Call of Duty 2 - preview

Call of Duty je mezi akčními střílečkami z období druhé světové války opravdovým pojmem. Využilo dokonale Medal of Honorem vyšlapanou cestu a zcela zaslouženě a po právu sklidilo ovace. A že jich tedy věru nebylo málo. Recenzenti ve svých verdiktech nešetřili superlativy a hráčský vděk se zase odrazil ve skutečně slušné porci prodaných kopií (plus samozřejmě řada ocenění v nejrůznějších anketách). Podobně úspěšné hry mají téměř vždy stejný osud. Tvůrci v žádném případě velký potenciál neuloží k ledu, ale naopak začínají tvrdě pracovat na datadisku, nebo rovnou na plnohodnotném pokračování. A Call of Duty není výjimkou. Datadisk s názvem United Offensive se již mezi hráči dávno povaluje (mimochodem i on se povedl na jedničku), takže dalším logickým krokem do budoucna je tvorba dílu druhého. A od téhle teorie je k praxi jen malý skok. Není proto divu, že se na pokračování hry momentálně usilovně pracuje. A co všechno se ve vývojářské kuchyni jménem Infinity Ward kuchtí, to by mohly alespoň zčásti poodhalit následující řádky. Takže směle do toho, protože spojenečtí vojáci již nervózně přešlapují a čekají, až budou moci německým jednotkách zase jednou pořádně vyprášit kožich. Druhé Call of Duty se ponese ve stejném duchu jako jeho předchůdce. Ono příliš zasahovat do konceptu by bylo ze strany autorů tak trochu drážděním bosou nohou tygra. Kam všude nás tentokrát zavede příběhová linie? Ačkoliv by se mohlo zdát, že téma a prostředí druhé světové války je již značně vyčpělé, podle samotných tvůrců tomu tak ani zdaleka není. Zatímco první díl nás převážně zavál na obecně známá bojiště, druhý díl bude mít mimo jiné za cíl ukázat hráčům i ty méně „věhlasné“ lokality, na nichž se sváděly neméně tuhé boje. Chyběla vám v původním díle kampaň zachycující válečné střety v Africe? Nezoufejte, druhý díl vám chuť nepochybně spraví. Zde již africká bojiště absentovat nebudou, takže například poznáte, jaké to bylo bojovat proti pouštní lišce, legendárním generálem Erwinem Rommelem a jeho Afrikakorps, v moři pouštního písku. *reklama* Africkým kontinentem to ale rozhodně nezačíná a ani nekončí. Proti stereotypu budou vývojáři bojovat stejně účinnými zbraněmi jako posledně. I druhý díl totiž bude mít značně rozlišné kampaně, takže i tentokrát toho hráčova válečná dušička zažije opravdu hodně. Hned na úvod bychom měli zavítat do Sovětského svazu, konkrétně kamsi do oblasti nedaleko Moskvy. Tady se dostaneme do kůže vojína Rudé armády, Vasilije Ivanoviče Kozlova. Stěžejním úkolem bude udělat přítrž postupu německých vojsk. Další voják, kterého dostaneme na určitou dobu pod svou kontrolu, bude seržant Davis, příslušník Montgomeryho osmé armády. S ním se přesuneme více na jih do tepla, protože budeme čelit nepřátelským silám například v Egyptě. Další kroky nás zavedou opět do známé Evropy. Tady se zhostíme role rangera Billa Taylora. S tím nás čekají boje v několika významných evropských bitvách (opomenut nezůstane ani samotný Berlín). Všechny válečné operace, kterých se během hry hráč zúčastní, vycházejí z historických faktů. Jak to tak vypadá, rozmanitá prostředí budou opět velmi výrazným oživením celé hry a jen těžko bychom se měli přistihnout při stavu označovaném jako nuda. Samozřejmě samotná různorodost prostředí ještě nezaručuje všechno herní nadšení. Podstatnou částí je taktéž tempo hry, které v prvním dílu svou „pekelností“ doslova bralo dech, a jak vidno, u hráčů uspělo. Call of Duty 2 si to pochopitelně mašíruje stejnou cestou. Jelikož tvůrci nijak neodbíhají od žánru čisté střílečky, lze očekávat, že doba, kdy nebudeme mačkat spoušť, bude jen minimální. Kdyby se to hodně přehnalo, dalo by se říci, že takto se bude dít snad jen během loadovacích