Atlantis - The Lost Tales - ostatní

Osud bájné Atlantidy je ve vašich rukou! Francouzskou firmu Cryo asi není potřeba adventuristům nijak zvlášť představovat. Tituly jako Faust, Time Machine, série Atlantis a mnoho dalších zajistily této firmě jméno po celém světě a díky snaze českých distributorů lokalizovat tyto hry do češtiny také u nás. Právě Atlantis byl jednou z prvních her, kterou dalo Cryo v roce 1997 o sobě pořádně vědět. A to hned z několika důvodů. Tím prvním je bezesporu příběh. Ten nás zavádí na malý ostrov Atlantis, který leží uprostřed jednoho z největších oceánů. Ostrovu dominuje sopka a pod ní rozkládající se malé město, Atlantis. Další dominantou je palác, ke kterému je v podstatě město připojeno. Ačkoli kmeny putují na všechny světové strany a lidstvo se v podstatě vyvíjí, na Atlantisu je situace jiná. Zde jako by lidé žili od nepaměti, společně se svým náboženstvím a svou kulturou. Většina Atlantiďanů žije zcela v poklidu a ve své podstatě jsou velmi uzavření. Nestojí o žádný kontakt s okolním světem a jsou pevně přesvědčeni, že nemají jakékoli právo zbytek světa ovlivňovat. Atlantiďané jsou ostatně velice prazvláštní lidé, kteří byli obdařeni vědomostmi z krystalu. To už je samo osobě velmi svazuje, protože nikdo nesmí z ostrova pryč, aby se vědomosti Atlantisu nedostaly ven. Ačkoli lidé nezasahují do vývoje okolního světa, často jej pozorují. To se děje za pomocí elegantních dřevěných plavidel, kterými pravidelně plují po obloze. Tato plavidla jsou poháněna energií z již zmiňovaného krystalu, který je zároveň tím největším tajemstvím Atlantiďanů. Atlantis má také svou vládu. Tu zastává vždy královna a její rádce, který má na starosti palácovou stráž, která je spíše čestná, jelikož na Atlantisu nedochází k žádným ozbrojeným konfliktům a lidé zde žijí ve vzájemné harmonii. Základem života Atlantiďanů je také náboženství. Lidé vyznávají dvě. Tím prvním, důležitějším, je Ammu, což je bohyně Měsíce. Tento kult zastávají kněžky. Druhým, méně důležitým, je kult Sa’at, jehož kněží nejsou ani tak početní a ani tak významní, jako kněžky Ammu. Hlavním hrdinou příběhu je takřka dospělý mladík Seth, kterému bylo nabídnuto stát se společníkem současné královny Rhei. S tou se však ještě nesetká, neboť se po velmi krátké době strávené na ostrově dovídá, že královna byla při své projížďce po ostrově unesena. Od jedné z dívek žijící v paláci dostanete za úkol královnu najít. Nebude to ovšem vůbec snadné, protože v cestě vám budou mimo jiné neustále překážet princovi strážci, protože princ jaksi nejeví přílišný zájem o královnin návrat. Více vám o příběhu prozrazovat nebudu, protože je hlavním pilířem této hry. Prozradím však, že se můžete těšit na nejedno překvapení a na velmi nápadité situace (až se budete nenápadně vyhýbat strážcům, opatrně se pohybovat po vrzající podlaze knihovny, nebo se rychle rozhodovat, jak utéct nepříteli, či pořádat hon na bílého divočáka, budete vědět o čem tady mluvím). Autoři také dokázali navodit tu správnou atmosféru toho, že důvěra k lidem se moc nevyplácí. Věřte mi, že po pár zajímavých příběhových zvratech, budete na každého pohlížet jako na případného zrádce. Dalším důvodem úspěchu této hry je jistě její technické zpracování. Hra je postavena na enginu Omni3D. Ten umožňuje v každé lokaci volné otáčení se o 360°. Bohužel neumožňuje volný pohyb po lokacích, ale pohybovat se můžete jen po předem předpočítaných a předrenderovaných trasách. V praxi to vypadá tak, že se v lokaci volně otáčíte, přitom sbíráte, resp. používáte předměty a chcete-li přejít do lokace jiné, musíte nalézt kurzorem východ, kliknete a přesun mezi lokacemi se děje pomocí předrenderované animace. Vše vidíte samozřejmě z pohledu vlastních očí. Bohužel z pohledu dnešní doby se již jedná o trochu zastaralý engine. Nevýhodou Omni3D je to, že postavy v něm vytvořené vypadají poněkud „uměle“ a engine neumožňuje vkládání animací přímo do hry, takže vše vypadá až nezdravě statické. V době svého vydání se však jednalo o grafické veledílo a i dnes rozhodně neurazí, ba naopak. Ne nadarmo jsou pánové z Crya nazývání grafickými mágy. Výhodou enginu Omni3D je naopak jeho rychlost a hlavně si tuto grafickou lahůdku vychutnáte i na dnes již „historických“ strojích. Hudba je ucházející a v některých momentech perfektně dokresluje a navozuje tu správnou atmosféru epického a výpravného díla. Vaše uši také určitě potěší kvalitní dabing a zvuky. Jedním z dalších důležitých pilířů Atlantisu je celková obtížnost hry. V žádném případě nepočítejte s tím, že byste hru zvládli „levou zadní“. Své mozkové buňky budete zaměstnávat až příliš často. Kromě klasických problémů s používáním předmětů se můžete těšit také na hezkou řádku puzzlů a hádanek. Právě puzzly jsou to, co jsem na Atlantisu obdivoval nejvíce. Některé jsou méně obtížné, jiné více a některé možná až příliš. Ale o všech se dá říct, že jsou originální a nápadité. Obtížnost možná mírně zvyšuje i to, že hru si nemůžete svévolně ukládat, ale hra to vždy na určitém místě udělá za vás. Úctyhodná je také celková délka hry. Nebudete se pohybovat jen po Atlantisu, ale navštívíte také některé oblasti mimo ostrov. Díky tomu, že je hra předrenderovaná, zabírá plná 4 CD, což nutí k neustálému přehazování cédéček v mechanice. Nepříjemné je také to, že veškeré animace se načítají přímo z CD, což mnohdy znamená chvilkové zdržení při načítaní. Celkově se však jedná o velice povedenou adventuru se zajímavým, takřka pohádkovým příběhem s velice nápaditými hádankami a skvělým grafickým zpracováním. Jediné, co by mohlo potencionální hráče odradit, je právě vysoká obtížnost, což ovšem pro zaryté adventuristy znamená tu správnou výzvu, kterou mohu jen doporučit.