Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth - recenze

Opravdu těžko vyslovitelný název, který nese hororová hra od známého spisovatele hororových románů H. P. Lovecrafta, jež se dostala v minulých měsících na naše herní platformy. Již samo jméno spisovatele nám napovídá, že se nejedná o žádný herní propadák, naopak, již předem nám přislíbí silnou atmosféru a parádní děj, který vás nenechá jen tak odejít a opustit zatím vámi nevyřešené záhady, které na vaší osobu čekají. Pokud jste tedy správně naladěni a připraveni na pořádně hororovou jízdu hororovým příběhem, můžete se pohodlně uvelebit do vaší židle a dát se do (ne)hororového čtení… Celkový příběh je zasazen do dvacátých let minulého století, kde jako soukromý detektiv Jack Walters budete hrát hlavní roli v příběhu, ve kterém bude vaším hlavním posláním objasnit nevyřešené záhady zapadlého městečka Innsmouth. Váš klient, který zjevně pořádně neví, co je to strach, vás poslal do tohoto města, kde by se podle jeho informací měly dít divné věci, jako hrůzostrašné rituály, na němž se podílejí krvelačné bestie a podivně zmutovaní obyvatelé zmíněného městečka. Vy, jako ostřílený (neberte to doslova) detektiv, se vydáte vstříc nemalému dobrodružství, o kterém jste si nemohli myslet nic horšího, než jste doposud prožili. Váš úplně první pohyb ve hře, který po shlédnutí chaotického úvodu uskutečníte, spočine do tajuplného domu, který v sobě skrývá nemalé tajemství, a to starou svatyni, ve které uctívači starodávných bohů Cthulhu vykonávají své rituály. Po splnění celkem zajímavého úvodu se pouštíte do opravdové hry. Přijíždíte do Innsmouthu, tedy neznámého městečka, ve kterém vaši pozornost jako první upoutají jeho občané. Zelená barva těla, vyvalené oči a žilnaté ruce vás jaksi „šoupnou“ do neklidu, ve kterém se celý děj odehrává. Jelikož sami byste na váš případ nevystačili, máte ve městě svou, normální_lidskou, spojku, a tou je Rebeca Lawrencová, která vám nejednou pomůže. Hra od začátku postupně graduje. Pokud bych se již nadále neměl zabývat detailně příběhem, shrnu ho tedy do pár fází. Nejprve se rozkoukáváte, ve hře si začnete všímat zajímavých věcí jako podivné chování občanů města či pohled z podivné rozmazané kamery, která se pohybuje na střechách domů a pak také v místech, kam se za malý okamžik vydáte. Myslíte si tedy, že na onom místě, kde jste před malou chvílí byli ve formě animace rozmazané kamery, která vydávala nějaké funění a podivný pohyb, že se v tom tmavém koutě něco (či někdo) skrývá a čeká na vás. Po zádech vám tedy přejede ten známí mrazící pocit, jestli vám jde o život, nebo to tajemné „ono“ již uprchlo před vaší přítomností a počká si na lepší okamžik. Tyto mini scény opravdu vykreslují hororovou atmosféru, a to jsem nejmenoval všechno. Podobných „lekaček“ je tam více, nejvíce vás asi zaujme malá, bílých šatů a krví postříkaná dívčina, kterou jste před chvílí viděli umírat v náručích plačícího otce, a ona si teď vesele pobíhá po černých chodbách kanálů. Při přiblížení se k ní okamžitě uteče a vy nemáte možnost ji zastihnout a vysvětlit si tak další záhadu. Někdy ji ve tmě dokonce i slyšíte jak pláče, směje se či zvláštním hlasem nadává. Nemáte jinou možnost než se… bát. Nebudeme se tedy pouštět do extrémní detailů a přistoupíme k další fázi hry. Po zmateném prozkoumání městečka záhy zjistíte, že tam nejste vítáni, a proto na vás budou najmutí takzvaní Žabí muži, kteří vás již celou hru nenechají na pokoji. Začne to probuzením v hotelu, ve kterém začnou vymlacovat všechny dveře do vašeho pokoje a vaší povinností je před nimi do dveří zastrkovat západky, které vám dají více času na únik před těmito záhadnými tvory. Později si opatříte i vlastní zbraně, kterých bylo již docela dlouho zapotřebí, ale doposud nebyla možnost je získat. Mezi ně patří světoznámé páčidlo, které bylo proslaveno vámi známým Half-Lifem, kolt 1911, upilovaná brokovnice, Thomson, Springfield