Classic Car Racing - recenze

    Jste fanoušci automobilových závodů, ale vadí vám všechna ta moderní auta a dali byste přednost veteránům? Vývojáři z X-bow software zřejmě jsou, a proto vyvinuli hru Classic Car Racing, kde nezavadíte o jiná auta, než veterány vyráběné mezi lety 1940 a 1960. K tomu si přidejte prostředí pláží a řidičky v bikinách. Nejprve jsem si o této hře chtěl něco přečíst, jenže nová auta nejsou zřejmě jediná věc, kterou X-bow software nemají rádi, a proto jsou jejich oficiální stránky kompletně v azbuce bez možnosti přepnutí na angličtinu, či jakýkoliv jiný jazyk.
Nu což, řekl jsem si. Obrázky vypadaly hezky, závody mám rád a tím pádem jsem se na hru celkem těšil. Po zapnutí hry na mě vyskočilo několik reklam na X-bow, 1C, což je distributor CCR a jakýsi Chrome engine, který by pravděpodobně měl zajišťovat vše potřebné pro závodní hru (ehm). Hra sice postrádá intro, ale to bohatě vynahrazují reklamy, které nejdou přeskočit ani po desátém zapnutí.
    Po zhlédnutí reklam se objeví poměrně příjemně vypadající oranžové menu, doprovázené hudbou, hodící se k době, kdy se Classic Car Racing odehrává. Máte na výběr mezi několika řidiči a řidičkami, kteří se od sebe liší pouze vzhledem. Celkem originální je výběr ze dvou možných obtížností. Jedna je „klasická závodní obtížnost“. Druhá je „reálná obtížnost s reálnou fyzikou“. Bohužel, jediné co je na těchto obtížnostech reálné, jsou názvy.
    Směle si zvolte obtížnost, je celkem jedno jakou. Proklikejte se přes menu s kariérou, závodem a nastavením a dostanete se do přípravy před závodem. Tady se mi celkem líbilo, že si za vydělané peníze můžete koupit nová auta, případně vylepšit stará. Hra vám nabídne několik druhů vylepšení od každého. Tedy… motor, převodovka, brzdy, kola, karoserie a podobně. Ono na tom ale moc nezáleží, jak se dozvíte později. Koupíte si auto, nabarvíte ho jak chcete, za zbytek peněz koupíte nějaké vylepšení a přesunete se k výběru závodu. Hned zjistíte, že vás čeká jen jednadvacet závodů v celé kariéře. Důkladně jsem se na první z nich připravil, pořádně sešteloval svého veterána a vydal se na něj. Nejprve bych rád zmínil, že už jsem dohrál něco závodních her, byl jsem svědkem různých stupňů obtížnosti a reálnosti či nereálnosti fyziky, ale to, co jsem zažil v Classic Car Racing jsem ještě nikde jinde neviděl. Horror začíná.   
    Dvě dvojice aut ze čtyřicátých až šedesátých let, stojící za sebou, zvuk tůrujících motorů, připomínající spíš vysokofrekvenční pilu, než přes půl století stará auta a smělá dívčina v plavkách, startující závod. Ruka letí dolů, řev motorů už připomíná spíš startující tryskáč. Auta se rozjíždí a vy velice záhy zjišťujete, že váš jakkoliv vytuněný stroj je zdaleka nejpomalejší. Jelikož jsem startoval v zadní řadě (jako vždy), snažil jsem se dohnat první auta povedeným startem. To je ale k ničemu, protože auto vedle vás vás okamžitě vytlačí z dráhy do obecenstva, což vás hodí zpátky na start a musíte čekat tři sekundy, než se můžete znovu rozjet. Vzhledem k tomu, že jsou všichni mnohem rychlejší než vy, je závod ztracený. Restart a znovu. Nový start, nový rozjezd, opět vás vytlačí z cesty. Když se mi to stalo pětkrát v řadě, uznal jsem, že to asi nebude náhoda. Vymyslel jsem tedy to, že na startu budu nesmyslně stát, počkám až ostatní závodníci přejedou a pokusím se dohnat nedostatky ve výkonu lepším vybíráním zatáček. Brzy jsem objevil další záhadu, a to tu, že vaši protivníci nemusí v zatáčkách téměř vůbec zpomalovat a vyjedou je bez problémů, zatímco vás zatáčka vyhodí mimo trasu už při podstatně nižší rychlosti. Neztrácel jsem naději a