Buzz! Junior: Ace Racers - recenze

Asi nemusím Buzze příliš dlouho představovat. Je to série her s notoricky známým moderátorem, který zažil ve světě konzolí od firmy SONY poměrně strmou kariéru. Kdo by si to byl pomyslel, když v roce 2005 vydala neznámá firma SleepyDog Ltd. první gamesu s Buzzem. Ta si připravila porci kvízů z hudební branže a zaznamenala nečekaný úspěch. Další díly na sebe nenechaly dlouho čekat, což si ostatně můžete ověřit v přiloženém seznamu. Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, skrze různé platformy Buzz hry čítají neuvěřitelných patnáct titulů. Za čtyři roky je rozhodně slušný výkon.

V čem vlastně tkví úspěch těchto „casual“ her, ke kterým nepotřebujete žádné extrémní hráčské výkony. Možná právě proto, že jsou určeny pro jedince, kteří nemají čas nebo chuť zdlouhavě se učit herní postupy a mechanismy, ale chtějí si zahrát okamžitě. K tomu přímo vybízí i možnost ovládat hru specifickými ovladači (nazývají se buzzery), které jsou jednoduché k ovládání i pro starší jedince, třeba důchodového věku. Ovladače jsou velké, jednoduchá tlačítka jsou barevně odlišena. Navíc získáváte možnost hrát až ve čtyřech lidech, aniž byste museli kupovat další přístroje. Několik dílů z řady Buzz Junior je pak lokalizováno do češtiny a nemusím připomínat, že tohle malé děti vždy ocení. Série Buzz Junior je vlastně jakási vedlejší kolej, která nevyužívá původních znalostních kvízů, ale zaměřuje se na jednoduché minihry a hříčky, které jsou určené právě pro malé caparty. A přiznejme, si že takových her na konzole není zase tak mnoho.

Buzz je v tak silné pozici, že již opustil brány Playstationu2 a vydal se do světa. V létě se podíval na svou mladší sestru (Playstation3), kde sice žádnou velkou díru do světa neudělal, ale zase na druhé straně přidal možnost poměřit své síly v onlinovém klání. Netřeba dodávat, že zábava se výrazně zvyšuje, jestliže stojíte proti živému a většinou podlému protivníkovi (nemám je rád, pořád prohrávám). Sám jsem kolikrát nevěřícně koukal, jak jsou někteří hráči nabušení, prostě chodící encyklopedie. Na PSP zatím vyšly dva tituly, které se zaměřují na rychlé hry využívaje multimediálního obsahu. Ale dost už tlachání a podívejme se konečně na nový počin s názvem Buzz! Junior: Ace Racers.

Klasické závody v miniaturních autíčkách, letadýlkách nebo člunech mně připomenuly hru, kterou jsem vařil tak před patnácti lety. Byly to klasické Micro Machines (dočkala se několika pokračování). V této hře jste se v miniaturních dopravních prostředcích proháněli po všelijakých koutech domu či zahrady. Vtip byl samozřejmě v tom, že jste byli zmenšeni od mini velikosti, takže i obyčejný šroubek pro vás byl neskutečnou překážkou. Byla u toho zábava, především u hraní s více hráči. Nový Buzz by zřejmě chtěl na tuto tradici navázat, žel bohu nabízí příliš málo možností a v řadě her pak spoléhá spíše na náhodu. Jakoby se tvůrci báli dál experimentovat a podle přísloví o ševci s kopytu nechávají základní koncept hry prakticky beze změn. A to je škoda, nový vítr by sérii rozhodně prospěl.

Jak jsem již zmínil, hra se zaměřuje především na závody. Ty jsou většinou řešeny stylem kroužení po jednoduchém oválu, který nejvíce připomíná starou dobrou autodráhu. Jedním tlačítkem přidáváte plyn a vaší jedinou starostí je nejet do zatáčky moc rychle a nenarazit do svých soupeřů. A tak kroužíte, kroužíte, radostí hýkáte. Takhle si můžete vybírat z množství velice podobných her. Potom sednete do rychlého člunu a zase kroužíte, tentokrát pochopitelně po vodní hladině. Letadla pak slouží k zachytávání nejrůznějších bonusů. Tady mě překvapovala zvýšená obtížnost, zůstával jsem jasně poslední, i když jsem i maličko potrénoval. Nevím, ale občas mi připadlo, že hry jsou šity hodně horkou jehlou. Našly se samozřejmě také výjimky. Rozhodně mě bavila hra, kterou jsem si nazval pracovním názvem hokej. Každý účastník má svou branku v jednom rohu obrazovky, po které se pohybuje několik puků. Vtip je v tom, že pokud puk chytnete, přebarví se vaší barvou a po jeho vyslání můžete sami vsítit branku. Výsledný dojem trošku kazí kostrbaté ovládání, ale zase nemůžeme čekat zázraky. Hudební doprovod je pak průměrný, neosloví, ale ani příliš neurazí.

Co říci na závěr k hodnocení? Hra je určena pro mladší hráče, ale to už jsem říkal u předchozích dílů. Nevím, ale připadá mi, že v této podobě je již Buzz naprosto vyčerpán. Co bylo dříve originální, je momentálně pouze průměrné. Hra už zkrátka nemá čím překvapit. Na druhé straně je pravda, že k tomu asi není vůbec určena. Je to prostě klasická budgetovka, která za nízkou cenu přivede další hráče ke konzolím. Rodiče se tak nemusejí strachovat, že jejich ratolesti hrají krvavé hry. A mladá krev do kalného rybníka počítačových hráčů je vždy potřeba.

Buzz! na PlayStation 2

• Buzz!: The Music Quiz (2005)
  
• Buzz!: The Big Quiz (2006)
  
• Buzz!: The Sports Quiz (2006)
  
• Buzz!: The Mega Quiz (2007)
  
• Buzz!: The Hollywood Quiz (2007)
  
• Buzz!: The Schools Quiz (2008)
  
• Buzz!: The Pop Quiz (2008)

Buzz! na PlayStation 3

• Buzz!: Quiz TV (2008) recenze
  

Buzz! na PlayStation Portable

• Buzz!: Master Quiz (2008) recenze
  
• Buzz!: Brain Bender (2008) recenze

Buzz! Junior na PlayStation 2

• Buzz! Junior: Jungle Party (2006)
  
• Buzz! Junior: Robo Jam (2007)
  
• Buzz! Junior: Monster Rumble (2007) recenze
  
• Buzz! Junior: Dino Den (2008) recenze
  
• Buzz! Junior: Ace Racers (2008)