a další. V této fázi jsme se tedy dostali k zbraňovému arzenálu a tedy i možnosti se žabím gangsterům pomstít. Jelikož se hra nese v duchu akční adventury, logických hádanek a skládaček je mnoho. Asi nejvícekrát budete otevírat sejfy. Ovšem heslo pro otevření nevisí jen tak na zdi. Musíte ho logicky nějakým způsobem získat, ať již z konverzace s nějakými „lidmi“ či z nějakých předmětů, kterých budete mít víc než dosti. V této chvíli budou mít problém hráči, kteří neholdují anglickému jazyku, protože jak již bylo řečeno, heslo pro otevření sejfu může vyplynout i z diskuze. Pro někoho to tedy může být pěkně tvrdý oříšek. Dá se říci, že tímto jsem zakončil všechny podstatné fáze hry, které vás ve hře čekají. Snad jen k tomuto tématu nakonec ještě dodám, že vám už nezbývá nic jiného než lineárně postupovat hrou a dostávat tak pomalu, ale jistě odpovědi na vaše otázky. Tím ovšem zdaleka nekončíme. Hra vám přinese zajímavé herní momenty, jako mrazivo_zádové minihry v blázinci, do kterého se častokrát podíváte a vy jako pacient záhy zjistíte, že jste se dostali do budoucnosti, ve které jste se zbláznili a prožívali tak nepěkné chvíle v onom ústavu. Děj je zajímavý, přitom někdy dosti zmatený. Jak bylo řečeno, mrknete se do budoucnosti, ale také se někdy vrátíte do minulosti. Máme tu tedy pořádně spletený děj, který na hráče může zapůsobit všelijak, doufejme ale, že kladně. Na mě tedy alespoň takto působil. Málokdy se stane, že v adventuře bude mít realistická hra nějaké větší následky. V našem případě ano. Například když budete dlouho mířit, vaše ruka se unaví a zamíření nebude přesné. Jack Walters jistojistě nemá rád výšky, poněvadž když se dostanete na vyvýšené ochozy, lešení či na různé překážky, které musíte překonat s častým koukáním, kam šlapete, začne se vám motat hlava. Ve hře to vypadá tak, že se obraz začne mlžit a vy pak nemáte skoro ani páru, jestli správným směrem našlapujete na ztrouchnivělých prknech. Častokrát se stane, že kvůli Jackovým nedostatků musíte nějakou situaci opakovat vícekrát, než byste chtěli. Dále se může stát, že pokud se budete delší dobu koukat na všelijaké nevábné mrtvoly či se dostanete do opravdu ošklivého prostředí, které detektivu Waltersovi zrovna nedělá dobře, nevolnost se projeví stejně rozmazanou kamerou. Realita je holt realita. Jisté mínus pro hru jsou někdy až velice dlouhé scény (tím myslím opravdu_dlouhé scény), které nejdou žádným způsobem přeskočit. Ještě horší je, když tyto monstrózní videa předcházejí těžkému úkolu, který hned tak nesplníte a nemáte možnost si hru předem uložit. Potom se zdánlivě rychle odvíjející příběh promění ve velkou, nudnou, opakující se scénu a dvouminutové hraní, které se záhy promění ve vaší smrt. Nezbývá tedy než zase tento úsek hry dlouze opakovat a opakovat. Co se týče grafického zpracování, okolí vypadá slušně a propracovaně, ovšem na postavách, které častokrát potkáte, si autoři až zas tak záležet nedali, a proto vám v některých situacích jejich části těla připadají téměř komické (hlavně ruce a jejich „společný“, pravou nohou nakročený, postoj). Hratelnost v této hře není dobrá, tedy alespoň do té doby, než jste si na ní stačili nějakým způsobem zvyknout. Hudba je naopak slušná, dobře zapadá do hororové atmosféry a pro tuto hru je plně dostačující. Každé velké plus má ale i své menší mínus a tím mínusem je dabing, který není na vysoké úrovni a někdy na vás působí v celku divně až nevkusně. Asi jeden z nejvýraznějších a k nejhůře procítěných scén patří ta, kde vaše společnice Rebeca Lawrencová, která vás provází od začátku hry a je vaší asi nejlepší „kolegyní“, tragicky zemře, kdy schytá kulku při společném útěku před gangstery do zad, a kde následně zemře. Když to spatří Jack, chladně a nezáživně utrousí větu „She‘s death.“ a vesele si běží dál. To opravdu do sebe nezapadá a hře to nedělá dobrou pověst. Ale jinak je hra nad současným průměrem...