neodbytně znovu a znovu startoval, abych se dokonale naučil každou zatáčku v prvním (!) závodě a mohl se dobře umístit. Asi po hodině jsem se konečně nějakým zázrakem dostal do vedení. Na cílové rovince už jsem skoro jásal, když s mým autem začala cloumat síla podobná síle buldozeru. Zoufale jsem se snažil udržet rychlost a směr, ale naprosto marně, síla mě odhodila do krajnice, dostal jsem hodiny a okolo mě projela tři auta bez jakékoliv ztráty rychlosti. Když jsem si v hlavě přehrál, co se mnou jejich náraz udělal a co udělal s nimi, k tomu si uvědomil „reálnou fyziku“ hry, dostal jsem pocit, že budu muset přehodnotit svoje znalosti z fyziky z vysoké školy technického zaměření. No, ale jelikož jsem neodbytný člověk a už „to tam skoro bylo,“ nehodlal jsem se ještě vzdát. Rána z milosti přišla, když jsem odstartoval další závod, byl jsem opět na poslední pozici a přede mnou se klikatila jen prázdná silnice, kterou brázdily stopy kol. Nechápal jsem, jak mi mohli moji soupeři tak ujet. Podíval jsem se na minimapu a viděl, že jsou přímo přede mnou.
    Pak se mi rozsvítilo a uvědomil jsem si, že je to chyba grafiky a auta prostě nejsou vidět. Další restart a tentokrát se místo neviditelných aut vznášeli aspoň řidiči, sedící na ničem a třímající volant, trčící také z prázdnoty. To už bylo moc a hru jsem vypnul. V následujících dnech jsem zapnul Classic Car Racing ještě několikrát ve snaze dokázat, že jsem měl jen slabou chvilku a hra není ve skutečnosti tak špatná, jak se mi zdála. Snaha byla marná. Závody nezachrání ani skutečnost, že X-bow software přidal míru poškození, která by měla mít vliv na výkon auta. Možná je tam nějaký vliv na rychlost, ale že by se zhoršovalo řízení, to jsem si nevšiml. Poškození je vidět na vašem autě jako škrábance, promáčkliny či urvaná kapota.     Celou tuto záležitost s „reálným“ poškozením narušuje skutečnost, že během závodu na cestě narážíte na bonusy v podobě mizivých finančních odměn nebo kompletních oprav vašeho vozidla. CCR proto působí dojmem, jako kdyby se vývojáři z X-bow nemohli shodnout na tom, jakou hru udělají a nakonec udělali napůl reálné a napůl arkádové závody. Výsledek nejspíš předčil všechna očekávání, protože je to otřesné.
    Hra by mohla leccos zachránit třeba dobrou grafikou, zvukem, něčím originálním, prostě jakýmkoliv nápadem. Leč nestalo se. Grafika by byla hanba i u hry o několik let starší, a to i kdyby neobsahovala tolik chyb. Už jsem se zmínil o neviditelných řidičích. Proto vás asi nepřekvapí blikající obloha, alej opadaných stromů, které najednou obrostou zelenými fleky (listy), jen aby v další vteřině opět opadaly. Optimistická hudba se celkem hodí k prostředí a snaží se ve vás potlačit zlost, kterou vyvolala mizerná hratelnost, ale je velice monotónní a nezáživná. Zvuky motorů nejspíš natáčeli ruští milovníci motorových pil, protože auta v žádném mně známém vesmíru nezní takto, natož auta z let 1940-1960.
    No tak si to shrneme. Na začátku zajímavý nápad udělat závody s automobilovými veterány, ve finále nehratelná hra s mizernou grafikou, běhající na ubohém „reálném“ Chrome Enginu, nudná monotónní hudba a několik okopírovaných nápadů ohledně kupování, prodávání a tuningu nových částí, které nejsou téměř k ničemu.
   I když jsem se na Classic Car Racing těšil, byl jsem velice zklamán a rozhodně to není hra, kterou bych vám doporučil. Pokud máte slabší počítač a chcete si zazávodit, zahrajte si NFS: Underground. Pokud jste milovníci veteránů, běžte do hračkářství a kupte si soupravu angličáků, pro které si doma na podlaze můžete načrtnout závodní okruh. Užijete si tak víc zábavy a ušetříte nervy.