Call of Duty: Modern Warfare 2 - recenze

Rok 2009 se blíží ke svému konci a kdo si myslíte, že po nášupu skvělých her nastane už jen takové pozvolné doběhnutí do cíle, šeredně se plete. Nejočekávanější titul tohoto roku totiž přišel až v půli listopadu a my se na něj teď můžeme detailně podívat a zjistit, jestli to úmorné čekání mělo smyl. Odpovědí je velké ano, ale čekal snad někdo něco jiného od nového Call of Duty: Modern Warfare 2?

Když se v roce 2007 pánové z Infinity Ward rozhodli pro drastickou změnu a čtvrtý díl této populární série převedli do moderní doby, mnozí to považovali za chybný krok, který potopí oblíbenou sérii zasazenou do druhé světové války. Nebylo tomu tak a COD4 se stala jednou z nejúspěšnějších her nextgen konzolí a online multiplayer mnozí hrají dodnes, protože nebyl důvod opouštět dokonalý systém. Ten důvod nadešel až s vydáním dalšího počinu, který pokračuje v sérii Modern Warfare.

Začněme tím, jak MW2 vypadá. Grafika prošla velice pěknou renovací a rozhodně je znát znatelný posun od svého předchůdce. Obzvláště v mimice postav (o těch později) a také v celkovém rozhledu a detailech textur. Levely jsou tentokrát větší a rozlehlejší, což poznáme především v mnohem delším rozhledu a také při některých částech, kdy řídíme dopravní prostředky v pekelné rychlosti (třeba sněžný skútr). Obecně asi nemám, co bych grafické stránce vytknul a to samé se dá říct i o té zvukové. Vyzdvihl bych především ozvučení jednotlivých zbraní, které mi připadlo vysoce realistické (názor člověka ověnčeného modrou knížkou) a také dabing jednotlivých postav (mj. zde uslyšíme hlasy Kevina McKidda z mého oblíbeného seriálu Řím – Lucius Vorenus a také skvělého béčkaře Lance Henriksena).

To, co zajímá hráče nejvíce, je určitě otázka, jestli byla zachována fantastická hratelnost předchozího dílu, která byla vskutku návyková. Odpovědí je ano, ale nemůžu nedodat, že autoři neusnuli na vavřínech a snažili se dodat některé nové prvky hratelnosti. Především možnost vyřádit se na několika různých dopravních prostředcích – člun, skútr, humwee apod. Také zbrojní arzenál skýtá mnoho možností, jak vyzbrojit svoji postavu (škoda, že můžeme nosit pouze dvě zbraně), což je značná výhoda oproti hrám z druhé světové. Co je ovšem největší devízou této hry? Akce, akce a zase akce. Za celých sedm a něco hodin, které jsem potřeboval k jejímu pokoření, jsem se nijak výrazně nenudil. Neustálý nášup protivníků (především z řad teroristů), dějové zvraty a také velice atraktivní lokace. Podíváme se Afghánistánu, Ria, na Sibiř, ale budete taky bránit USA před vpádem ruské armády. Ano, čtete dobře, tohle jsem opravdu nečekal.

Příběh se odehrává cca 5 let po událostech prvního dílu (myšleno Modern Warfare) a hlavní hrdina „Soap“ Mac Tavish to dotáhl až na funkci kapitána speciální protiteroristické jednotky. Nicméně většinu hry zde vystupuje jako nehratelná postava a v jeho roli si zastřílíte až ke konci hry. Objevuje se i kapitán Price a je tudíž patrná snaha autorů, aby hra měla své typické protagonisty, čímž většina sérií získává ty správné grády. Je určit lepší mít hrdiny s jejich jmény, minulostí apod. než jen bezejmenné střelce. Zápletka se opět dotýká nebezpečného teroristy Makarova a právě tady si neodpustím jednu poznámku. Jistě jste už zaslechli o tom, že se ze objevuje jistá mise, která vzbudila obrovskou nevoli v Rusku a vyústila dokonce v zákaz prodeje této hry. Ono střílet nevinné civilisty na letišti je opravdu silné kafe a zvláště v Rusku, kde bylo v posledních letech několik podobných teroristických aktů i v reálu. Hra dokonce nabízí možnost, že tuto misi přeskočíte, aniž byste za to byli jakkoli penalizováni. Brutalita šla opět výrazně nahoru a nutno podotknout, že ani morálka některých vysokých důstojníků v této hře není zrovna skautská (nechci zacházet do podrobností, abych nepokazil pointu). Celkem moderní styl – uděláme hru maximálně brutální, cenzura na nás bude upozorňovat, ale to nám jen zvedne prodeje. Někdy je až příliš nadnesené mluvit u fps o nějakém příběhu, ale tady je zápletka opravdu zajímavá a z celé hry je cítit značný Hollywood nádech. Osobně věřím ve zfilmování této hry během příštích dvou let. Někoho možná zklame doba potřebná na dohrání, ale já musím říct, že je to tak akorát, aby hra neztratila svůj náboj.

Peníze jsou až na prvním místě, říkal jeden nejmenovaný pán a platí to i ve videoherním byznysu. Vývoj této hry stál hezký kopec dolarů (několik desítek milionů), ale jak ukazují první prodeje, byla to trefa do černého. Jen za prvních 24 hodin od vydání se prodalo skoro pět milionů kopií. Pokud se nepletu, tak je to absolutní rekord mezi hrami a v současnosti hra úspěšně prolomila hranici deseti milionů a to prosím pěkně teprve přijdou Vánoce. V Activision věří v 15 milionů a já jejich optimismus plně sdílím.

Co udělalo z předchozího dílu legendu byl dokonalý multiplayer, který se dva roky hrál v nevídaném masovém měřítku. To se změní jen proto, že nový díl navazuje na tento trend a věřte, že až tu budeme za nějaké dva roky recenzovat další díl, bude drtivá většina z Vás stále spokojená s hraním tohohle. Systém perků byl zachován, přibyly dokonce i nějaké nové a autoři vytvořili dokonce i nějaké ty nové herní módy. Mnozí sice kritizují některé masovější útoky po tzv. kill streaks, ale domnívám se, že ani tahle muška Vám dojem z hraní nepokazí. A když jsme u toho, klidně si můžete za slovo hraní či hra v této recenzi dosadit slovo válka. Tohle totiž opravdu válka je…