známe z minulých dílů. Nutno dodat, že tvůrci nebrali hru tak úplně vážně, takže se neubráníte občas úsměvu, kterak ruský generál hovoří o moderních vymoženostech pro dělnický lid. Jednotlivé scény pak využívají zažitých stereotypů o zmíněných národech. Takže Japonec sedí v kimonu a popíjí saké, Rusové jsou družní, Američani zase sebevědomí. Ve hře to ovšem funguje, protože vás příběh rychle naladí na válečnou notu. Světa znalí se již dovtípili, že se jednotlivé národy utkají na poli válečné cti.

Red Alert využívá dobře známé mechanismy ze série Command and Conquer. Vaše možnosti jsou založeny na tom, kolik vytěžíte surovin, ze kterých můžete stavět budovy a následně vytvářet různé jednotky. Ty se samozřejmě výrazně liší podle toho, který národ si na začátku hry vyberete. Zahrát si můžete také v kooperaci, ale nezoufejte, pokud nemáte kamaráda, tak ho celkem rozumně zastoupí umělá inteligence. Počet jednotek sice výrazně stoupá, ale není to zase nic tak hrozného, pořád máte přehled. Pro nováčky na poli strategií je pochopitelně připraven obsáhlý tutoriál, který mně osobně připadl celkem zdlouhavý. Připravte se na minimálně hodinu, pokud chcete sfouknout celý úvod vcelku. Přesto je tutoriál velice podrobný a vysvětlí i drobné detaily komplexního ovládání. Není se čemu divit, Red Alert není zrovna jednoduchá plošinovka a vy samozřejmě nemáte smrtící kombinaci myš a klávesnice. I když se tvůrci snažili hodně, tvrdím, že myš prostě padem nenahradíš. Tento univerzální ovladač si z pohybem na mapě příliš nerozumí. Ale jde samozřejmě pouze o můj osobní postřeh.

Věnujme se raději jednotlivým válečným stranám. Jako první bych zmínil mé oblíbené ruské „medvědy“, kteří se spoléhají především na brutální sílu. Takže ve hře potkáte oblíbené vojáky „pancéřáky“, těžkotonážní tanky, ale také ruské superženy. Rusové se (jako obvykle) spoléhají na kvantitu, takže to do vás budou bušit v obrovském množství. Nás mnogo, jak říkal velký myslitel Stalin. Poměrně často se na obrazovkách budete setkávat s premiérem Anatolijem Cherdenkem, kterého ztvárnil výborný Tim Curry (horor To, ale třeba také Charlieho andílci). Až uvidíte podlý, až ďábelský výraz jeho tváře, okamžitě si ho zamilujete. Američané se klasicky spoléhají na svou technologickou převahu, zároveň však disponují několika opravdu silnými jednotkami. Až uvidíte obrovské bombardéry, kterak kosí vše živé, jistě mi dáte za pravdu. Z hereckého ansáblu Spojenců bych vypíchl J. K. Simmonse v roli amerického prezidenta. Ano, je to ten chlápek, který hrál cholerického šéfa novin ve trilogii o Spider-Manovi. Na závěr si něco povězme o japonských jednotkách. V jednotkách nemohou chybět bojoví roboti, ninjové, ale i podivnosti typu stíhačka kombinovaná s vážkou, zkrátka hračičkové se smrtelnou výbavou. A když připomenu, že jejich šéfa hraje Georgie Takei alias pan Sulu z původního Star Treku, myslím, že není co dodávat.

Oko diváka (i dvě oči) jistě spočinou na lepých děvách, které se vyskytují ve vedlejších rolích a plastický chirurg na jejich výbavě rozhodně nešetřil. Grafika je vůbec na vysoké úrovni. Red Alert hojně využívá rozsáhlých vodních ploch a když uvidíte válečnou eskadru vojenských bitevníků, jak útočí na přístav, rozhodně vaše válečné choutky zaplesají. Hra se hraje příjemně, počítač vám (alespoň na nižší obtížnosti) ochotně pomáhá, takže řadu problémů hravě smáznete. Občas jsem měl trochu rozpolcený pocit, když jsem poslouchal pokyny, zároveň sledoval bitevní pole a ještě přemýšlel o výrobě nových jednotek a nejednou jsem nevěděl, jak postupovat proti té obrovské přesile. Tímto složitým konstruktem jsem chtěl vyjádřit, že je nutné být neustále ve střehu, jinak vám může vítězství proklouznout mezi prsty. Bitvy jsou celkem dlouhé, takže by vás to mohlo o to víc mrzet.

Je jasné, že tohle není tak úplně hra pro každého. Strategie na konzolích nejsou zrovna veleočekávaným zbožím, o to víc jsou možná vzácnější. Ani u mě nemají strategie na růžích ustláno, ale mohu zodpovědně říct, že jsem se bavil parádně. Hra vydrží rozhodně dlouho, vždyť za každou stranu si zahrajete devět misí, které zvlášť ke konci prověří vaše strategické dovednosti. A kdyby vám to nestačilo, můžete samozřejmě vyzkoušet hru po síti. O úspěchu bylo již předem rozhodnuto, datadisk je už na cestě. Přeji příjemnou zábavu.