Colonization - ostatní

Kolonizace. Fantastický sport, preferovaný zejména evropskými mocnostmi po celé období novověku. Šíření víry a kulturního vlivu za použití neméně kulturních prostředků, zejména ohně a meče. Semo tamo nějaká ta vesnice komplet odvlečená do otroctví, lehká genocida a podobně - no nevypadá to jako docela slibný námět na počítačovou hru? "... po třech měsících plavby náhle bocman vykřikl "země!" a my veděli, že nás čeká největší dobrodružství našeho života. Příslušníci námořní pěchoty, kteří po celou dobu pouze zabírali místo v podpalubí, najednou s ohromnou sebejistotou nabíjeli své zbraně a připravovali se k výsadku. Námořníci, jež se dobrovolně přihlásili na osídlení nového kontinentu, s nadějí pozorovali svůj nový domov. Jako ráj na zemi tedy rozhodně nevypadal." Nejenom, že nevypadal, ale hlavně nebyl. Po přistání jste založili svou první vesnici a tím jste spustili kolotoč nejrůznějších událostí, jednání, konfliktů či rovnou válek. Stavět kolonie co nejblíže moři je zde životně důležité, jelikož to bude právě oceán, který vám bude zajišťovat pravidelný přísun posil z domova. Přestože se totiž zpočátku cítíte jako svobodný a nikým neomezovaný vládce nového kontinentu, velmi brzo začnete zjišťovat, že je to vlastně úplně jinak. "... první šok jim způsobili domorodci. Zpočátku vypadali velmi přátelsky a zdálo se, že budou věrnými spojenci v boji proti divočině, ale čím víc rostla síla kolonie, tím větší rozpory se v našich názorech objevovaly. Začalo se ukazovat, že větší část úrodné půdy se nachází hlouběji v indiánském území - a tak jsme byli nuceni půdu zpočátku odkupovat, později, když došly prostředky, rovnou zabírat. Ze starého světa sem proudí další a další osadníci - původní plán na mírumilovné soužití s obyvateli Nového světa tak dostává vážné trhliny." Samotný princip hry byl poměrně obdobný jako u Civilization. Hra tedy probíhá na tahy, nejprve si postavíte vlastní vesnici, kterou postupně vylepšujete a stavíte si v ní jednotky. Protože se hra (vzato čistě historicky) odehrává asi jen ve třech staletích, Sid se fikaně vyhnul klasickému schématu, kdy vás kupředu postrkávají roztržití chlapíci v bílých pláštích (tedy vědci). Místo nich umístil do měst generátory jakýchsi "zvonů svobody", jejichž hromadění vám dává nezanedbatelné výhody - a zejména zvyšuje touhu po osamostatnění se. "... byla to velká sláva, když do Evropy přijela první loď se zbožím z Nového světa. Cizokrajné ovoce a koření se prodává tak dobře, že to zvedlo další vlnu zájemců o cestu do dalekých krajů. Bohužel se tak setkáváme s čím dál tím početnějšími zástupy kolonistů jiných evropských mocností - a s nimi se už nedá zdaleka tak snadno vyjednávat jako s domorodci. Každý svár v Evropě ovlivňuje naše vztahy zde, král nás neustálým zvyšováním daní vykořisťuje a lidé už to vědí. Změny se blíží..." Osobně považuji za nejlepší samotný závěr hry, kdy se snažíte zajistit dostatečnou podporu při válce o nezávislost. Zatímco na samém začátku jste závislí na vývozu svých surovin, postupně se osamostatňujete a na konci máte k dispozici stát, který už dokáže fungovat zcela bez pomoci. Grandiózní finále tak nakonec vrcholí válkou za nezávislost, kdy se k vám přidává i expediční sbor některé z evropských mocností (pokud tedy v rámci maximální dějinné akurátnosti budete hrát za Agličany, čekejte generála Lafontaina a jeho partu), zatímco několik vašich kolonií se přidá na stranu krále a poskytne mu tak útočiště pro jeho armádu okupantů. Závěrečná bitva je dlouhá, strhující a vyčerpávající, navíc téměř vždy vyrovnaná, jelikož tak, jako roste síla vašich kolonií, zvyšuje král výdaje na svou armádu. Takovou gradaci u Civilizace nezažijete, to mi věřte. Tak co? Pořád ještě nemáte chuť stát se kolonizátorem a položit tak základní kámen národa, který si jednoho dne bude říkat "Američané" a v budoucnu nadvakrát vytáhne Evropu z bryndy?