obrazovek. Velmi zajímavé je zjištění, že většina bitev bude tentokrát více „hromadných“. Implementace stylu, kdy jste během mise jen jedním vojákem z mnoha, je pro navození té správné atmosféry válečné vřavy jistě vítána. Hra na osamělého vlka se ve druhém dílu příliš nosit nebude. Se zvýšením počtu postav na obrazovce přichází také jedna podstatná změna. Aby vojáci ve vlastních i nepřátelských řadách nepůsobili pouze jako hromada rozpohybovaných polygonů, klade se nyní větší důraz na umělou inteligenci. První díl na ni příliš nedal, namísto toho vše skvěle vyvažoval systémem naskriptovaných situací. Nyní však má být situace odlišná. Umělá inteligence bude hrát nad skriptováním prim, takže se od vojáků dočkáme různých reakcí na právě vzniklou situaci. Všichni, nehledě na to, na jaké straně barikády stojí, se budou umět efektivně krýt a zvládnou pomáhat svým spolubojovníkům (například tím, že upozorní na nepřátelského vojáka). A budou toho umět mnohem víc, třeba udílet pokyny či vysílat signály. Další změna, které se v novém Call of Duty dočkáme, patří do kategorie herní volnosti. První díl byl v tomhle neúprosný, lineární postup hrou za každou cenu. Je těžké říct, zdali to bylo zrovna v případě téhle hry mínusem. Osobně mi to u této hry ani trochu nevadilo, naopak díky lineárnosti se docílilo skutečně zběsilého tempa, které okamžitě přešlo do krve a po čase se stalo téměř návykové. Každopádně teď bude situace přeci jenom jiná. Striktní lineárnosti se dalo sbohem a na řadu přijde pro hráče svobodnější procházení misemi. Úkoly tak budou rozděleny do dvou kategorií. Tu první budou tvořit primární, tedy ty, jenž jsou nutné pro úspěšné dokončení dané mise. Pro druhou kategorii zbyly tzv. vedlejšáky. Bude tedy pouze na samotných hráčích, jestli se do jejich plnění pustí, anebo je nechají napospas osudu. Mezi novinku se rovněž řadí jakýsi systém medailonků. Autoři k tomu dodávají, že díky němu si budeme moci hrou procházet tak trochu dle vlastní chuti a vůle. Celá hra má obsahovat řadu malých misí, kterými se přezdívá medailonky. V praxi si pak po dohrání jednoho medailonku můžete zvolit další, do kterého se pustíte. To hráči zajistí, že bude mít možnost vytvořit si do jisté míry svůj vlastní příběh. Inu svobodnější volba v každém směru, tak se dají zčásti charakterizovat myšlenky autorů. Kvalita technického zpracování se v dnešní době stala pro hry požadavkem číslo jedna. A z pohledu komerčního úspěchu se pak povětšinou stává grafická stránka hry pohříchu jediným měřítkem. Pokud bychom tedy hodnotili takhle, pak se musí index očekávanosti druhého dílu Call of Duty opět o pořádný kus zvednout. Z obrázků povalujících se v článků je názorně vidět, jak moc jsou si autoři vědomi toho, že dokonalé grafické ztvárnění patří k největším lákadlům hry. Už první díl byl z tohoto pohledu velmi vydařený a autoři ukázali, jak moc toho umí z enginu Quaka 3 vyždímat. Call of Duty 2 již nepoběží na žádném licencovaném enginu, ale naopak na vlastním interním. Dočkáme se tak mnoha oku příjemným věcičkám. K těm patří detailní postavy, realistické textury, reálné stíny a také efekt proměnlivého počasí a prachu. Obojí zní velmi lákavě. Díky tomu, že se hra bude odehrávat z valné většiny na otevřených prostranstvích, budou tyto efekty nejen k podívání, ale rovněž pro rozšíření taktických možností. Ruku v ruce s grafickou vyspělostí půjde i zvuková stránka hry. Vše dohromady pak vytvoří skutečně bezchybnou kulisu válečné vřavy. Nemá cenu příliš pochybovat o kvalitách, muselo by se stát opravdu něco hodně nečekaného, co by zabránilo stát se Call of Duty 2 akčním válečným hitem. Už jenom protože původní hra byla ve svých kvalitách hodně vysoko. A na takto dobrým základem se staví jedna radost.