Buzz Junior: Dino Den - recenze

Firma Sony momentálně chytře prezentuje Playstation 2 jako zábavu pro celou rodinu. Za celkem rozumnou cenu získáte konzoli a na ni stovky her, ale hlavně her, které mohou hrát i desetiletí caparti. Přece jen představa, jak malý hošík trhá vnitřnosti příšeře, není příliš vzdálená od pravdy. Naštěstí existují hry, u kterých se drazí rodičové nemusejí obávat o duševní zdraví svých dítek. Další hra ze série Buzz Junior, tentokrát s doplňujícím názvem Dino Den, je připravena na startu.

Na začátek opět jedno varování, ke hře nutně potřebujete speciální ovladače – tzv. buzzery, o kterých jsem podrobně psal v recenzi na hru Buzz Junior: Monster Rumble. Jednoduchým způsobem tak získáte ovladače až pro čtyři osoby, s nimiž se naučí zacházet opravdu každý. Pokud jste sami, tam můžete rovnou na hraní zapomenout, protože gamesa neumožňuje hrát jednohru. Takže si musíte sehnat nějaké kamarády, ale to většinou v dětském věku není až takový problém. Nebo mohou posloužit členové rozvětvené rodiny, tady by se dokonce mohla strhnout i bitva o ovladače. V mém případě to bylo trochu složitější, protože sehnat někoho v mém věku, kdo by si zahrál s těmi roztomilými dinosaury, je často neřešitelný problém.

Název Dino Den samozřejmě odkazuje do období dinosaurů, kteří jsou mezi dětmi pořád v kurzu. Hra obsahuje celkem 35 miniher, které jsou obdobné ostatním Buzz hrám. Na začátku uvidíte krátký instruktážní film, abyste se zběžně seznámili s ovládáním. Je velice milé, že hra je opět v češtině, takže i menší nebudou handicapováni (samozřejmě včetně trpaslíků). Grafika se ještě o chloupek zlepšila, zvuky nemají chybu. Trochu jsem ale postrádal nápaditost, přece jen v porovnání s Monster Rumble nepřináší hra nic moc nového. Ve většině hříček vystupují také jiní dinosauři, třeba oblíbený tyrannosaurus, kterého musíte lechtat na nose, abyste získali body. Často také narazíte na lidi, ale většinou v podřadných rolích pomocníků či opravářů. Vyloženou lahůdkou jsou závody pravěkých motokár, které připomenou slavné časy Mario Kart a člověk si jen posteskne, proč takových závodních her není na Playstation víc.

Novinkou je hraní v týmech, kdy se spojíte s kamarádem proti jiné dvojici a hrajete vlastně jakýsi způsob kooperace. Jeden se stará např. o míření děla, druhý střílí atd. Je to zábavné, ale musí se sejít hráči, kteří jsou přibližně na stejné úrovni. Ano stará Achillova pata těchto her je opět tady. Jakmile se hříčky lépe naučíte, máte proti vašim soupeřům značnou výhodu. Ale tak už to u videoher chodí.

Celkově mi přijde, že hrám s Buzzem na PS2 prostě dochází dech. Co bylo minule zábavné, dnes působí spíše jako vývar z několikrát ohlodané kosti. Je mi jasné, že jinak se na hru musí dívat prvňák, který má ještě k tomu rád encyklopedie o dinosaurech. Ten by bral jistě hru všemi deseti, ostatně je mu také určena. Hra úplně ignoruje hru jednoho hráče, což může být někdy otrava, když zrovna nejsou po ruce kamarádi. Taky mi dost vadily dlouhé nahrávací časy mezi jednotlivými hrami, myslím si, že u tak jednoduché hry bych neměl většinu času procivět na nahrávací obrazovku. Přesto je Buzz stále zajímavou alternativou pro menší děti, navíc ve světě je velice populární. Už brzy bychom si měli zkusit port na PSP, který by měl zkrátit dlouhou chvíli při cestování a ohlášena byla také první hra na Playstation 3. Ta by měla být založena na klasických kvízech, které si dokonce budete moci vytvářet a posílat po internetu. Ale teď už mě omluvte, dinosauři mě už volají, tak zpátky k obrazovce.

Editor: Lukáš Slavkovský